Dlouhý cihlový dům

Snímek Levente Sirokai

Projekt, který inicioval intelektuální pár, měl jasný začátek: klienti architektům zdůraznili, že vlastní “obrovskou spoustu knih, přibližně 100 metrů”. K odchodu do důchodu a z hluku Budapešti si našli vůbec nejlepší místo – v krásném přírodním prostředí na úpatí Velkého-Hrdého vrchu.
Pilisborosjeno je městečko ležící přibližně 15 km severně od centra Budapešti. Táhne se mezi kopci osázenými vilami, jež obydlely zdejší vrchovinu. K parcele je přístup po příkrých úzkých silnicích. Od brány jsou vidět pouze zelené koruny stromů, jež místo zastiňují a minimalistické betonové parkovací stání. Díky svažující se zahradě je dům skrytý za touto bujnou zelení, jež hraje zásadní roli v estetice místa. Cíl stavebníků – totiž zachovat maximum původních rostlin a stromů – se zúročil.

“Vzali jsme v úvahu pratažený a úzký tvar pozemku, přístup slunce, nízkorozpočtový program stavby a v neposlední řadě také věk klientů, jež se brzy chystají do důchodu, a doporučili jsme jim přímočarou, jasnou přízemní dispozici, v níž jsou jednotlivé prostory propojeny dlouhou chodbou a veřejné, tedy obytné prostory mají panoramatický výhled do údolí. Zároveň, ve snaze vyhnout se problematicky využitelnému prostoru, jsme objevili obrovský potenciál chodby. Tuto horizontální osu jsme transformovali do vysoce užitného a jedinečného prvku domu – do 17 metrů dlouhé stěny knihovny,” říkají ke konceptu stavby architekti.
Když se zahradou blížíme k domu, rozkryje se nám skrze stromy nejprve pohled na slepou cihlovou zeď a schodiště vedoucí do podzemního podlaží, kde je umístěna sauna a sklep. Za cihelnou zdí je v přízemí situována hlavní ložnice a koupelna. Po cihlovém chodníku se dostaneme až k hlavnímu vstupu, umístěnému na jiho-východní fasádě a zahlédneme střed chodby, jež vede nalevo do veřejné (obytné) části a napravo do soukromé. Ta sestává z pracovny, koupelny a ložnice s vlastní terasou nabízející úžasný výhled západním směrem, tedy i na západ slunce nad hřebeny kopců...
Vnitřní uspořádání sleduje svažující se terén pozemku, a tak podlaha postupně o několik schodů klesá a zároveň zvyšuje výšku stropu (poprvé po opuštění privátní zony, poté při vstupu do obytného prostoru a nakonec, když se z terasy u obytného prostoru vstupuje do zahrady). Toto řešení nabízí variaci prostor, zážitek z opakovaně se zvyšujícího stropu i širších pokojů a završení v podobě ničím nerušeného panoramatického výhledu na terase.
Gigantická knihovna plní více funkcí, než by se mohlo zdát. V 17 metrech modulárního systému vytvořili architekti také otvory, umožňující zabudování okna či okna-lavice (díky 50 cm široké zdi). V obytné části je do polic vložen krb.

“Naším obecným cílem bylo zajistit správné vnitřní klima díky architektonickým prostředkům spíše než zkonstruování velkého stroje. Dům má 50 cm silné cihlové zdi, jež naplňují technologické standardy vytápění a poskytují dostatečnou tepelnou setrvačnost. Stropní trámy jsou dřevěné a prázdná, dobře větraná půda funguje jako “vyrovnávací zóna”, optimalizující vnitřní klima. Terasa u obytného prostoru hraje důležitou roli v ochraně proti dešti nebo prudkému slunečnímu záření. Zároveň představuje rozšíření obytného prostoru stejně jako mezistupeň mezi interiérem a exteriérem,” dodávají architekti.