Kostel svatého Ducha

Zatímco přízemí Zacherlova domu je prvním příkladem použití železobetonového skeletu v centru Vídně, pak římsko-katolický kostel svatého Ducha v šestnáctém vídeňském okrsku je první železobetonovou sakrální stavbou v celém Rakousku. Kostel měl být původně vyzdoben egyptskými motivy. Použitá technika odlévání betonu do dřevěného bednění však transformovala kulaté sloupy do hranatých tvarů s dórskými detaily. Prostorová kompozice vychází z ideálu staroslovanské křesťanské baziliky. Podle původního projektu měla soubor dotvářet ještě fara, komunitní sál a činžovní dům, což se ale nikdy nezrealizovalo. Situování kostela v blízkosti dělnické kolonie se promítlo v řešení detailů vycházejících ze světského prostředí. V roce 1910, kdy Plečnik odchází do Prahy, zůstává řada detailů jen na papíře. Interiér kostela pak dotvořili jiní, jako například lampy, které na konci 70. let navrhl další významný architekt s jihoslovanskými kořeny Boris Podrecca. Podle ostře řezaných hřibových hlavic betonových sloupů v kostelní kryptě by šlo Plečnika považovat za pionýra kubismu. Spíš to však svědčí o pokrokovém Plečnikově smýšlení, které však nedával tak okatě najevo jako jiní jeho souputníci.
Po dokončení kostela se Plečnik nesetkal jen s porozuměním a musel si vyslechnout kritiku i od arcivévody Františka Ferdinanda, který kostel přirovnal k ruským koupelím, koňské maštali a Venušině chrámu.