„Zavěšení jednoho objemu uvnitř jiného. Spatřit skrze beton oblohu, vidět z vnitřku ven a naopak.“
M.Fuksas
Projekt vzešel z národní soutěže uspořádané v roce 2001 Italskou episkopální konferencí, která si přála postavit nový kostel. Porota svůj výběr zdůvodnila následovně:
„znamení pokroku se střetává s nejnovějším mezinárodním výzkumem a tím se stává symbolem znovuzrození města po zemětřesení.“Novou farnost, kterou navrhl ateliér Fuksas Architects, tvoří monolit s jasným tvarem. Návrh tvoří dva hlavní architektonické prvky, které jsou spojeny s funkcemi náboženského centra. První objem tvoří budova kostela složená ze dvou kvádrů umístěných do sebe. Druhý objem má rovněž tvar kvádru (je však nízký a podélný) a je místem pro sakristii, místní pastorační úřad a Casa Canonica. Třetí nejmenší kompoziční prvek spojuje předešlé dvě objemy dohromady. Spiritualita a meditace se spojují ve hře paprsků denního světla prostupujícího do kostela horizontálně i vertikálně a vytváří dialog s oblohou.
Italský umělec Enzo Cuchi navrhl pro venkovní předprostor kostela sochu s názvem “Náhrobní kříž“ tvořený z betonu a bílého kararského mramoru. 13,5 metru vysoký totem se sám stává architektonickým prvkem. Čtrnáct zastavení křížové cesty pochází od italského sochaře Mimmo Paladino. Nábytek a osvětlovací prvky v kostele navrhl opět Fuksas.