Klášterní kostel trapistů v Novém Dvoře

V minulém roce, kdy Cenu Klubu Za starou Prahu získal polyfunkční dům Portheimka Center a čtyři ze šesti nominovaných staveb byly z Prahy, si letošní komise vybrala stavby výhradně mimopražské, jejichž kvality byly bezesporu větší než loňský laureát. Přestavba hodnotné barokní usedlosti z okruhu architekta Kiliána Ignáce Dietzenhofera londýnským minimalistou Johnem Pawsonem byla médii obletována již od svého počátku, a na ocenění nemusela dlouho čekat. Jestli však má Pawsonův trend stavět kostely ze sádrokartonu odstartovat nový trend v této oblasti, pak Pánbůh s námi. Autor měl přece jenom zůstat u butiků světoznámých módních značek, kde nemá konkurenci, nebo přece jenom změnit zažitý sortiment materiálů odpovídající duchu stavby.

Při minulém setkání, jsem prohlásil jednu věc a ta stále platí: tento klášter je jedinečnou příležitostí v mé kariéře. Také jsem řekl, že setkání s mnichy pro mne znamenalo ohromné obohacení, a to jak v oblasti tvůrčí, tak i duchovní. Ještě intenzivněji jsem si význam tohoto obohacení mohl uvědomit na počátku letošního roku, kdy jsem se ocitl na krásném a divokém venkově poblíž města Bombaje. Stala se tam vážná nehoda, ze které jsem vyvázl jen s lehkými zraněními, avšak můj přítel, který seděl vedle mne, na místě zahynul... V okamžiku po tragédii, a stejně tak i v následujících dnech a týdnech jsem si uvědomoval, že ač mi nějaký neznámý instinkt zavírá ústa, hledám útěchu a pochopení u svých přátel zde v Novém Dvoře a v Sept-Fons. Tato zkušenost mi opět potvrdila, že stavba kláštera není jen architekturou, ale že architektura zde má sloužit jako prostředek.
V loňském roce jsme se zde sešli, abychom posvětili základní kámen a tak zahájili stavbu tří křídel, která dnes vidíme. Nyní máme tedy započít novou etapu: pokládáme stejný kámen do samotných základů kostela, budovy, která více než všechny ostatní představuje život v Novém Dvoře. Před rokem se zde pracovalo na opravě šlechtického domu. Dnes vidíme, jak moderní architektura dostává tvary. To, co dosud byly jen myšlenky zachycené představivostí nebo uložené do výkresů, nabývá nyní třírozměrných forem. Pro architekta jsou to silné a dojemné chvíle.
Když jsem od mnichů dostal tuto zakázku, věděl jsem, čeho chci v Novém Dvoře dosáhnout: znovu nalézt ideál cisterciácké architektury 12. století, doby svatého Bernarda. Znovu najít smysl pro světlo, dobré proporce, pro jednoduchost, smysl pro střídmou vznešenost a pro detaily. Byl jsem přesvědčen, že starobylý ideál lze moderně vyjádřit přesným vystižením jeho podstaty. V architektuře Nového Dvora jsou možná některé prvky nové, ale vše je spojeno jednou estetikou, která ve své podstatě navazuje na tradici. Křížová chodba na konzole například nemá žádný vzor v dějinách cisterciácké architektury, zůstává však věrná duchu své předchůdkyně z 12. století.
Je pravda že místo jako Nový Dvůr má svou vlastní stavební historii. Jeden z největších úkolů pro mne tedy byl rozhodnout, které prvky staré architektury budou zahrnuty do architektury nové. Jistěže propojeni starých a nových prvků znesnadnilo projekt a rozbilo očekávanou architektonickou jednotu, přesto však věřím že se stává symbolem stejně výmluvným, jako krásným: symbolem spojení mezi minulostí a budoucnosti, zapojení náboženského života do současného světa.
Celkový ráz architektury Nového Dvora byl definován ve velmi krátkém, zato však intenzivnim čase. O to delší dobu si vyžádalo upřesňování detailů, které pomohou sladit poesii s funkčností. Cílem je úplná souhra mezi klášterem a komunitou, která jej obývá. Architektura, která nepoužívá spáry a uměle seskupené prvky není jen estetickou manýrou. Snaží se spíše odstranit zdroje rozptýlení, ať už zrakové nebo funkční, a tak napomáhat mnichům k soustředění na Boha. K dosáhnuti tohoto ideálu bylo třeba spolupráce mezi mým týmem v Londýně, ateliérem architekta Soukupa zde v Čechách i mnichy samotnými. Všichni však máme jedno společné: vysoké nároky a zalíbení v detailech.
Le Corbusier, architekt, který postavil klášter v La Tourette, napsal: "Člověk, který hledá harmonii, má smysl pro posvátné." O pravdivosti tohoto výroku jsem se mohl přesvědčit během práce pro klášter v Novém Dvoře. Jsem mnichům hluboce vděčen, že mi poskytli tuto jedinečnou příležitost. Jsem hrdý na to, že jsem se směl podílet na uskutečnění jejich snu.

Rozhovor s architektem Johnem Pawsonem o projektu najdete zde
Více fotografií i z průběhu realizace: http://www.atelier-soukup.cz/