Het Timmerhuis

Rotterdam je pro architekty oblíbeným hřištěm, kde mohou bez výčitek experimentovat, aniž by svými stavbami narušili městskou strukturu. Jakoby se zde architektura vzdala jakýchkoliv společných úmluv. Beztvaré město je schopné vstřebat téměř jakoukoliv hmotu.
Poválečná holandská architektura se může rovněž pyšnit slavnými jmény jako Aldo ven Eyck nebo Herman Hertzberger, která se stala synonymem strukturalismu. Zatímco u starých mistrů bylo kladení identických prvků spíše plošné, tak s nástupem generace OMA či MVRDV strukturalistické ideje nabývají na výšce.
V posledních letech bylo město na Máze vnímáno jako evropský Manhattan, kde na levém břehu řeky vyrůstal jeden mrakodrap za druhým. Projekt Timmerhuis se vrací na severní břeh, kde zahušťuje historické centrum Rotteramu. Na rozdíl od většiny staveb se Timmerhuis snaží o navázání dialogu, což není zvenku kvůli odlišným povahám fasád příliš patrné, ale uvnitř, kde se obě konstrukce odhalují, je vidět vzájemné napojení.
Timmerhuis, který vzešel z Koolhaasova rotterdamského ateliéru, představuje rozšíření rotterdamské radnice o 25000 m² kancelářských ploch, ale přidává navíc směsici dalších funkcí, aby mohl být objekt využívání po celý den i mimo úřední hodiny. Kromě 1800 úředníků (pouze 1200 míst) se v domě nachází 84 bytů (12000m²), podzemní parkoviště pro 120 automobilů (3900m²), výstavní sál (1630m²) a obchodní plochy (2070m²).
Timmerhuis leží za historickou starou radnicí a poštou. Severní stranou se obrací do náměstí, jemuž dominuje postmoderní policejní stanice. Ocelová superkonstrukce Timmerhuis je vestavěna do bloku Stadstimmerhuis z roku 1953, který byl v 70. letech minulého století narychlo dostavěn čtveřicí nepříliš hodnotných domů, z nichž však byla plánována poválečná obnova celého Rotterdamu.
Timmerhuis připomíná rozpixelovaný oblak, který se jen na chvíli zastavil nad městem. Celoskleněná fasáda s katalogovými profily vyznívá mezi okolními budovami z kamene, cihel a betonu poněkud provizorně. Namodralé okenní okenní tabule a hliníkové rámy reflektují okolí a napomáhají ve splynutí domu s oblohou. Podobně jako u De Rotterdam se v OMA vydali cestou využití standardních prefabrikovaný prvků, aby dokázali jejich pestrost a zároveň překonali banalitu. Prefabrikované prvky umožnily rychlé smontování během pouhých devíti měsíců. Typizované části současně klientovi ušetřily nemalé finanční prostředky. Na adresu architektonických hvězd většinou slýcháme opačné výtky o komplikovaných detailech, nedodržení termínu a prodražování stavby.
Nosná konstrukce Timmerhuis přitom vůbec není obyčejná. Dva mohutné pilíře připomínají spíše most než dům. Díky tomu mohlo zůstat přízemí volné a fasády otevřené. Veřejné pasáži s městském informačním centrem a muzeu nebrání žádné dodatečné sloupy. Z prostorného atria s odhalenou konstrukcí se po širokém dřevěném schodišti vstupuje je administrativní části, která je přímým protikladem, na co jsme u státní správy zvyklí. Chybí tu tmavé chodby i malé kanceláře. Osmnáct set úředníků se musí ve velkoprostorových místnostech podělit o 1200 pracovních míst. Žádný stůl nepatří konkrétnímu úředníkovi.  Kdo chce lepší místo, musí si jednoduše přivstat. Nedostatek míst se také řeší částečnými úvazky a střídavou prací z domova. Výtahy v domě nechybí, ale jsou umě ukryty, aby úředníci raději používali schody a dbali na svou fyzičku. Nakolik se OMA podaří tento progresivní styl uplatnit ve státním aparátu, ukáže až čas, ale již nyní rotterdamská správa nepotřebuje k výkonu téměř žádné tištěné dokumenty. Neformální interiéry připomínají spíše sídlo internetové společnosti.
Nad kancelářskou částí se nachází 84 bytů velikosti od 54 do 350 m². Každý byt má jedinečný dispozici. Svou variabilitou dokáže oslovit téměř všechny skupiny, což prozrazuje fakt, že všechny byly okamžitě prodané (od 3000 euro/m²). Několik bytů v domě si pořídili i úředníci místního magistrátu.