Hotel v Amares

„Ruiny jsou poslední stádium každé budovy. Jde o vyvážený stav. Když navrhnete dobrou budovu, tak z ní bude i dobrá ruina. V případě kláštera nejde o příliš intelektuální záležitost, protože zde pobývala moje matka, když byla nemocná a moje rodina pochází z tohoto regionu. Návštěva ruin tohoto kláštera byla součástí našich rodinných výletů. Je součástí vzpomínek z mého dětství, kdy si jej pamatuji pouze jako ruinu. V klášteře se překrývaly různé styly a při rekonstrukci se bylo třeba rozhodnout, který si zvolit. Například okna pocházela z 19. století, protože předtím tam žádná nebyla. Z kláštera v Bouru jsem za použití starých kamenů vytvořil moderní budovu. Při rozhodování jsem si vybral dvacáté století a všechna předchozí staletí tvoří podporu současnému architektonickému jazyku. Udržel jsem ruiny a vytvořil něco, co pochází z dnešních časů. Tímto způsobem můžeme uvažovat až mnoho let poté. Věci se tehdy dělaly, protože byly zapotřebí a nikdo o tom tak nepřemýšlel. Pak přijde historický odstup, aby se o ní mohlo takto hovořit a posoudit, co se udělalo dobře a co špatně. Dnes si samozřejmě uvědomuji, že se z budovy mohlo stát něco pitoreskního a romantického, ale přesto si myslím, že se mi podařilo udělat moderní budovu, ale to vše ukáže čas.“

V celém Portugalsku již od středověku vyrůstaly desítky rozlehlých klášterů, které v průběhu doby stačily znovu osiřet a nyní se jim hledá nové využití: od muzeí, bytových domů, hotelů, restaurací a kongresových center. Jednoznačně nejzdařilejší přestavbou bývalého klášteru na hotel je Pousada de Santa Marinha da Costa v Guimaraesi od Fernanda Távory a hned po něm je Pousada de Santa María do Bouro od Souto Moury s řadou Sizových detailů.
Malá severoportugalská obec Amares leží v bujně zarostlých horách Gerês nedaleko Bragy. Historie místního cisterciáckého kláštera sahá až do 12. století. Tento asketický řád umisťoval svoje sídla v neobydlených částech na okrajích evropského kontinentu. V souladu s vírou byly také jejich budovy strohé a bez zdobností.
K vyhořelému a opuštěnému klášteru Santa María do Bouro se na konci 80. let vrátil Souto de Moura, který dlouhých osm let pietně přestavoval areál na pětihvězdičkový hotel. Architekt byl fascinován opuštěnými ruinami, které pro něj znamenaly hodnotný materiál připravený přijmout k novou výzvu a využití. Podle svých slov „nechtěl klášter rekonstruovat, ale z jeho kamenů vytvořit hotel“. Zároveň usiloval o to, aby „nalezl jasný řád, který existuje mezi tvarem a funkcí“. Dřívější požár pohltil dřevěný krov, ale většina zdí zůstala netknutá. Byla zachována řada kamenných sloupů a oblouků. Když však scházely, nebyly nahrazeny replikami. Střecha je dnes plochá a podhledy v dlouhých chodbách tvoří čtvercový rastr z cortenových plechů.