Bytový dům Poljanska cesta

Architekt Janez Koželj navrhl tuto stavbu ve snaze odstínit tělocvičnu nedaleké školy od rušné ulice, což se mu podařilo téměř plochým domem s bytovými jednotkami v horních podlažích a prostorově komplexnějším obchodní parterem. Koželj však nebyl první, kdo se v Lublani setkal s podobným úkolem. V roce 1933 byl architekt Jože Plečnik postaven před podobný úkol. Na opačném konci stejné ulice se nacházel úzký trojúhelníkový pozemek, na němž Plečnik vybudoval slavný Žehličkový dům.
Koželj svým návrhem zdává hold slavnějšímu předobrazu. V době navrhování byl Koželj redaktorem časopisu AB: arhitektov bilten, jehož spolupracovníky byli také Vojteh Ravnikar, Aleš Vodopivec nebo Jurij Kobe, a kteří stáli za odstartování postmoderní etapy ve slovinské architektuře.
Půdorysný tvar domu vychází z nejoptimálnějšího využití pozemku s přijetím všech jeho omezení. Koželjův klínový návrh je opatrně vložen do cesty Poljanské ulice, která dům obtáčí. Návrh hledá výškovou rovnováhu stejně jako v kompozici mezi jasnými liniemi a oblou křivkou. Architekt se navíc musel vypořádat s dalšími komplikacemi, jakými byla stáčející se silnice a mírně se svažující pozemek. Kvůli výškovým nerovnostem v parteru jsou komerční prostory v přední části nižší, ale s postupným rozšiřováním také roste světlá a výška a v zadní části domu je vloženo mezipatro. Kvůli zvýšenému hluku z dopravy jsou obslužné místnosti bytů umístěny podél severní fasády směřující do ulice, zatímco obytné místnosti jsou směřovány na jih směrem do dvora. Stejně jako u Plečnikova návrhu představuje nejužší část domu jen zlomek fasády, který zabraňuje pohledům podél ulice a vytváří svůj vlastní prostor.
Stoupáním z Ambroževova náměstí se naskytuje podobný motiv žehličky jako u Plečnikova návrhu na opačném konci stejné ulice. Tuto postmoderní stavbu lze vnímat jako nejvýmluvnější příklad v Lublani oceňující architektonickou historii a znovu oživuje Plečnikovu tvorbu.