Knihovna a kulturní středisko ve Vennesla

foto: Emile Ashley

Budova knihovny a kulturního centra, v malém, původně dřevařském městečku Vennesla spořádaně zachovává uliční linii a navenek působí přívětivě: její uliční parter nabízí lavice k posezení. Letmý průhled dovnitř ale ukazuje, že tato stavba z místního kontextu docela vybočuje.
Toho, kdo sem vstoupil poprvé, umí interiér snadno ohromit. Je to trochu jako se ocitnout v útrobách obří velryby: velký sál rytmizují žebra, která splývají shora dolů a organicky přecházejí v knižní police. Je tu nicméně spousta světla: žebra sama svítí a ze stran sem vniká slunce. Povrchům dominuje barva světlého dřeva, materiálu, na nějž Norové nikdy nezapomněli ani v moderní architektuře a v současnosti se k němu stále častěji vracejí. Tím spíše tady, v městečku, které díky těžbě dřeva vyrostlo. Novostavba knihovny a kulturního centra vyrostla mezi dvěma staršími budovami, z nichž částečně vychází i její forma: tvar jednotlivých žeber se od jednoho k druhému postupně proměňuje. Jednou z těchto sousedních budov je už dříve existující kino, které sice přišlo o svůj starý foyer směrem do ulice, ale zato dostalo nové prostory pro setkávání a stalo se součástí nového celku. Část hlavního sálu tvoří také kavárna. Stavba je průchozí a překonává terénní převýšení; v polovině se tak dělí na dvě podlaží. Když vyjdeme zadem ven, nabízí knihovna překvapivě odlišnou tvář: výrazná černá fasáda, sjednocená dřevěnými lamelami, se vyklání ven a jeví se tu jako přirozený gravitační bod.

Text Ondřeje Hojdy je zkrácenou verzí článku pro magazín Architual 9/2013.