Dům pro hudebníky

Na počátku 80. let založil Karl-Heinrich Müller uměleckou nadaci Hombroich a začal spolupracovat se sochařem Erwinem Heerichem, na rozmisťování uměleckých pavilonů ve volné krajině nedaleko Düsseldorfu. S pádem železné opony ztratily vojenské základny NATO svůj význam a jedna taková stanice 'Nike Ajax' ležela naproti nadace Hombroch. Müller ji tedy v 90. letech zakoupil, aby mohl pokračovat ve svých stavebních záměrech, kdy si začal zvát věhlasné tvůrce, aby v tomto zakonzervovaném vojenském prostředí navrhli objekt pro umění a umělce. Mezi světovými architekty nechybí legenda japonské architektury Tadao Ando, portugalský mistr Álvaro Siza nebo rakouský vizionář Raimund Abraham. Posledně zmiňovaný architekt byl prorokem mimo své rodné Tyrolsko. Více než realizacím se věnoval vzdělávání architektů v USA, kam trvale přesídlil v roce 1964. Mezi nevelký výčet jeho realizací se řadí výšková budova Rakouského kulturního fóra, kterou Kenneth Frampton označil jako „nejvýznamnější moderní stavbu realizovanou na Manhattanu od doby Seagram Building a Guggenheimova muzea z roku 1959“.
Na evropském kontinentu by se počet Abrahamových realizací dal spočítat na prstech jedné ruky. K bytovému domu v Berlíně z 80. let a vídeňskému sídlišti z 90. let přibyla stavba v areálu raketové základny Hombroich, kam Abrahama v polovině 90. let pozval Karl-Heinrich Müller (na doporučení Erwina Heericha, který spatřil Abrahamovu tvorbu v roce 1996 na benátském bienále), aby koncipoval dům pro hostující hudebníky. Stavbu dokončil Christophe Barlieb tři roky po Abrahamově tragické smrti. V roce 2015 dům získal ocenění od Německého architektonického muzea (DAM).
Abraham stvořil obytnou sochu složenou ze základních geometrických útvarů. Šikmě seříznutý válcový dům soustředí veškeré dispozice do atria zastřešeného mohutnou kruhovou deskou s trojúhelníkovým otvorem. Samotná střecha má 33 metrů v průměru a váží 1500 tun, což zapříčinilo, že lehké příhradové podpory musely být nahrazeny mohutnými betonovými sloupy a okraje střechy nejsou tak ostré, jak bylo původně zamýšleno. Dům připomíná tvrz z pohledového betonu, do níž jsou vloženy čtyřpodlažní dřevěné objekty pro hudebníky. Kromě ubytování (každý rok by zde ve tříměsíčních intervalech měli pobývat celkem čtyři umělci) se hudebníkům nabízí cvičební místnosti, komorní hudební sál, nahrávací studio a knihovna.