Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve vyjímečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve vyjímečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Ale abych jen nekritizovala, u téhle stavby opravdu platí, že v jednoduchosti je krása.
Ale ono postavit dobrou budovu pro architekty není jednoduché. Navíc jí užívá více než 1800 skoro-architektů...obrovské číslo. Nemělo by být kritice podrobeno spíše to? Pokud na začátku změním toto číslo, na konci skončím i u jiné budovy...
I ten schematický koncept 3/4 čtverců resp. 3 atriíí (se vstupem "do rohu" asi není to pravé. Interiér působí nepřehledně a roztříštěně - příliš mnoho komunikací a směrů (atrium mělo být asi jen jedno). Nemluvě o tom, že před turnikety není výstavní prostor ani jiná část pro volný přístup veřejnosti (jak má pak škola působit otevřeně, když se hned u vstupu musíte legitimovat). I přes veškerou chválu, kterou na to mnozí teoretikové, novináři a architekti pějí (a pokládají budovu za vzor a prototyp té kvalitní a "opravdové" architektury s nějaký vyšším posláním - stejně jako další práce Aleny Šrámkové), jsem spíš na rozpacích.
Proto by mě zajímalo, co si o tom myslí sami studenti coby uživatelé baráku - a vůbec "mladší generace"...
Má potenciál.
Jen pro doplnění z fotek to tak sice nevypadá, ale budova je temná i přes veliké světlíky a okna po celém obvodu a dodatećné umělé osvětlení. všude jsou temná zákoutí a v kombinaci s pohledovým betonem a ochozy si člověk připadá jako ve vězení, a to bez nadsázky. Celé prostředí i přes občasné záblesky veselých barev je pochmurné a smutné, celé pohlcené právě betonem. Dle mého názoru by budova, kde studenti tráví většinu svého dne méla být veselá a inspirativní, čili pŕesné naopak než se zde bohužel povedlo.
doufam,ze se tento napad nezrealizuje!!!
Především dispoziční řešení mi nepřipadá zrovna šťastné a připadá mi, že autoři nedostáli slibu a vytvořili solidní labyrint. Vstup do budovy je rohem, uvnitř 3 prakticky stejná atria, nejrůznější schodiště....jako náhodný návštěvník prakticky nevíte, kde vlastně zrovna jste. Já jako architekt s půdorysem jsem jakž takž tušil, ale myslím, že nebýt navigačních šipek, obyvatelé i návštěvníci by zoufale bloudili. Pohled seshora dolů do atria bude pro lidi se závratí asi problém
Vinu asi skutečně nelze dávat autorům, ale objemnému stavebnímu programu, který se do budovy musel vejít. Ateliéry v horních patrech jsou myslím pěkně vyřešeny a bude se v nich pohodlně pracovat. Ale vnitřní prostory jako celek na mně působí nevstřícně a myslím, že 3 obří atria jsou fakt zbytečná.
Abych to shrnul, vidím tu rozpory, budova skutečně stála nemálo peněz, a tváří se minimalisticky, možná, že to tak ale úplně ve skutečnost není. Za strohou obálkou se skrývají spíš průměrně kvalitní vnitřní prostory, které sice svoji funkci splní, ale jestli i něco víc, těžko říct. To už ukáže čas.
Jako studentovi se mi celá budova moc líbí. Všechny nedostatky jsou spíš problémy s uváděním do provozu a určitě se během měsíce vyřeší. Je to krásné a inspirativní prostředí. Skromnost a pokora nemusí znamenat uťápnutost, to snad paní profesorka dokázala. (ale jak na Šváchově přednášce poznamenal Přikryl, ona je víc autorka monumentální a do detailu vycizelované architektury než architektury prosté a obyčejné) Proto ta velkolepá gesta poslucháren a betonového sloupu.
Celou stavbu sem docela intenzivně sledoval, těšil jsem se dovnitř, Očekávání se víc než jen naplnila. Nejlepší je, že i hodně z odpůrců návrhu, co ho na školní půdě pořád kritizovali, změnili názor. Snad to nadšení vydrží. Zatím největší radost mám z už zmíněné transparentnosti.
A docela by mě zajímalo, kde je ta nepřehlednost, zmatečost a temná zákoutí, které někdo popisuje výše.
Zevnitř: V budově jsem nebyl (zvenku jsem ji viděl na vlastní oči), ale když se podívám na ty fotky, tak mi to přijde všechno dost depresivní. To je ale tím, že je všude ten krásný šedý beton. Nemám rád pohledový beton. O jeho estetických kvalitách opravdu nejsem přesvědčen a navíc šedá barva je podle mého názoru naprosto nevýrazná a depresivní, pokud je použita ve velké míře. Někdo tu už zmínil, že mu to připomíná věznici - mě taky. Je to chladné, neútulné a neosobní. Kdybych byl robot asi by mi to nevadilo, ale to nejsem. Takže celkově se mi interiér spíš nelíbí (jestli se někdy dostanu dovnitř tak budu moct líp posoudit, ale dost pochybuju o tom, že změním názor).
No a ty plastiky? Jejich příběh a původ neznám, takže se možná mýlím (doufám).Název opravdu sedí, k nezvládnutým státnicím nebo probdělým nocím před odevzdáním ateliéru asi nic lepšího už nešlo.... Ale co se týká toho, jak vypadají a to jak jsou na ploše před fakultou rozmístěny - nechápu. To má ten prázdný plac nejak oživit? To se jako nešťastní studenti mají do nich trefovat skokem z desátého patra? (v tom případě možná že dobře, že se ty okna otvírají tak pomalu, i když to asi není chyba architekta)
Pokud architektura nedokáže žít se svými uživately (např. vylepování letáků, inzerátů atd... uplně je vidím na tom sloupu a na těch plastikách), a potřebujete k ní manuál se zákazy, tak je podle mě něco špatně.
Kontrast s technickou knihovnou o kousek vedle je opravdu smutný.
Pochopitelně může někdo reagovat, že to jsou dvě rozdílné stavby, ale jde především o atmosféru, a ta se může opakovat.
Paní architektka Šrámková se jednou zajímavě vyjádřila o tom, že někteří architekti tvoří nervózní architekturu. Je mi to líto, ale tato stavba a její detaily na mne působí stejným dojmem.
Pochopitelně může někdo reagovat, že to jsou dvě rozdílné stavby, ale jde především o atmosféru, a ta se může opakovat.
Paní architektka Šrámková se jednou zajímavě vyjádřila o tom, že někteří architekti tvoří nervózní architekturu. Je mi to líto, ale tato stavba a její detaily na mne působí stejným dojmem.
Tuto stavbu jsem si pečlivě prohlédl interiér i exteriér. Závěr? Kamkoli v kročím připadámi, jakoby někdo chtěl postavyt dokonalost ale stvořil podřadnost. Každým krokem se čím dál víc nudím, snažím se uklidnit (snad o patro víše to bude jiné. Opět na každém kroku to samé, holé, nudné, snad jako návrat do jeskyně!