Vložil
ČTK
23.03.2020 07:45
Praha


zpět na článek
40 komentářů
Mariánský sloup
| 25.03.20 01:30
Je zajímavé, že se celá diskuse k tématu přesunula na jiný nejmenovaný (konkurenční ?) web?. Jen šakala nahradil p. Jadran, ale v daleko, daleko vulgárnější podobě. Proto se šakalovi v duchu omlouvám (bez jakékoliv ironie), jeho lehce žoviální a občas "lidový" tón je proti Jadranovi oázou slušnosti. S ním je alespoň diskuse možná, s p. Jadranem nikoliv, ačkoliv se kultivovaný Dr.Lusciniol snažil jak mohl. A přímo k věci, Mariánský sloup vyzdvihli v sobotním Meteoru také astronomové, nešlo jen o prvořadé umělecké dílo, z hlediska sochařství a hlavně rozvrhu náměstí, ale i o významné sluneční hodiny. Patrik L.
... Ach jo...
šakal
| 25.03.20 02:15
... Halt, když si to sami nepochválíte, jinej to za Vás neudělá (7:- P) Já už jsem si k tomu tématu uložil tacet. Dynamika doby nade mnou zase zvítězila. Odcházím zdechnout do houští...
šakal nikdy nemlčí a povstane z popela
| 26.03.20 12:31
Tacere numquam, saepe paenituit loqui! Patrik L.
Seminář o dostavbě Staroměstského náměstí
Vích
| 01.04.20 02:52
Ke sloupu už bylo řečeno hodně, náměstí je prostorem pro setkávání různých světonázorů. Ale pozor, aby to nezapadlo, 4. 3. 2020 byl v rezidenci primátora seminář k dostavbě Staroměstského náměstí a nebylo to neplodné. Když to shrnu, byla shoda na potřebě dostavby Staroměstské radnice, dokonce byla i shoda na jejím funkčním využití jako "city hall", polyfunkčního sálu či fóra pro koncerty, divadla, inaugurace a sliby, ale i pro politická setkání a zastupitelstva či konference. Diskuze se vedla o Krenově domu a o (ne)uzavření Pařížské. Byla shoda, že ideální by bylo, jak navrhl Emil Přikryl, jednotlivé varianty otestovat plachtou na lešení. Příští rok nás čeká 400 leté výročí popravy českých pánů, v červnu 2021 by zde šlo kulisy stavu při popravě použít pro videomapping a pak postupně každý měsíc ukázat vývojové podoby: neogotickou z roku 1850, po asanaci 1910, demoliční poválečnou z roku 1950, a i několik nových variant regulace uličních čar a výšek. Tím vznikne zadání pro architektonickou soutěž, která může být před podzimními volbami vyhodnocena a vítěz voleb bude mít mandát dostavbu realizovat.
... § :- | )
šakal
| 01.04.20 07:09
... Ten koronavirus přišel, koukám, jako na zavolanou!
koronavirus
Vích
| 01.04.20 10:12
Ano, nový sloup bude mariánský a morový současně. Jestli soutěž zase předznamená světovou revoluci, mně by to nevadilo.
Radnice
| 02.04.20 07:23
Obnova Sloupu se, doufejme, již nedá zastavit, v otázce dostavby se také s Tomášem Víchem shodneme, asi i na obnově Krenova domu (mj. sv. Mikuláš je takto zcela "vykořeněn", byl navržen do zcela jiné urbanistické situace), ale na stylu (který na jiném místě tak vyzdvihujete) těchto "novostaveb" určitě ne. Viděl jsem vaši skicu z roku 2015. To není organika, to je Ödön Lechner (http://www.arch-pavouk.cz/index.php/architekti/1182-lechner -d-n) přenesený do 21. století. Jeho stavby jsem obdivoval již jako malý v Bratislavě, ale křísit jej a zrovna na Staroměstském náměstí??? Patrik L.
Radnice a jedna skica
Vích
| 02.04.20 03:54
Patriku, u vás historiků je vždy hrozně krátkozraké, jak si do jedné skici promítáte, co znáte z historie. V roce 2020 nejde realizovat secesi nebo renesanci, protože to prostě dnes už dělají jiní lidé z jiných materiálů a jinými nástroji. A i kdyby to udělali stejně, význam věci může být i zcela opačný. Cylindr 19. století není cylindrem 21. století. Tehdy byl výrazem modernosti, dnes je romantickou vzpomínkou na dobu páry. Mariánský sloup 21. století nebude aktem rekatolizace, ale smířením se s ní. Má skica měla sloužit především jako úvaha, jak klasicky frázovat v tradičním kontextu rezervace dům s okny, střechou, podloubím a nárožní věží. Důležitá bude barevnost, detail a jeho schopnost kreativní inspirace, jak to umí Rónův Kafka nedaleko. Kontrastní řešení 20. století se neosvědčila, je třeba hledat synergie, které nebudou konfliktní, ale analogicky rozvíjející. Náměstí je třeba zhojit. Vylomený zub nahradit novým, živým, kterým půjde zase kousat. Muzikanti mají trefný pojem "unplugged", když hrají tradičně akusticky bez napětí, což probouzí k větší vnímavosti k nuancím, které by Lechner, Polívka nebo Gočár prostě nikdy neudělali, stejně jako já to nikdy nedám jako oni. Po všech úvahách o Krenově domu si myslím, že není možné jím zpět zavřít Pařížskou třídu, která vrcholí na "point de vue" vertikálou věže radnice. Ovšem, vše je možné, ale pak tím popřeme asanaci v jejím smyslu, kdy zde vzniklo celé nové severní průčelí náměstí a za ním "moderní" Josefov. Prosím tedy, než zase příště budete psát své "určitě ne", hleďte z přítomnosti směrem do budoucnosti, ne zpět. Je tím nakažená současná diskuze o architektuře, že místo konstruktivní argumentace se hledají jen samé defétistické důvody, proč něco nejde. Vzpomínám, jak se tu před 10 lety afektovaně řešila otázka "nemodernosti" šikmých střech, a dnes jsou domy se šikmými střechami těmi nejoblíbenějšími realizacemi Archiwebu. A malebné vesnice a historická centra si konečně oddechla a rostou do krásy.
copak, copak ?!?
Jiří Černý
| 02.04.20 08:31
Pane Víchu Vy si hodně protiřečíte, píšete: "V roce 2020 nejde realizovat secesi nebo renesanci ...." , a prosím lze v roce 2020 realizovat barokní mariánský sloup?
Baroko 2020?
Vích
| 02.04.20 10:16
Dnešní sloup už dnes nebude tím rekatolizačním z roku 1652, ani symbolem mocnářství bouraným z roku 1918, ale symbolem smíření a odpuštění křivd a i vzpomínkou na epidemii 2020. Obnova sloupu pro mne není návratem do 17. století a výzvou k exilu. Podobně kontextuální cihlový dům s okny a střechou bude dnešní poctou charakteru historického města. Patos Národního divadla nebo ducha secesního volnomyšlenkářství začátku 20. století starou formou už dnes nevzbudíte. Jsou to paradoxy, nelze dvakrát vstoupit do stejné řeky, čas nejde zastavit. Ať děláme co děláme, stále vykládáme náš přítomný příběh, dobře/špatně, je to neúprosné. Vždy je to náš vzkaz potomkům.
"Point de vue"
Dr.Lusciniol
| 03.04.20 10:49
Pane kolego, pokud se nemylim tak bydlite od te Parizske ulice (puvodne zamyslene tridy) proklate blizko, takze musite kazdy den videt, ze ta vez radni cestoji prilis stranou osy Parizske, aby mohla ji pohledove ukoncit, coby snad nejkratsi tridu ve Stredni Evrope. Na svem severnim konci mivala Parizska sve zakonceni "frontou na maso", ale po jejim odstraneni to trapne kyvadlo tam nema
"Point de vue"
Dr.Lusciniol
| 03.04.20 11:41
Pane kolego, pokud se nemylim tak bydlite od te Parizske ulice (puvodne zamyslene tridy) proklate blizko, takze musite kazdy den videt, ze ta vez radnice stoji prilis stranou osy Parizske, aby ji mohla pohledove ukoncit, coby snad nejkratsi mestskou tridu ve Stredni Evrope. Na jejim severnim konci byvala Parizska zdarne ukoncena “frontou na maso”. To byl skutecne ten Vas “point de vue”. Lec ta “fronta” neprezila sveho “vozde” o moc let a tak dnes Parizska vzdy vysumi v te zarostle strani, za Vltavou. Opacny konec tehdy Mikulasske mel puvodne vyustit na Vaclavaku, pohledove zakonceny Narodnim muzeem. Nastesti k tomu nedoslo. Dnes Parizska se vlama do prostoru “Staromaku”, a ztroskotava proti stredoveke hmote mesta, nebot skrze uzounkou Zeleznou ulici nema nadeji pokracovat. Z toho je naprosto jasne, ze obnova hmoty byvaleho Krenova domu by nejen obnovila celistvost namesti, uklidila sv. Mikulase tam kam patri, ale konecne i pohledove zakoncila tu dnesni mestskou pidi-tridu Na svem severnim konci mivala Parizska sve zakonceni "frontou na maso", ale po jejim odstraneni to trapne kyvadlo tam nema
"Point de vue" (znova a lepe)
Dr.Lusciniol
| 03.04.20 11:12
Pane kolego, pokud se nemylim tak bydlite od te Parizske ulice (puvodne zamyslene tridy) proklate blizko, takze musite kazdy den videt, ze ta vez radnice stoji prilis stranou osy Parizske, aby ji mohla pohledove ukoncit, coby snad nejkratsi mestskou tridu ve Stredni Evrope. Na jejim severnim konci byvala Parizska zdarne ukoncena “frontou na maso”. To byl skutecne ten Vas “point de vue”. Lec ta “fronta” neprezila sveho “vozde” o moc let a tak dnes Parizska vzdy vysumi v te zarostle strani, za Vltavou. Opacny konec tehdy Mikulasske mel puvodne vyustit na Vaclavaku, pohledove zakonceny Narodnim muzeem. Nastesti k tomu nedoslo. Dnes Parizska se vlama do prostoru “Staromaku”, a ztroskotava proti stredoveke hmote mesta, nebot skrze uzounkou Zeleznou ulici nema nadeji pokracovat. Z toho je naprosto jasne, ze obnova hmoty byvaleho Krenova domu by nejen obnovila celistvost namesti, uklidila sv. Mikulase tam kam patri, ale konecne i pohledove zakoncila tu dnesni mestskou pidi-tridu
Oprava
Dr.Lusciniol
| 03.04.20 11:57
Je to znameni doby, ze pocitac si dela co chce? Aby bylo jasno, prosim zcela pominte muj prvy vstup (10:49) jakoz i posledni odstavec (posledni dva radky) vstupu druheho (11.41). Dekuji za pochopeni.
defétismus...
Vích
| 03.04.20 12:20
Ano, bydlím tu kousek. Trapné kyvadlo? Závisí, doktore, jak město čtete, dokud stromy nemají listí, tak radniční věž s kaplí v arkýři dokonce v Pařížské i vidíte. Kopcovitá Praha nemá nekonečné osy od obzoru k obzoru, ale většinou končí nějakou věží směřující do nebe a fixující své místo na zemi. Úžasná byla Krocínka, která stála v průsečíku os ulic přicházejících na náměstí na symbolickém počátku Prahy, kde snad byl prapůvodně rybníček. A jsme zase u toho našeho malého českého defétismu: Pařížská se "vlámává, ztroskotává a nemá naději" a nebo "prosvětluje, provzdušňuje a spojuje náměstí s krajinou"? Chceme Staroměstské náměstí zabarikádovat a nebo ho s městem a krajinou okolo propojit? Prosím trochu pozitivity!
"barokní mariánský sloup?"
Dr.Lusciniol
| 03.04.20 01:15
Sloup v prostoru namesti je predmet. Jezto jiz znacne dlouho mame vyraz "stavebni objekt" t.j. "predmet", naznacujici ze architektura velmi dlouho jiz neni vzdy vazana bezpodminene k mistu, napr. prazsky "Drakulov", puvodne navrzeny pro Irak a nebo presun kostela Nanebevzeti Panny Marie v Moste, dva priklady zcela zrejme, nevidim v obnove jiz jednou jsouciho predmetu (objektu) ve svem puvodnim slohu a miste zadneho rozdilu. Nakonec i misto je mozno obnovit v puvodnim slohu (povalecna Varsava). Tvorit v byvalem slohu je take bezne. Kdyz se to povede, tak je to "novo" (neo) kdyz ne, tak je to "pseudo" a kdyz uz to udela skutecny machr, tak je z toho barokni gotika.
Problém
Piranesi
| 03.04.20 02:12
Problém je, že v případě nového Mariánského sloupu nejde o žádnou obnovu již jednou jsoucího předmětu, ale o jeho napodobeninu, a to dost nevydařenou. Proč tohle téměř nikomu nevadí?
Nevadí?
Vích
| 03.04.20 04:31
V Drážďanech by asi taky byli raději za původní Frauenkirche. Ta by ale nebyla připomínkou 2. světové.
Nevadí.
Piranesi
| 03.04.20 09:14
Nerozumíme si. Kdyby to šlo, nejraději bych obnovil všechny památky, které kdy byly zbořeny ve válkách nebo nějakým splašeným davem (ať už to bude připomínka čehokoliv), ale má-li místo nich vzniknout jen jejich vzdálená napodobenina, kdy předlohou je jen pár úlomků a několik rozmazaných fotek, raději se smířím s tím, že jsou navždy ztraceny.
prosím srovnejte a pište
Radek Beneš
| 03.04.20 10:04
Také se obávám, že na Staroměstské náměstí se vrátí hodně slabý pokus o mariánský sloup. Zdá se mi, je to můj názor, že pán, tak úporně prosazující návrat sloupu, spíše prosazuje své vlastní ego a snaží se pro veřejnost zviditelnit. Viděl někdo tu kopii? Je zveřejněna někde její dostatečná fotodokumentace? Je k té napodobenině vystaven odborný památkářský posudek a také seriózní sochařský posudek? Hlavně bych rád viděl ten památkářský posudek. Dovolím si srovnání. Víme všichni jakých nesporných kvalit byly a jsou například jezdecké sochy od pana sochaře Myslbeka, a to socha knížete Václava, a také od pana sochaře Bohuslava Schnircha, zde pak socha krále Jiřího z Poděbrad. A prosím, srovnejme to s jezdeckou sochou markraběte Jošta v Brně !?! Výtvor, nevím ani koho, cca z roku 2000. Nebojíte se, že mariánský sloup, bude obdobných soudobých kvalit jako socha markraběte Jošta? Já se hodně obávám, a myslím, že oprávněně.
Vzdálená napodobenina
Vích
| 03.04.20 11:49
Co já mám od Petra Váni informace, tak měl k dispozici jak fragmenty sloupu tak desítky fotografií a jeho kopie napodobuje originál s milimetrovou přesností. I kdyby to bylo na centimetry, výsledný dojem bude velice věrný. Ale jak už jsem psal výše, symbolický význam bude oproti originálu posunutý do dneška, což považuji za plus.
Ano, vzdálená napodobenina.
Piranesi
| 04.04.20 10:26
Odkazuji na dopis primátorovi od předních českých historiků umění z června 2019. Tvrzení pana Váni, že kopíruje originál s milimetrovou přesností je mimo realitu. Mohu mít tu největší úctu k jeho nadšenectví, náboženské víře, i přesvědčení, že jeho ruku vedla samotná panenka Marie (jak se v jednom rozhovoru také vyjádřil), ale náš společný, exkluzívní veřejný prostor jako je Staroměstské náměstí by tímto partyzánským způsoben rozhodně být formován neměl. Měl by být formován především na základě kvalifikovaných rozhodnutí kompetentních osob, což se - jaké překvapení - opět nestalo. Cítím se být demokratem, a proto nechť si každý na výsledný výtvor zavěsí symboly a připomínky čehokoliv podle své libosti, vadí mi ale, že jsme se zase (už po tisící) zachovali jako nějaký indiánský kmen, handrkující se o to, kdo kam postaví svůj oblíbený fetiš a ne jako moderní společenství.
jsou nějaké nezávislé odborné posudky ?
Radek Beneš
| 04.04.20 01:20
Děkuji Vám pánům Víchovi a Piranesimu, za jejich názory, postřehy a vyjádření . Věřím ale jen panu Piranesimu. Na pana Vícha mám názor, že jen tak plácá, viz: "..symbolický význam bude oproti originálu posunutý do dneška..." No! To je ale .......... (ne, nenapíšu to, bylo by to žalovatelné)
Přesnost
Vích
| 04.04.20 01:22
Petr Váňa není žádný nadšenec amatér, je to profesionál se vším všudy. Jednotlivé kusy byly loni k dispozici všem zájemcům ke kontrole, nikdo mu na realizovaných tvarech nic věcného nevytknul, za svou práci sklízel upřímný obdiv. Zatím se nenašel nikdo, kdo by našel nějakou chybu tvaru či způsobu zpracování. Vyjádření části historiků z června 2019 jsme tu už loni rozebírali, má znaky spíše ideologického pamfletu. Těším se na kritiku, která bude tak přesná a profesionální, jako je nový sloup. Ukázaná platí.
Tak si udělejte malý sumář...
šakal
| 04.04.20 02:25
... a zjistíte, že městský prostor Prahy se v posledních desetiletích stal odkladištěm veřejných plastik:  kašna na Senovážném náměstí  socha "Příšery" u vstupu do Stavovského divadla  Puškinova busta na Sibiřském náměstí  socha Tarase Ševčenka na náměstí Kinských  plastiky srdcí na piazettě u Národního divadla  Dvořákova socha na náměstí Jana Palacha  Dům sebevraha, Alšovo nábřeží  Dům sebevrahovy matky, dtto  vějíř hraběnky Chotkové U Písecké brány  Lev, Klárov  památník obětem kolektivizace, Těšnov  pomník zahraničním letcům na náměstí Svobody  socha Marie Terezie… pravda, dosud jen chystaná v Morávkově parku  (pitominy Davida Černého ani nepočítám, jelikož jde o pouhý vizuální smog)  … … V některých případech jde o nezvládnuté umění (busta Járy Cimrmana), na dalším místě se jedná o výtvarný i duchovní paskvil (Trpaslík dojatý televizním seriálem „Ordonance v rýžové ohradě“), jinde se nabízí dokonale nesmyslný námět odtržený od místa i času (Kryštof Kolumbus po havárii vzducholodi nad Větrným Jeníkovem), na dalším místě najdeme servilitu bez důvodu (Nanebevzetí svatého Jakeše) a jinde zas pokrytectví kombinované s nevzdělaností (Odškodnění sudetských Němců za ukradení vynálezu ruchadla bratranců Einhornchenových)… Všimněte si, že záměrně nepřiřazuji vepředu zmírněná díla k žádné z uvedených kategorií, a nahrazuji je těmi výmysly v závorkách. On už si to každý srovná podle svého vnímání. Když si to člověk za těch posledních třicet let spočte, tak je to jen v hlavním městě jeden průser co tři roky. A to jsem spoustu drobných nestydatostí jistě ani nestačil zaregistrovat! Prostě… kdejaký drzoun šermující před očima veřejnosti „hlubokým lidským příběhem“ a vybavený dobrými známostmi, které zajistí přízeň médií, si v Praze do ulic odloží absolutně cokoliv… „A koukejte jen ceknut, hajzlové! Co si to vůbec dovolujete?!“
Ano, přesnost
Piranesi
| 04.04.20 02:25
Že je k zhotovení kopie tohoto mohutného, složitého sousoší málo podkladů je dávno známý fakt, bylo o tom už v minulosti napsáno několik odborných článků, i když to zmíněný dopis bohužel příliš nerozebírá (zřejmě z oprávněné obavy že těmto odborným uměleckohistorickým argumentům politici naslouchat nebudou). Co přesně nám ale pan Váňa ukázal? Naživo jsem jeho poslední práci neviděl, takže je opravdu možné, že mi něco uniklo, ale v médiích jsem zaznamenal pouze nějaké dílčí architektonické prvky. Podoba sochy panny Marie, stojící u Týnského chrámu je bohužel spíš právě neblahou známkou svévolné manipulace s původní předlohou. Co dalšího nám tedy pan Váňa ukázal, co víme o tomto sousoší s devíti figurami a monumentální architekturou které se má vztyčit uprostřed nejdůležitějšího historického náměstí v zemi?
akademický umělec
Radek Beneš
| 04.04.20 05:08
Pane Víchu, jenom slova a slova, píšete, a nic reálného nedokládáte. Žádné fotografie, žádné hodnotící posudky nezveřejňujete. Váňa !?!? No, akademický sochař, no, profesionál se vším všudy, Socha pod vodou, co jí nikdo neviděl, Oltář v kostele Nejsvětějšího srdce Páně na Vinohradech, zřejmě strojní výrobek, půl šišoidu na špičce. Ještě něco vytesal pan Váňa ve svých 54 letech? Děkuji panu Šakalovi, opravdu jeho výčet, to je výkvět soudobé sochařiny, vějíř Chotkové u Písecké brány, "fantastické", Památník obětem kolektivizace, "úžasné", socha Marie Terezie, "to je nářez", "slabší povahy budou omdlívat"....
tak to nejsou výduchy z metra
M. Kovaříková
| 04.04.20 07:19
Pročetla jsem si celou zdejší diskusi. Zaujalo mne veřejná plastika "Dům sebevraha, Alšovo nábřeží ". Nechápala jsem, teprve z googlemaps jsem poznala, co to je, okolo toho často chodím a myslela jsem celou dobu, že jsou to výduchy metra. Tak ne, to je umění.
Petr Váňa
Vích
| 04.04.20 08:56
doporučuji pro info https://petrvana.info Životopis: Petr Váňa vstoupil do sochařského ateliéru ve třinácti letech. Nejdříve jako žák sochaře Jiřího Saiferta a potom sochaře Jindřicha Severy. Studoval obor sochařství na střední umělecko-průmyslové škole kamenické v Hořicích. Roku 1984 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze a v roce 1990 diplomoval. Zabývá se sochařskou tvorbou při obnově sakrálních staveb, volnou tvorbou, restaurováním uměleckých památek a dalšími projekty. Realizoval řadu kopií barokních soch (sousoší Vzkříšení Krista v pražské Loretě, čtyři sochy evangelistů na průčelí kostela Nejsvětějšího Salvátora v Praze). Od roku 1997 pracuje na obnově Mariánského sloupu pro Prahu. V soucasné době se věnuje převážně volné tvorbě. Svá díla vystavuje na individuálních a kolektivních výstavách. Jeho sochy jsou realizovány v Berlíně, Hannoveru, Římě, Vitirchianu a na mnoha místech České Republiky. Zúčastnil se několika sympozií. Je organizátorem Sochařského sympozia Cesta mramoru v Dobřichovicích. Jeho další zajímavé projekty jsou například: Mezinárodní sochařská skupina Five sculptors, nebo projekt Jižní ateliér. Z vlastní sochařské tvorby je možné uvést: Návrh kaple Svatého Kříže v Berouně, mramor, dřevo 1991. Kamenný oltář, ambon, sedes pro Kostel sv. Karla Boromejského v Praze v Nemocnici Pod Petřínem, slivenecký mramor a mramor Botticino 1994. Kamenný oltář, sedes a kropenku a sochu Krista pro kostel sv. Bartoloměje v Praze v Bartolomějské ulici, carrarský mramor 1998. Kamenný oltář pro rotundu sv Petra a Pavla na Budči, opuka 1994. interiér nové kaple v klášteru Kapucínů na Loretánském náměstí, opuka 1997. Kamenný oltář pro kostel sv Bartoloměje v Zábřehu na Moravě, mramor Boticcino, Rosso Alicante, lipové dřervo. Kamenný oltář, sedes, ambon, pro kapli kněžského domova ve Staré Boleslavi, mramor Boticcino 1994. Památník politickým vězňům u lomu na Mořině, Slivenecký mramor 2001. Kamenná kašna v Řevnicích, Slivenecký mramor 1994. Křížová cesta v kapli řádu Boromejek v Praze na Petříně Kamenný oltář a ambon pro kostel sv. Kateřiny v Mladých Bukách, Slivenecký mramor, 2002. Kamenný oltář pro kapli komunitního centra v Nových Butovicích v Praze, opuka, 2003. Nový kamenný oltář, ambon a vitráž pro kostel sv. Rocha v Praze, mramor Boticcino, 2005 - 2006. Socha Panny Marie pro Nezabudice, pískovec Libná, 2005. Socha Madonny pro řád Boromejek v Římě , mramor Boticcino, 2006. Socha Imaculatty pro Černošice ze sliveneckého mramoru 2007. Mariánský sloup pískovec Vitorchiano, pískovec Peperino, Itálie 2008. Socha Vzkříšení – náhrobek z carrarského mramoru Rakovník 2008. Návrh a realizace kamenného oltáře, ambon, sedes a svatostánek pro kostel svatého Fabiána a Šebestiána v Drozdově 2009. Návrh a realizace kamenného oltáře, ambon, sedes pro kostel Povýšení Svatého Kříže v Hustopečích nad Bečvou 2010. Návrh nové kaple pro sestry Premonstrátky na Svatý Kopeček u Olomouce - realizace kamenného oltáře, ambon, sedes, svattostánku, vitráže, kropenky 2007 – 2010. Návrh a realizace kamenného oltáře, ambon a křtitelnice pro kostel Nanebevzetí Panny Marie v Černošicích 2008 – 2012. Návrh a realizace pamětní desky profesora Kubálka pro školu ve Všenorech, nerez, 2012. Fontána se sochou Panny Marie nad Vltavou uprostřed rajského dvora kláštera sester Trapistek v Poličanech, žula Mrákotín a mramor Carrara 2011 – 2012. Návrh a realizace sochy Svatého Jana Nepomuckého pro Kaceřovský mlýn, trachyt, 2012. Socha Setkání Svatého Jana Nepomuckého s Andělem – božanovský pískovec, Slapská přehrada 2012. Fontana v Římě pro kolej Svatého Jana Nepomuckého, mramor Carrara a bronz, 2012. Sousoší Cyrila a Metoděje pro Moutnici u Brna, řecký mramor Kozanis 2012 – 2013. Pamětní deska v katedrále svatého Víta. 2014 Praha slivenecký mramor Základní kámen a kašna pro novou školu v Dobřichovicích spolu s architektem Oldřichem Hájkem slivenecký mramor 2014 Návrh a realizace interiéru a sochařských prvků nové kaple pro řád Školských sester v Krči , mramor, dřevo, skleněná vitráž. 2012 – 2016 Návrh a realizace sochy sv. Jana Nepomuckého pro město Komiža na ostrově Vis v Chorvatsku. Božanovský pískovec 2017 Návrh a realizace sochy Gymnastka, pro pietní místo Věry Čáslavské v Černošicích. 20178 carrarský mramor Návrh a realizace sochy Strom Života na vrcholu kopce Vejdoch u obce Jámy na Vysočině. 2018 božanovský pískovec. Realizace nového oltáře podle návrhu architekta Josefa Pleskota a Norberta Schmidta 2018 carrarský mramor Socha Madony pro Polici nad Metují. 2019 návrh a realizace. Carrarský mramor, božanovský pískovec Kopie kamenných soch: Kopie Třeboňské madony 1991. Kopie byla provedena v přírodním kameni – opuce. Kopie dvou barokních soch andělů v životní velikosti, pro Strahovský klášter v Praze 1993. Kopie byly provedeny v přírodním kameni – pískovci - hořickém Kopie barokní sochy beránka a dvou váz v Hradišťku 1994. Kopie byly provedeny v přírodním kameni – pískovci votuz Kopie sousoší Svaté rodiny pro náměstí v Českém Brodě 1994 – 6. Kopie byly provedeny v přírodním kameni – pískovci – maletínském. Kopie čtyř barokních soch a dvou váz pro kostel Nejsvětějšího Salvátora v Praze 1995 – 8. Kopie byly provedeny v pískovci – božanovském. Rekonstrukce a provedení dvou putti pro sochu sv. Jana Nepomuckého v České Skalici. 2001v kameni – pískovci - hořickém Socha Panny Marie pro Mariánský sloup na Staroměstské náměstí v Praze 2003 – pískovec božanovský Kopie sousoší Vzkříšení Krista pro pražskou Loretu. 1998 – 2004 kámen – hořický pískovec Bradáč – vytesání nového reliéfu Bradáče podle originálu z Karlova mostu. Kámen – libná. 2006 Kopie sochy Putti na atice Arcibiskupského paláce v Praze. Pískovec - Libná 2007 Praha – kopie sochy anděla pro bránu břevnovského kláštera 2009 pískovec Libná Nový Dvůr – kopie sochy Třeboňské Madonny pro kapli trapistického kláštera 2009 opuka Rekonstrukce a kopie sochy Panny Marie Imaculaty a sochy Sv. Ivana – Svatý Jan pod Skalou 2009 – 2010 Mníšek pod Brdy – Kopie sochy Svatého Jana Nepomuckého, božanovský pískovec 2011 – 2012 Praha Národní Muzeum - kopie sousoší Géniů - 2012 - 2016 Mimo jiné restauroval tyto památky: Barokní sochy Krista a Marie Nová Paka 1992 Mariánský sloup, kopie balustrády z červeného pískovce Mnichovice 1993 Restaurování sochy sv. Ivana ve Svatém Janu pod Skalou sv. Ivana 1993 Restaurování renesančního sousoší Ivana a Jana Křtitele ve Svatém Janu pod Skalou. sv. 1994 Restaurování sochy sv. Jana Nepomuckého, Osov 1995 Restaurování portálu u gotického domu, Slaný 1996 Restaurování sochy Ponocného, Pražský hrad 1997 Restaurování sochy Vlasty, Pražský hrad 1997 Restaurovaní kamenných architektonických prvků, kostel sv. Jakuba Libiš 1997 Restaurování průčelí Arcibiskupského paláce, soubor čtyř soch a dvanácti barokních váz, 1998 Restaurování Praha Uhříněves, kopie dvou kamenných barokních váz, 1999 Mělník bývalý klášter kapucínů, restaurování dvou barokních soch na průčelí, 1999 Praha kostel sv. Jakuba, restaurování průčelí kostela, kamenné sochařské a architektonické prvky, štuková reliéfní výzdoba 1999 Praha, kostel sv. Josefa na Malé Straně. Restaurování sochy sv. Terezie, sv. Jana od Kříže a sv. Josefa na průčelí kostela. 2000 Restaurování barokní sochy sv. Jana Nepomuckého v Cítově. 2000 Restaurování roztříštěné sochy sv. Jana Nepomuckého v Hejnicích. 2001 Cítov – restaurování Mariánského sloupu. 2001 Stříbro – restaurování kamenných prvků a kopie kamenného reliéfu gotické mostní branky. 2001 Restaurování soch a kopie kartuše portálu kaple sv. Máří Magdaleny na Skalce 2001 Restaurování sochy sv. Jana Nepomuckého a rekonstrukce dvou ukradených andílků podle fotodokumentace – vytesání do přírodního kamene. 2001 Restaurování sochy sv. Jana Nepomuckého na Skalce. 2002 Stříbro – restaurování kamenného mostu. 2002 Praha – restaurování soch na průčelí kostela sv. Ludmily. 2002 Stříbro – restaurování kamenného mostu. 2003 Horní Slavkov – restaurování renesančního portálu Pluhova domu. 2003 Nová Cerekev - restaurování sochy Panny Marie 2004 Stará Boleslav – restaurování sochy lva u kostela sv. Václava 2004 Praha – restaurování sousoší v Branbergerovské kapli 2004 Černovice – restaurování dvou barokních soch na mostě 2005 Transfer originálů gotických soch na výstavu Praha koruna Čech v Metropolitním muzeu v New Yorku 2005-6 Praha Loreta – restaurování sochy anděla 2006 Národní muzeum Praha – transfer sousoší Géniů z průčelí budovy Národního muzea 2006 Národní muzeum Praha – průzkum sochařských prvků budovy pláště budovy Národního muzea 2006 Pražský Hrad – restaurování sousoší Lvů s putti v Královské zahradě. 2007 Praha, Chrám Panny Marie před Týnem – socha Asumpty na tympanonu chrámu 2007 Praha – restaurování sochy sv. Judy Tadeáše 2007 Národní muzeum Praha – transfer sochy Krásy z budovy Národního muzea 2007 Budišov – restaurování sousoší Svaté rodiny 2008 Řím Itálie – restaurování soch sv. Cyrila a Metoděje 2009 Praha – klášter Františkánů Panny Marie před Týnem restaurování gotické sochy Piety 2009 Praha – Břevnovský klášter Sv. Markéty – restaurování soch vstupního portálu 2009 Praha – kostel Nejsvětějšího Srdce Páně, restaurování kamenných prvků průčelí 2009 Jihlava – restaurování sousoší Kristus na hoře Olivetské 2010 Praha Národní Muzeum – Restaurování sousoší Géniů 2007 – 2015 Praha Loreta - restaurování soch sv. Františka, sv. Antonína Paduánského, sv. Josefa, sv. Jana Křtitele, sv. Kláry a znaku Lobkoviců se dvěma anděly - 2015 Praha Loreta - restaurování soch Evangelista Matouš, Navštívení Panny Marie, Anděl zvěstování, Panna Marie s Ježíškem, Sv. Jan Nepomucký, Evangelista Marek, Evangelista, an, Evangelista Lukáš a čtyři reliéfy - 2016 Praha Lorerta - restaurování osmi originálů sousoší andílků z balustrády Lorety - 2016
"vzdálená napodobenina"
Dr.Lusciniol
| 05.04.20 12:45
To by si urcite myslel i Mistr Jan Hus o dnesni Betlemske kapli (arch. Fragnerem obnovene i bez tech par “rozmazaných fotek“). A vadilo by mu to? Ja pochybuji. Tomu, ze byla "jeho" kaple znovu na svem miste vzkrisena, by byl jiste rad. Tak "vo co go?", Piranessi. O uskutecneni obnovy same? "..pán, tak úporně prosazující návrat sloupu, spíše prosazuje své vlastní ego a snaží se pro veřejnost zviditelnit". Za tech 30+ let snahy pana Vani se zviditelnit musi dnes jej znat uz i kazde male dite a jeho ego se musi jiz nebes dotykat.. Ze ne?!? How so? Nevim jak dobre znata pana Vanu, pane Benes, ale jiste ne vic nez ja Vas, nebo Vy mne a presto vidite do jeho nitra. Obdivuhodne. Vydrzme jeste chvili a az to bude hotove, podivame se na to zblizka i z daly, obejdeme (alespon trikrat) a pak si o tom zde povime, co to s kazdnym z nas udelalo.
No nic.
Piranesi
| 05.04.20 07:46
Bavili jsme se tu o sousoší, které má být vztyčeno na Staroměstském náměstí a jehož podoba není nikomu známá, proč sem kopírujete životopis pana Váni? Každý si ho může najít (já jsem to už taky dávno udělal). Psal jste, pane Víchu, o tom, že se těšíte na kritiku, která bude "přesná a profesionální" jako sloup, z něhož ovšem nikdo téměř nic neviděl, to je ale asi jenom vtip, ne? Takže pánové, můžu chápat Vaše sympatie k sochaři Váňovi a jeho dílu, lásku k tajemné řeči symbolů a všech možných historických připomínek, ale věcný argument, proč má být pražský veřejný prostor nadále odkladištěm různých pomýlených výtvorů a jiných nevyžádaných darů jsem opět nedostal. Při četbě závěrečné litanie pana Dr. Lusciniola, s jistě poutavou podkapitolou "a co na to Jan Hus?" a s již klasickým vyústěním "počkejme, jestli se to panu sochaři povede a pak uvidíme" jsem konečně pochopil, že jsem ho nikdy dostat nemohl. Přesto samozřejmě děkuji za diskuzi (a brilantní práci s Ctrl+C Ctrl+V).
litanie?
Dr.Lusciniol
| 06.04.20 08:37
"litanie >> modlitba složená z proseb pronášených střídavě předříkávačem a lidem; vytrvalá prosba " Kde je ta moje “vytrvalá prosba “? Ci jsem pro Vas obojim: ” předříkávačem a lidem “? Jane Krtiteli, byl jste vynikajicim kreslirem s obdivuhodnou predstavivosti. Ale Vase psane vyjadrovani chapu jiz mene. O co Vam jde? Prazsky rynek je jiz vice nez tisic let “odkladištěm“ ruznych „výtvorů“ jako nakonec mnohy verejny prostor, vsude. Kdyz jsem se o ni jiz zminil, je podle Vas Betlemska kaple take “pomýlený výtvor”? Hlasovali by prazsti politici pro “nevyžádaný dar”? Odpovezte si laskave sam, ja tu odpoved jiz znam (ac sam ne politik vim, ze neni dobre klasti si otazku, na kterou jiz nezname odpoved).
Sousoší
Vích
| 06.04.20 11:15
Co se soch týká, také mno to zajímá. Figury andělů bojujících s ďábly: válka - lev, mor - bazilišek, bída - drak a hereze - had, je třeba znovu dle originálů vytesat. Problém je s andělem bojujícím s hadem, symbolem kacířství, který je trnem v oku reformované církvi. Petr Váňa má hotovou architekturu sloupu s Pannu Marií. Je otázkou, kdo sochy u koho objedná a čím bude nahrazený had. Já si dokáži představit jako vhodnou náhradu místo anděla bojujícího s hadem, anděla bojujícího s nevědomostí - temnotou a slepotou. Mohl by nést pochodeň nebo nastavovat světu zrcadlo a být poctou všem osvícencům, kteří byli tehdy popraveni nebo nuceni odejít do exilu. Návrat sloupu není žádnou pomýleností, pokud jej správně pochopíme, může být návratem k normálu a řádu. Už jen to, že se o něm tak vznětlivě mluví, ukazuje, že dramatický proces hledání konsenzu už začal, což je skvělá zpráva.
synthesis
Radek Beneš
| 06.04.20 12:34
Ani pan Lusciniol, a už vůbec ne pan Vích, mne nepřesvědčili. Naopak, můj názor, že urputné prosazování mariánského sloupu zadarmo je zákeřné jednání katolického militanta, za skryté podpory černoprdelníků, chcete-li uctívačů bůžka Jahveho. Dále se domnívám, že nebude také o co stát, ani co do kvality sochařiny a také co do kvality architektury, to ostatně prokazuje snaha nezveřejnit podrobnou fotografickou dokumentaci a nezveřejnit nezávislé posudky znalců.
... Ano...
šakal
| 06.04.20 12:48
Nevyžádaný dar. To je, myslím, celkem případné označení. Poprvé mě to napadlo už tehdy, když bez soutěže, bez ptaní, instalovali pomník letcům na náměstí Svobody v Dejvicích. Tam ještě hodně fungoval ten patos „porevolučních chvil“. Přiznejme si, byly to krásné časy! Slunečný březen roku 1990, do Prahy přijíždí britský panovnický pár, lidé jsou dojatí, princ Filip si připíjí s letci plzeňským U Jelínků… V opojení z té atmosféry člověk snadno zahnal pochybnosti. Bylo tehdy až směšně snadné říct si: „Dobré je to, co chceme my!“ Ale čas běžel a v roce 2014 už se pocity člověka, který sledoval instalaci okřídleného lva na Klárově, hodně blížily palčivosti. Místo, nedlouho před tím ve svém urbanismu nešťastně poškozené vyloženě špatným – a zase opět svéhlavým, neústupně prosazovaným – umístěním ošklivé Preclíkovy vlajky, dostalo další nevyžádaný dárek: okřídleného lva. Tentokrát už s výslovným napomínáním všech, kdo dávali najevo rozpaky či nesouhlas. Asi to bylo nutné, protože nějaké opojení mysli ze spontánního nadšení už tehdy nefungovalo skoro na nikoho. … No… a když se to okřikování a vychovávání osvědčilo, tak: „Proč bychom se netěšili!“ To bude ještě nevyžádaných darů…
„Když nám Pán Bůh zdraví dá, zdraví dá..“
Dr.Lusciniol
| 07.04.20 07:10
Sakale, na Vas si nejvice cenim, ze se mnou ne vzdy souhlasite. Ale s tim „lvem“ na Klarove mate zcela pravdu. Ktery to neumel to spachal ? Vim, delat zvirata je tezsi nez lidi. Ne kazdy je M. Ales, nebo Vojta Sedlacek, kdyz jde treba o kone. Ale nas narodni symbol by se snad mel naucit kazdy, kdo by se chtel umenim zivit. Bohuzel, na Klarove casto musim cekat na prestup a tak te „sbirce“ tam je pohledem tezke se vyhnout. Ale s tim „Nevyžádaným darem“ to vidim trochu jinak. Kdo by jiny si to mohl zadat, nez doba? V „porevolucni“ tatickovske republice („Pryc od Rima“ atd.) znovuvztyceni sloupu bylo lidu, sotva se osvobozeneho z 300 leteho upeni v „zalari narodu“, nemyslitelne. Napriklad, tehdy nove vznikla Cs. cirkev (dnes jeste husitska) mela pres milion clenu. Ale to vsechno jiz „vodnés čas“. Dnes jich ma jen par desetitisicu. To, co vim o politice (muj nejstersi syn je jiz leta primo v „kuchyni“) kazdy uspesny politik ma velmi jemny cich pro zmeny ve verejnem mineni, predevsim v tom, co si „doba zrovna zada“.
Shrnuti (synthesis)
Dr.Lusciniol
| 07.04.20 09:14
Kdokoliv vystudoval VUML tak zna tu poucku o tezi antitezi a syntezi. Ja to nastesti nikdy studovat nemusel a tak pisi jak mi zobak narostl. Ale jsem Vam pane Benes velmi vdecny, ze jste se konecne vyjadril o co Vam skutecne jde: „..zákeřné jednání katolického militanta, za skryté podpory černoprdelníků, chcete-li uctívačů bůžka Jahveho. „ Jsme sice zde na strankach uslechtileho umeni stavet, architektury, mestotvornosti, proste vytvarneho umeni, ale velmi casto zde, az po trpelivem hledani, vyplave na povrch ta prava myslenka zucastneneho, nemajici nic spolecneho s predmetem rozpravy. Jako zde. Pane Benes, z Vasich prispevku jiz vim, ze nejste zadne jarni kure (spring chicken). Jestli jste prozil cely zivot v Praze, tak je mi Vas lito. Tech kostelu, kapli, klasteru, soch, krizu, zasvecenych tomu „bůžku Jahveho“ ! Jedine, ze by jste se nikdy nehnul z nejakeho toho socialistickeho sidliste, obklicujicich Prahu. Tam pro Vas musi byti jako v bavlnce. Ruku na srdce. Neobavate se, ze nebude „o co stát“ ale prejete si to. Prejete si take „..nezávislé posudky znalců“. Ja ne, protoze jsem jeden z nich (alespon na to mam „papiry“) a tak vim, co „znalec“ to „nezavisly“ posudek.
... Koukám...
šakal
| 08.04.20 10:34
nikdo sem už den nic nenapsal... No, kdo toho lva "spáchal", si snadno vygůglíte, pane doktore. To je otázka deseti úderů do klávesnice. Ale nejde o lva. Ten lev má alespoň vztah k národu, i když vypadá blbě a je na blbým místě. To najdete v Praze větší hrůzy! Třeba ten příšernej Taras Ševčenko, kterej na náměstí Kinských stojí asi tak případně jako Josef Švejk v Caracasu. A "doba si nic nežádá". Kdysi jsem viděl nějakou televizní inscenaci, v níž nějaký tajemník národního výboru říkal stařence: "To víte, matko, doba je už dneska jiná. " A ona mu odpověděla: "Nesmysl, doba je pořád stejná. To jen někerý lidi sou kurvy!"
ale ten podstavec ...
Radek Beneš
| 08.04.20 03:29
Hledejme na tom, pane Šakale, ta pozitiva, co ta pěkná čtyři mínus za rovnováhu na páce ? Podstavec sochy Tarase Ševčenka na náměstí Kinských je přeci jenom lépe zpracovaný než podstavec sochy Antonína Dvořáka na Palachově náměstí. To by akademický militant určitě nesvedl.
nikdo sem už den nic nenapsal...
Dr.Lusciniol
| 08.04.20 03:19
Nedivim se. Mam pocit, ze namet jiz asi vycpel. Ale protoze jste mne primo oslovil, citim se zavazan Vam odpovedet. 10x jsem do te klabosnice uderil a ono nic. Ale ja po jmenu toho pachatele zase az tolik nebazim, stejne by jeho jmeno mne asi neoslovilo. Bohuzel, na toho Tarase se jen tak rychle nepodivam, kvuli tehle posledni "asijske chripce" jsem uvizl za vodou a ono ted zrovna nic nelita a ja zase tolik plavat neumim. A jestli mela ta starenka pravdu a doba se nemeni, tak se musi menit lide. Mimo tech kurev, ovsem.
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve vyjímečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.