Městské lázně
Přičleněním předměstských obcí k vnitřnímu městu vytvořilo se po převratu Velké Brno, které vzrostlo postupným vývojem na město s 280.000 obyvatelů.
Potřeby takového města vlivem dnešního vývoje jsou přirozeně docela jiné, než dřívější potřeby malých předměstí, i snad bývalého vnitřního města Brna.
Dle sčítání bylo v městě Brně napočteno v roce
1928 61.000 bytů, 14.100 koupelen,
1931 63.000 bytů, 17.549 koupelen,
t. j. asi 28%.
Uvědomíme-li si, že z přibližného počtu 63.000 bytů bylo opatřeno v r. 1931 koupelnami pouze 17.549 bytů, tedy ani ne celá třetina bytů, ujasníme si potřebu lázní očistných.
Tato potřeba a stejně i snaha opatřiti možnost koupání a slunění na volném prostranství v letní době, vedla městské zastupitelstvo k zásadnímu usnesení, kterým bylo uloženo Městským vodárnám v Brně vybudovati postupně — vedle ústředních lázní — i čtvery lázně okrskové a dvoje lázně říční. Jedny z okrskových lázní byly určeny pro východní část města a staveniště pro ně bylo vyhledáno na místě starých lázní v Zábrdovicích a na bývalém hřišti S. K. Židenice v Brně-Zábrdovicích.
Aby byly získány hodnotné návrhy pro vypracování podrobných plánů, byla na pořízení stavebních náčrtů a uspořádání provozu vypsána veřejná soutěž, v níž I. cenu obdržel návrh s heslem: „LZ", autor arch. Bohuslav Fuchs v Brně. Na základě těchto náčrtků byly vypracovány Městskými vodárnami za spolupráce arch. Bohuslava Fuchse stavební plány, podle nichž byla stavba provedena. Stavba byla započata dne 19. května 1931 a skončena v červnu 1932.
Zřízenými Městskými lázněmi v Brně-Zábrdovicích přibyly ke stávajícím již jedněm lázním říčním v Písárkách a dále k jedněm lázním okrskovým na ul. Kopečné a Výstavní třídě druhé lázně okrskové, a to zimní i letní.
Povahově tvoří vlastně zimní (očistné) i letní lázně dva samostatné celky, které se stýkají jen v určitých místech. Stavebně byl dán výraz tomuto rozdělení uspořádáním dvou různých budov, které se stýkají u vchodu, kde jsou umístěna všechna společná zařízení.
Budova zimních lázní jest vytvořena křídlem dvoupatrovým, 54 m dlouhým a asi 9 m širokým, obráceným svým průčelím do ulice Svatopluka Čecha. Jest to betonová stavba rámová, jejíž nosné sloupy stojí volně uvnitř budovy, a kde venkovní zdi jsou uloženy na vyložených konsolách. Výplňové zdivo tvoří duté, silnostěnné cihly 15 cm silné, a 15 cm vrstva lehkého betonu z umělé pemzy. Tímto uspořádáním dosáhlo se masivních a bezesparých stěn ze staviva poměrně lehkého a při tom výrazné fasády z režného zdiva. Hlavní důraz ale byl kladen na to, aby všechny součásti stavby byly vytvořeny z anorganických látek, tak, aby nebezpečí hnití bylo prakticky vyloučeno. Okna a zárubně zvoleny proto železné.
Jednotlivá patra jsou vyhražena různým druhům lázní. V přízemí jsou umístěny parní, horko a teplovzdušné lázně. V šatně jest zařízeno 14 střídavých kabin vedle 60 skříněk k úschově šatů. Vedle jest zařízena prostranná lehárna, kterou se prochází do vlastního lázeňského oddělení. V prostorné, dobře osvětlené místnosti jsou zařízeny 4 vaničky k mytí nohou, 12 sprch studených a teplých, společná místnost pro vzduch 50° a 70° teplý, místnost pro vlhkou páru 45° teplou, 4 masážní stoly, různá zařízení pro hydrotherapii a konečně 2 nádrže pro studenou a teplou vodu. Zařízení doplňují místnost pro obsluhu a záchody. V našem drsném podnebí jsou parní lázně skutečně potřebny a byla proto jich výpravě věnována patřičná pozornost. Svým zařízením jistě úplně vyhoví i náročnějším požadavkům návštěvníků.
V prvém patře jest umístěno oddělení vanových lázní. Prostorná čekárna má velká dvojitá okna, která jsou zařízena jako malé zimní zahrady; volné schody dodávají místnosti zajímavosti. Při vstupu do čekárny jest ve zvláštních odděleních umístěn i pánský i dámský holič. Čekárna jest vybavena i rozhlasovým zařízením vedle signalisačních číselníků a hodin.
Z čekárny přichází se do prostorného sálu 30 m dlouhého, ve kterém jsou zařízena vanová oddělení. Bylo dosud zvykem, kabiny van — pokud se nestavěly vany v úplně oddělených místnostech — přistavovati ke zdi. Při stavebním řešení těchto lázní byl učiněn pokus, postaviti kabiny úplně volně do místnosti. Jsou tedy kabiny přístupny hostům ze široké střední chodby, obsluze pak z úzkých montážních chodbiček za kabinami. Zařízení kabiny jest velmi jednoduché; celý ráz dává kabině vana, posazená do zadní stěny kabiny. Van jest zařízeno celkem 24.
Stěnky kabin jsou zřízeny ze slabých železobetonových stěnek a jsou obloženy bílými obkládačkami. Velká okna, uspořádaná po obou stranách místnosti, zvyšují světlý a čistý dojem.
Druhé poschodí jest vyhraženo oddělení sprch. Čekárna jest přístupna volnými schody z čekárny van, se kterou jest spojena stropem. Z čekárny jest přístup na rovnou střechu, od které jest čekárna oddělena skleněnou stěnou. Další dvě velká okna osvětlují čekárnu se stran. Oddělení sprch jest obdobně upraveno jako oddělení van. Kabiny jsou úplně volně posazeny do velké místnosti, takže mezi řadou kabin a venkovní zdí zůstává volná chodbička.
Zařízení kabiny, dělené ve dvě části, jest standardní. Prvá část jest vypravena jako svlékárna, zadní se sprchou jako umyvárna. Celkem jest zařízeno 32 sprch, které jistě obslouží dostatečný počet návštěvníků.
Vedle těchto místností, volně přístupných návštěvníkům, jest celá řada místností, sloužících k umístění technických zařízení. Celé křídlo lázní zimních jest podsklepeno a jsou zde umístěny: dílna, skladiště uhlí, kotelna, strojovna a hlavní sklad prádla. Zdrojem tepla jsou 2 kotly soustavy Roučka — každý o výhřevné ploše 30 m2 — s pohyblivým roštem a automatickou regulací. Pára o nízkém tlaku svádí se do rozdělovače, odkud se rozvádí do jednotlivých topných skupin.
Příprava teplé vody děje se parou ve dvou protiproudových ohřívačích. Zásoby teplé a studené vody uchovají se v plechových vodojemech v nástavku nad budovou zimních lázní. Rozvod studené a teplé vody jest přehledně upraven a vychází jednak z rozdělovačů vody studené, jednak z nádrží zásobních. Potrubí rozváděcí jest měděné a délka jeho měří v zimních lázních asi 1.365 m. Malé cirkulační potrubí se stará o to, aby v potrubí byla voda vždy přiměřeně teplá.
Odpadová potrubí jsou vesměs zřízena z litinových rour, volně vedených. Velká péče byla věnována větrání. Pokusy a měřeními, prováděnými za účinné spolupráce a kontroly prof. Dra J. Ročka, přednosty hygienického ústavu Masarykovy university v Brně, byly vyšetřovány poměry klimatické v městských lázních v Brně, Kopečná ulice.
Dodržení průměrných hodnot teploty, vlhkosti a rychlosti vzduchu, vzájemně spolu úzce souvisejících, bylo projektem předepsáno. Nynější uspořádání bylo přijato na základě mnoha předběžných propočtů a návrhů. V podstatě vytápí se lázeňské místnosti, až na místnost horkého vzduchu a páry, místními tělesy i teplým vzduchem. Teplého vzduchu užívá se vedle toho i ku větrání a odmlžování. Vzduch odejímá se šachtou a vede dlouhým kanálem zděným, kde se pere a chladí vodou, dále pak filtruje olejovými filtry. Tři ventilátory o výkonu 25.000 m3/hod. vhání pak vzduch do rozvodného systému přes topná tělesa, kde se vzduch přiměřeně ohřívá. Přívod i odvod vzduchu jest zařízen pod stropem, systém řídkých štěrbin. Rozvodné potrubí je celé z poolověného plechu.
Odssávání zkaženého vzduchu děje se třemi ventilátory o výkonu 19.500 m3/ hod., umístěnými v nástavku zimních lázní. Odváděcí potrubí vzduchu jest obdobné potrubí přívodnému. Celý systém teplo a studenovodní, topení a větrání, jest obsluhován automaticky a doplněn celou řadou kontrolních a měřících přístrojů, uspořádaných na společné rozváděcí desce ve strojovně.
Pro všechna spojovací vedení ze strojovny do jiných lázeňských oddělení a dále do nástavku byly zařízeny dvě prostorné šachty ze strojovny až nahoru na střechu. Při návrhu celého uspořádání, dále při konstruktivním propracování bylo dbáno, aby stavbou bylo plně dosaženo svého účelu lidových lázní. Málo rozsáhlých místností bylo seřazeno v úzké křídlo, opatřené s obou stran okny. Poměrně malý počet místností dovolil užíti automatických zařízení ku řízení teploty a vlhkosti vzduchu. Mimo to velká místnost sama působí jako vyrovnávací nádrž pro jednotlivé, různě zatěžované kabiny. Uspořádáním málo, ale rozsáhlých místností, byla dána možnost navrhnouti jednotlivá technická zařízení jednoduše, přehledně, ale při tom účelně.
Letní lázně. Středem zařízení letních lázní jest basen o rozměrech 50 m x 50 m. Jeho vodní plocha jest tedy 2.500 m2. Jest dělen na dvě oddělení a sice pro plavce, kteréžto oddělení má rozměry pro hraní vodního pola, a pro neplavce, o rozměrech 30 X 50 m. Hloubka basenu jest různá; začíná hloubkou 0.60 m, která se zvětšuje až na 3 m v nejnižším místě pro skoky v oddělení plavců.
Na celé jedné straně 50 m dlouhé jest zařízeno pohodlné schodiště. Kolem dokola jsou uspořádány přepadové žlaby pro odvod vody. Povrch celé nádrže jest zřízen z umělého kamene světlé šedé barvy, která dodává celku velmi příjemného vzhledu. Obsah nádrže ku koupání jest asi 4000 m3. I přes tento velký obsah nádrží znečišťovala by se voda ve dny silné návštěvy, a proto bylo nutno postarati se o rychlou výměnu vody.
Ku plnění nádrží užívá se vody z městského vodovodu. Tato voda nestačí však ku výměně vody, a proto bylo zařízeno čištění vody o výkonu 400 m3/hod. Zařízení samo představuje malou vodárnu, která by mohla zásobovati 100.000 obyvatelů pitnou vodou. Voda odebírá se z nádrží na nejnižším místě čerpadly, která čerpají vodu do nádrží nad filtry, kde se voda sráží přísadami železa nebo hliníku a cedí. Procezená voda se sterilisuje a vrací se čistá zpět do nádrže. Zařízení jest výkonné a bude kontrolováno hygienickým ústavem Masarykovy university v Brně. Čistící stanice sama jest umístěna v nízké budově uprostřed tribun, které jsou zařízeny po jedné straně nádrží. V nejhlubším místě basenu jest zařízena věž pro skoky s výše 1, 3 a 5 m. Dvě skluzavky doplňují zařízení nádrže, které slouží k obveselení návštěvníků.
Pro učení plování jest vyhražen malý basen o rozměrech 25 x 10 m a malé hloubce. Rozměry jsou voleny tak, aby pohodlně mohla zde cvičiti celá třída asi o 40 žácích. K učebným účelům jest vyhražena i jedna místnost, zařízená jako školní třída. Prostor kol basenu jest upraven bezprašně dlažbou cementovou a celý ohražen. Přístup k nádržím jest uspořádán jedním vchodem, kde jsou po obou stranách zařízeny sprchy.
Jest příkazem, aby každý návštěvník před vstupem do nádrže se náležitě očistil. Tímto zařízením hledí se zameziti hrubé znečišťování prostoru kol basenů. Šatny jsou uspořádány jako dvorní křídlo budovy. Jest to jedno-poschoďová, lehká budova betonová s plochou střechou, zařízenou ku slunění. V budově jsou vestavěny dřevěné kabiny, za nimi jest pak prostorná šatna k úschově šatů. Šatny jsou děleny na dvě oddělení: pro muže a pro ženy. Celkový počet kabin jest 154, počet příslušných věšáků 4004, pro hochy jsou vedle toho zařízeny společné svlékárny se šatnami; v hlavní budově jest upraveno několik rodinných šatníků. Celkem jest zařízeno 5050 věšáků pro odložení šatstva stejného počtu návštěvníků.
Volné prostory mimo nádrž a okolí nádrže jsou upraveny jednak pro slunění, jednak jako hřiště, jednak jako louky. Rozdělení mezi hřištěm a basenem jest vytvořeno pergolou, kde jsou stoly pro občerstvení.
Společná zařízení letních i zimních lázní jsou soustředěna kolem schodů. Jsou zde dvě pokladny, dále malá místnost pro správu lázní, místnost pro první pomoc, lékaře, obsluhu a menší restaurace s kavárnou. Restaurace jest určena hlavně potřebě zimních lázní. Pro letní lázně jsou upraveny dva bufety, jeden u zmíněné již pergoly a jeden přímo v restauraci. Místnost pro lékaře jest vybavena měřícími přístroji pro srovnávací měření a vyšetřování. Zamýšlí se spolu s lékařskou fakultou Masarykovy university v Brně pozorovati a vyšetřovati část návštěvníků lázní a vésti příslušné záznamy. Nebude zde prováděna léčba nemocí; zjištěné případy budou poukázány na léčení praktickým lékařům nebo do nemocnice.
Městské lázně v Brně-Zábrdovicích byly zřízeny nákladem Kč 7,500.000. Do této částky není čítána cena stavebního pozemku a úprav, nutných na veřejném statku, které byly provedeny na účet příslušných investic jednotlivými odděleními městského stavebního úřadu.
Potřeby takového města vlivem dnešního vývoje jsou přirozeně docela jiné, než dřívější potřeby malých předměstí, i snad bývalého vnitřního města Brna.
Dle sčítání bylo v městě Brně napočteno v roce
1928 61.000 bytů, 14.100 koupelen,
1931 63.000 bytů, 17.549 koupelen,
t. j. asi 28%.
Uvědomíme-li si, že z přibližného počtu 63.000 bytů bylo opatřeno v r. 1931 koupelnami pouze 17.549 bytů, tedy ani ne celá třetina bytů, ujasníme si potřebu lázní očistných.
Tato potřeba a stejně i snaha opatřiti možnost koupání a slunění na volném prostranství v letní době, vedla městské zastupitelstvo k zásadnímu usnesení, kterým bylo uloženo Městským vodárnám v Brně vybudovati postupně — vedle ústředních lázní — i čtvery lázně okrskové a dvoje lázně říční. Jedny z okrskových lázní byly určeny pro východní část města a staveniště pro ně bylo vyhledáno na místě starých lázní v Zábrdovicích a na bývalém hřišti S. K. Židenice v Brně-Zábrdovicích.
Aby byly získány hodnotné návrhy pro vypracování podrobných plánů, byla na pořízení stavebních náčrtů a uspořádání provozu vypsána veřejná soutěž, v níž I. cenu obdržel návrh s heslem: „LZ", autor arch. Bohuslav Fuchs v Brně. Na základě těchto náčrtků byly vypracovány Městskými vodárnami za spolupráce arch. Bohuslava Fuchse stavební plány, podle nichž byla stavba provedena. Stavba byla započata dne 19. května 1931 a skončena v červnu 1932.
Zřízenými Městskými lázněmi v Brně-Zábrdovicích přibyly ke stávajícím již jedněm lázním říčním v Písárkách a dále k jedněm lázním okrskovým na ul. Kopečné a Výstavní třídě druhé lázně okrskové, a to zimní i letní.
Povahově tvoří vlastně zimní (očistné) i letní lázně dva samostatné celky, které se stýkají jen v určitých místech. Stavebně byl dán výraz tomuto rozdělení uspořádáním dvou různých budov, které se stýkají u vchodu, kde jsou umístěna všechna společná zařízení.
Budova zimních lázní jest vytvořena křídlem dvoupatrovým, 54 m dlouhým a asi 9 m širokým, obráceným svým průčelím do ulice Svatopluka Čecha. Jest to betonová stavba rámová, jejíž nosné sloupy stojí volně uvnitř budovy, a kde venkovní zdi jsou uloženy na vyložených konsolách. Výplňové zdivo tvoří duté, silnostěnné cihly 15 cm silné, a 15 cm vrstva lehkého betonu z umělé pemzy. Tímto uspořádáním dosáhlo se masivních a bezesparých stěn ze staviva poměrně lehkého a při tom výrazné fasády z režného zdiva. Hlavní důraz ale byl kladen na to, aby všechny součásti stavby byly vytvořeny z anorganických látek, tak, aby nebezpečí hnití bylo prakticky vyloučeno. Okna a zárubně zvoleny proto železné.
Jednotlivá patra jsou vyhražena různým druhům lázní. V přízemí jsou umístěny parní, horko a teplovzdušné lázně. V šatně jest zařízeno 14 střídavých kabin vedle 60 skříněk k úschově šatů. Vedle jest zařízena prostranná lehárna, kterou se prochází do vlastního lázeňského oddělení. V prostorné, dobře osvětlené místnosti jsou zařízeny 4 vaničky k mytí nohou, 12 sprch studených a teplých, společná místnost pro vzduch 50° a 70° teplý, místnost pro vlhkou páru 45° teplou, 4 masážní stoly, různá zařízení pro hydrotherapii a konečně 2 nádrže pro studenou a teplou vodu. Zařízení doplňují místnost pro obsluhu a záchody. V našem drsném podnebí jsou parní lázně skutečně potřebny a byla proto jich výpravě věnována patřičná pozornost. Svým zařízením jistě úplně vyhoví i náročnějším požadavkům návštěvníků.
V prvém patře jest umístěno oddělení vanových lázní. Prostorná čekárna má velká dvojitá okna, která jsou zařízena jako malé zimní zahrady; volné schody dodávají místnosti zajímavosti. Při vstupu do čekárny jest ve zvláštních odděleních umístěn i pánský i dámský holič. Čekárna jest vybavena i rozhlasovým zařízením vedle signalisačních číselníků a hodin.
Z čekárny přichází se do prostorného sálu 30 m dlouhého, ve kterém jsou zařízena vanová oddělení. Bylo dosud zvykem, kabiny van — pokud se nestavěly vany v úplně oddělených místnostech — přistavovati ke zdi. Při stavebním řešení těchto lázní byl učiněn pokus, postaviti kabiny úplně volně do místnosti. Jsou tedy kabiny přístupny hostům ze široké střední chodby, obsluze pak z úzkých montážních chodbiček za kabinami. Zařízení kabiny jest velmi jednoduché; celý ráz dává kabině vana, posazená do zadní stěny kabiny. Van jest zařízeno celkem 24.
Stěnky kabin jsou zřízeny ze slabých železobetonových stěnek a jsou obloženy bílými obkládačkami. Velká okna, uspořádaná po obou stranách místnosti, zvyšují světlý a čistý dojem.
Druhé poschodí jest vyhraženo oddělení sprch. Čekárna jest přístupna volnými schody z čekárny van, se kterou jest spojena stropem. Z čekárny jest přístup na rovnou střechu, od které jest čekárna oddělena skleněnou stěnou. Další dvě velká okna osvětlují čekárnu se stran. Oddělení sprch jest obdobně upraveno jako oddělení van. Kabiny jsou úplně volně posazeny do velké místnosti, takže mezi řadou kabin a venkovní zdí zůstává volná chodbička.
Zařízení kabiny, dělené ve dvě části, jest standardní. Prvá část jest vypravena jako svlékárna, zadní se sprchou jako umyvárna. Celkem jest zařízeno 32 sprch, které jistě obslouží dostatečný počet návštěvníků.
Vedle těchto místností, volně přístupných návštěvníkům, jest celá řada místností, sloužících k umístění technických zařízení. Celé křídlo lázní zimních jest podsklepeno a jsou zde umístěny: dílna, skladiště uhlí, kotelna, strojovna a hlavní sklad prádla. Zdrojem tepla jsou 2 kotly soustavy Roučka — každý o výhřevné ploše 30 m2 — s pohyblivým roštem a automatickou regulací. Pára o nízkém tlaku svádí se do rozdělovače, odkud se rozvádí do jednotlivých topných skupin.
Příprava teplé vody děje se parou ve dvou protiproudových ohřívačích. Zásoby teplé a studené vody uchovají se v plechových vodojemech v nástavku nad budovou zimních lázní. Rozvod studené a teplé vody jest přehledně upraven a vychází jednak z rozdělovačů vody studené, jednak z nádrží zásobních. Potrubí rozváděcí jest měděné a délka jeho měří v zimních lázních asi 1.365 m. Malé cirkulační potrubí se stará o to, aby v potrubí byla voda vždy přiměřeně teplá.
Odpadová potrubí jsou vesměs zřízena z litinových rour, volně vedených. Velká péče byla věnována větrání. Pokusy a měřeními, prováděnými za účinné spolupráce a kontroly prof. Dra J. Ročka, přednosty hygienického ústavu Masarykovy university v Brně, byly vyšetřovány poměry klimatické v městských lázních v Brně, Kopečná ulice.
Dodržení průměrných hodnot teploty, vlhkosti a rychlosti vzduchu, vzájemně spolu úzce souvisejících, bylo projektem předepsáno. Nynější uspořádání bylo přijato na základě mnoha předběžných propočtů a návrhů. V podstatě vytápí se lázeňské místnosti, až na místnost horkého vzduchu a páry, místními tělesy i teplým vzduchem. Teplého vzduchu užívá se vedle toho i ku větrání a odmlžování. Vzduch odejímá se šachtou a vede dlouhým kanálem zděným, kde se pere a chladí vodou, dále pak filtruje olejovými filtry. Tři ventilátory o výkonu 25.000 m3/hod. vhání pak vzduch do rozvodného systému přes topná tělesa, kde se vzduch přiměřeně ohřívá. Přívod i odvod vzduchu jest zařízen pod stropem, systém řídkých štěrbin. Rozvodné potrubí je celé z poolověného plechu.
Odssávání zkaženého vzduchu děje se třemi ventilátory o výkonu 19.500 m3/ hod., umístěnými v nástavku zimních lázní. Odváděcí potrubí vzduchu jest obdobné potrubí přívodnému. Celý systém teplo a studenovodní, topení a větrání, jest obsluhován automaticky a doplněn celou řadou kontrolních a měřících přístrojů, uspořádaných na společné rozváděcí desce ve strojovně.
Pro všechna spojovací vedení ze strojovny do jiných lázeňských oddělení a dále do nástavku byly zařízeny dvě prostorné šachty ze strojovny až nahoru na střechu. Při návrhu celého uspořádání, dále při konstruktivním propracování bylo dbáno, aby stavbou bylo plně dosaženo svého účelu lidových lázní. Málo rozsáhlých místností bylo seřazeno v úzké křídlo, opatřené s obou stran okny. Poměrně malý počet místností dovolil užíti automatických zařízení ku řízení teploty a vlhkosti vzduchu. Mimo to velká místnost sama působí jako vyrovnávací nádrž pro jednotlivé, různě zatěžované kabiny. Uspořádáním málo, ale rozsáhlých místností, byla dána možnost navrhnouti jednotlivá technická zařízení jednoduše, přehledně, ale při tom účelně.
Letní lázně. Středem zařízení letních lázní jest basen o rozměrech 50 m x 50 m. Jeho vodní plocha jest tedy 2.500 m2. Jest dělen na dvě oddělení a sice pro plavce, kteréžto oddělení má rozměry pro hraní vodního pola, a pro neplavce, o rozměrech 30 X 50 m. Hloubka basenu jest různá; začíná hloubkou 0.60 m, která se zvětšuje až na 3 m v nejnižším místě pro skoky v oddělení plavců.
Na celé jedné straně 50 m dlouhé jest zařízeno pohodlné schodiště. Kolem dokola jsou uspořádány přepadové žlaby pro odvod vody. Povrch celé nádrže jest zřízen z umělého kamene světlé šedé barvy, která dodává celku velmi příjemného vzhledu. Obsah nádrže ku koupání jest asi 4000 m3. I přes tento velký obsah nádrží znečišťovala by se voda ve dny silné návštěvy, a proto bylo nutno postarati se o rychlou výměnu vody.
Ku plnění nádrží užívá se vody z městského vodovodu. Tato voda nestačí však ku výměně vody, a proto bylo zařízeno čištění vody o výkonu 400 m3/hod. Zařízení samo představuje malou vodárnu, která by mohla zásobovati 100.000 obyvatelů pitnou vodou. Voda odebírá se z nádrží na nejnižším místě čerpadly, která čerpají vodu do nádrží nad filtry, kde se voda sráží přísadami železa nebo hliníku a cedí. Procezená voda se sterilisuje a vrací se čistá zpět do nádrže. Zařízení jest výkonné a bude kontrolováno hygienickým ústavem Masarykovy university v Brně. Čistící stanice sama jest umístěna v nízké budově uprostřed tribun, které jsou zařízeny po jedné straně nádrží. V nejhlubším místě basenu jest zařízena věž pro skoky s výše 1, 3 a 5 m. Dvě skluzavky doplňují zařízení nádrže, které slouží k obveselení návštěvníků.
Pro učení plování jest vyhražen malý basen o rozměrech 25 x 10 m a malé hloubce. Rozměry jsou voleny tak, aby pohodlně mohla zde cvičiti celá třída asi o 40 žácích. K učebným účelům jest vyhražena i jedna místnost, zařízená jako školní třída. Prostor kol basenu jest upraven bezprašně dlažbou cementovou a celý ohražen. Přístup k nádržím jest uspořádán jedním vchodem, kde jsou po obou stranách zařízeny sprchy.
Jest příkazem, aby každý návštěvník před vstupem do nádrže se náležitě očistil. Tímto zařízením hledí se zameziti hrubé znečišťování prostoru kol basenů. Šatny jsou uspořádány jako dvorní křídlo budovy. Jest to jedno-poschoďová, lehká budova betonová s plochou střechou, zařízenou ku slunění. V budově jsou vestavěny dřevěné kabiny, za nimi jest pak prostorná šatna k úschově šatů. Šatny jsou děleny na dvě oddělení: pro muže a pro ženy. Celkový počet kabin jest 154, počet příslušných věšáků 4004, pro hochy jsou vedle toho zařízeny společné svlékárny se šatnami; v hlavní budově jest upraveno několik rodinných šatníků. Celkem jest zařízeno 5050 věšáků pro odložení šatstva stejného počtu návštěvníků.
Volné prostory mimo nádrž a okolí nádrže jsou upraveny jednak pro slunění, jednak jako hřiště, jednak jako louky. Rozdělení mezi hřištěm a basenem jest vytvořeno pergolou, kde jsou stoly pro občerstvení.
Společná zařízení letních i zimních lázní jsou soustředěna kolem schodů. Jsou zde dvě pokladny, dále malá místnost pro správu lázní, místnost pro první pomoc, lékaře, obsluhu a menší restaurace s kavárnou. Restaurace jest určena hlavně potřebě zimních lázní. Pro letní lázně jsou upraveny dva bufety, jeden u zmíněné již pergoly a jeden přímo v restauraci. Místnost pro lékaře jest vybavena měřícími přístroji pro srovnávací měření a vyšetřování. Zamýšlí se spolu s lékařskou fakultou Masarykovy university v Brně pozorovati a vyšetřovati část návštěvníků lázní a vésti příslušné záznamy. Nebude zde prováděna léčba nemocí; zjištěné případy budou poukázány na léčení praktickým lékařům nebo do nemocnice.
Městské lázně v Brně-Zábrdovicích byly zřízeny nákladem Kč 7,500.000. Do této částky není čítána cena stavebního pozemku a úprav, nutných na veřejném statku, které byly provedeny na účet příslušných investic jednotlivými odděleními městského stavebního úřadu.
0 komentářů
přidat komentář
