Nové sídlo ARCAM (Architektonické centrum Amsterdam) leží na atraktivním a současně komplikovaném místě na nábřeží s výhledem od přístaviště Oosterdok přes muzeum lodní dopravy až po NeMo (národní centrum pro vědu a techniku) od
Renzo Piana.
Maarten Kloos, ředitel Arcam, o centru prohlašuje:
„Jde celkem o konvenční stavbu se třemi obyčejnými patry. S tzv. bloby, počítačem generovanou organickou architekturou, nemá nic společného.“ Na druhou stranu uznává, že nechtěl jen tak obyčejnou stavbu. Jde přece o nadaci prezentující amsterodamskou architekturu. Na jednu stranu by se člověk nebránil angažovat nějakou star, ale zároveň by rád dal šanci nějakému mladému architektovi, který by dokázal vytvořit pro program Arcam výstižný architektonický vzhled. Spolupracovníci nadace už byli připraveni na dlouhé týdny výběrového řízení, ale pak se rychle spojili s René van Zuuk, mladým architektem ze sousedního města Almere. Van Zuuk už stačil vzbudit rozruch dekonstruktivistickou stavbou svého ateliéru stejně jako výstavním pavilonem ve Flevoland skládajícího se dvou zalomených betonových přístřešků.
Remem Koolhaasem byl také přizván k tomu, aby společně se zahraničními architekty v Almere vytvořili
„holandské město pro 21. století.“Arcam, který se doposud tísnil v malém prostoru na Waterlooplein, pro své nové sídlo objevil těžkou ale zajímavou parcelu s překrásným výhledem na Prins Henrikkade, kde mohli zastavit pouhých 211 m². Maarten Kloos je přesvědčen, že lepší místo by v Amsterdamu jen těžko našli. Zde na okraji centra je člověk dostatečně daleko od turistického shonu, ale uprostřed aktivní, architektonicky přelomové a právě aktuální městské scenérii. Kloos doufá, že se v trojúhelníku měst Amsterdam, Rotterdam a Haag dále poroste zájem o architekturu a Arcam se pokusí zařadit po bok vlivných NAI v Rotterdamu a Rijksbouwmeester Jo Coenen v Haagu.
Hlavním cílem Arcam však zůstává zprostředkovávat občanům stavební politiku Amsterodamu. Je chápán také jako kontrolní instance a ve dvouletém cyklu vydává publikaci se zdařilými stavbami v holandském hlavním městě. V novém vlastním domě by rádi informovanost ještě vylepšili. Návštěvníkům jsou k dispozici knihy, časopisy a brožury. V přízemí nabízejí výstavy pohled na nejnovější architektonické trendy. Suterén je vyhrazen schůzkám a seminářům zatímco horní poschodí je rozděleno skleněnými příčkami na kanceláře pro zaměstnance. Největší předností stavby je, že jsou všechny tři úrovně vzájemně propojeny galeriemi a volnými prostory a jsou tak části jednoho celku.
Arcam nekladl vysoké požadavky pouze na kvalitu stavby, chtěl také budovu s různými fasádami: do ulice spíš uzavřená a otevřená směrem do přístavu. Zuuk tuto úlohu hravě vyřešil. Po několika pracovních modelech se mu podařilo najít formu, která skutečně připomínala v té době oblíbenou blobovou architekturu: měkkou formu ze zinku a hliníku, kde střecha plynule přechází do fasády, Zuuk rozřezal. Tyto řezy poskytují pohled do přízemí i horního patra domu. Pro zadní a níže položenou část stavby Zuuk zvolil celoskleněnou fasádu s jemným členěním.
Na závěr trocha bulváru: na místě současného Arcamu dříve stával Renzo Pianem navržený vstupní pavilon do NeMo. Časem pro něj už nikdo nenašel vhodné využití a tak se rozhodlo o jeho zbourání. Betonové sloupy a stropy pavilonu však zůstaly zachovány a měly být zakomponovány do nové stavby Arcam. Renzo Piano se nedůvěřivě obával pouhé kopie jeho vlastního pavilonu. Nakonec však nešetřil na adresu Zuukova blobového pavilonu slova chvály.