Machine House
Vzpomínka na Prahu konce socialismu dnes v mnoha lidech zanechává tísnivý pocit promarněné příležitosti, kdy z tajemného města magicky prorostlého sítí uliček po patnácti letech kolem sebe vidí turistický disneyland nakašírovaných fasád. Možná, že někteří z těchto nostalgiků občas zabrousí pod severní patu Vítkova, do čtvrti, která dýchá opojnou směsí velkolepého rozvoje ubitého dlouhými lety lidské lhostejnosti, k místu, ve kterém žijí, vyrůstají a pracují. Karlín odolal naivnímu nadšenectví počátku devadesátých let, kdy do Čech vstoupil zahraniční kapitál hledající upadající místa v centrech důležitých měst, aby přeměnil jejích tvář. Dobrý úmysl pozvednutí tmavých děr velkoměsta vylil občas s vaničkou i dítě - ona místa dnes ztratila svou duši. Jednorázová proměna změnila charakter, měřítko a historickou kontinuitu těchto prostor, zůstala jen uliční síť. Postupná přeměna Karlína naproti tomu dovoluje nahlédnout do jeho genia loci a s tímto poznáním vystavět novou strukturu.
Historie budovy a místa
V první polovině 19. století, spolu s rozvojem strojírenské výroby, vznikají ve čtvrti výrobní haly a jim podřízené související budovy, které prorůstají klasicistní blokovou zástavbu, mísí se se stávajícími obytnými domy a navždy tak Karlínu dají pečeť místa, které za svou roztřepenou uliční frontou skrývá poloveřejný labyrint obrovských prostranství v obležení budov rozdílných měřítek, stylů a kvality zpracování.
Urbanistická struktura
Na rohu Pernerovy a Šaldovy ulice tak vznikly dva objekty se stejným tvaroslovím, které byly svou funkcí spojeny jako siamská dvojčata. Stavby Kotelny a Energocentrály spolu se svými dvory patří k fascinujícím komplexům karlínské industriální architektury.
Hmotové řešení
Budovu Energocentrály jsme vnímali jako jeden z nejcharakterističtejších prvků karlínské struktury. Rohová parcela, na které je umístěn jen podporuje jeho dominanci v lokalitě. S ohledem na takto daný stav jsme omezili vnější zásahy do hmoty budovy na nezbytně nutnou míru a zásadní zásahy jsme prováděli ve vnitřním prostoru stavby. Nové prvky jsme striktně podřídili převažujícímu vzhledu budovy.
Stávající koncepce domu je dvoupodlažní hmota s převýšeným druhým nadzemním podlažím. Sedlová střecha pod sebou ukrývá sedm identických polí v příčném směru a čtyři symetrická pole ve směru podélném. Dvůr separující Kotelnu a Energocentrálu je z ulice uzavřen zděnou bránou vzhledově odpovídající charakteru výše zmíněných budov.
Naším jediným zásahem do hmoty budovy je nový světlík, jehož koncepce a vnější vzhled zapadá do původního stylu budovy.
Dispoziční řešení
Do původního dvoupodlažního jednolodního prostoru jsme vložili tři samostatně přístupná podlaží. Koncepce je strukturována od přetíženého přízemí s nejnižší světlou výškou, kde těžká ocelová konstrukce leží na původních masivních litinových sloupech, následuje velkými okny otevřený prostor hlavního patra, aby dům ukončil bílým podkrovím s převažujícím horním osvětlením.
Půdorysná dispozice tvoří ve schématu všech tří podlaží volný prostor obsloužený schodištěm v zadním (severním) příčném poli. Střední trakt navazujících polí patří servisu pater. Volný a jednoduchý prostor dává vyniknout původnímu rytmu budovy, který se do interiéru propisuje okny systémem hlavní nosné konstrukce.
Přízemí
Přízemí obsahuje čtyři samostatné prostory - vstupní schodišťovou halu táhnoucí se všemi podlažími, technickou místnost, kancelářský pronajímatelný prostor s vlastním sociálním vybavením a samostatný vstup do 2.np z Šaldovy ulice. Vzájemné uspořádání těchto prostor je dle výše uvedeného schématu, tzn. severní pole je tvořeno prostorem schodiště a technické místnosti. O zbylých šest polí se dělí prostor kanceláří a samostatný vstup.
První patro
Prostor tohoto podlaží má z důvodů velkých fasádních oken světlou výšku téměř pět metrů. Hlavní prostor kanceláří je překlenut ocelovými profily tak, aby vnitřní dispozice nebyla narušena sloupy. Střední zázemí toalet je kryto mezipatrem, které rozšiřuje podlažní plochu a zároveň dává prostoru nový náboj.
Podkroví
Tak jako v prvním patře je zde velká světlá výška, avšak profil prostoru je ovlivněn sklonem střechy. Rytmus budovy je v hlavním prostoru podkrovních kanceláří zdůrazněn vystupující nosnou ocelovou konstrukcí. Čelu vévodí původní rozetové okno. Střechu ve hřebeni otevírá světlík nad mezipatrem. V severní části jsou nad schodištěm umístěny technologie vzduchotechniky přístupné z prostoru kanceláří.
Materiálové řešení
Budova je symbiózou původních masivních kameno-cihelných zdí a nových ocelovobetonových konstrukcí. Vzhledem k historii objektu a jejímu původnímu využití jsme se snažili vytvořit moderní konverzi industriálního objektu. Využili jsme struktury původního zdiva pro zdůraznění moderních prvků na kontrastním pozadí historické budovy.
Nová nosná ocelová konstrukce je ve všech prostorech maximálně odkryta, tak aby se vizuálně prosadila. Její proporci jsme se snažili dát do souladu s masivností samotné stavby. Betonové stropy, jsou v podhledech ponechány v hrubé struktuře a barvě materiálu.
Okna a výplně otvorů na fasádě byly vytvořeny jako replika původních oken, jen povrchová úprava byla změněna z estetických na pozinkovanou. V interiérech tato barva koresponduje s pozinkovanými podlahami. Konstrukčně se jedná o dvojitou podlahu, vyskládanou ze čtverců 60 x 60 cm. Zbylé zdivo v kancelářských prostorech je omítnuto a bíle natřeno až na severní stěnu, která sousedí s vedlejším objektem sýpky. Tato stěna zůstala v celé své ploše odkryta a dnes na ní můžeme pozorovat různorodou skladbu kamenného a cihelného zdiva, ve kterém se odrážejí původní ocelové prvky.
Prostor schodiště je na podlahách ponechán v betonu v kombinaci s prvky z pozinkovaného plechu. Výtahová šachta v centru prostoru j vytvořena z ocelové konstrukce kryté pískovaným sklem a v čele s dveřmi z nerezového plechu.
Historie budovy a místa
V první polovině 19. století, spolu s rozvojem strojírenské výroby, vznikají ve čtvrti výrobní haly a jim podřízené související budovy, které prorůstají klasicistní blokovou zástavbu, mísí se se stávajícími obytnými domy a navždy tak Karlínu dají pečeť místa, které za svou roztřepenou uliční frontou skrývá poloveřejný labyrint obrovských prostranství v obležení budov rozdílných měřítek, stylů a kvality zpracování.
Urbanistická struktura
Na rohu Pernerovy a Šaldovy ulice tak vznikly dva objekty se stejným tvaroslovím, které byly svou funkcí spojeny jako siamská dvojčata. Stavby Kotelny a Energocentrály spolu se svými dvory patří k fascinujícím komplexům karlínské industriální architektury.
Hmotové řešení
Budovu Energocentrály jsme vnímali jako jeden z nejcharakterističtejších prvků karlínské struktury. Rohová parcela, na které je umístěn jen podporuje jeho dominanci v lokalitě. S ohledem na takto daný stav jsme omezili vnější zásahy do hmoty budovy na nezbytně nutnou míru a zásadní zásahy jsme prováděli ve vnitřním prostoru stavby. Nové prvky jsme striktně podřídili převažujícímu vzhledu budovy.
Stávající koncepce domu je dvoupodlažní hmota s převýšeným druhým nadzemním podlažím. Sedlová střecha pod sebou ukrývá sedm identických polí v příčném směru a čtyři symetrická pole ve směru podélném. Dvůr separující Kotelnu a Energocentrálu je z ulice uzavřen zděnou bránou vzhledově odpovídající charakteru výše zmíněných budov.
Naším jediným zásahem do hmoty budovy je nový světlík, jehož koncepce a vnější vzhled zapadá do původního stylu budovy.
Dispoziční řešení
Do původního dvoupodlažního jednolodního prostoru jsme vložili tři samostatně přístupná podlaží. Koncepce je strukturována od přetíženého přízemí s nejnižší světlou výškou, kde těžká ocelová konstrukce leží na původních masivních litinových sloupech, následuje velkými okny otevřený prostor hlavního patra, aby dům ukončil bílým podkrovím s převažujícím horním osvětlením.
Půdorysná dispozice tvoří ve schématu všech tří podlaží volný prostor obsloužený schodištěm v zadním (severním) příčném poli. Střední trakt navazujících polí patří servisu pater. Volný a jednoduchý prostor dává vyniknout původnímu rytmu budovy, který se do interiéru propisuje okny systémem hlavní nosné konstrukce.
Přízemí
Přízemí obsahuje čtyři samostatné prostory - vstupní schodišťovou halu táhnoucí se všemi podlažími, technickou místnost, kancelářský pronajímatelný prostor s vlastním sociálním vybavením a samostatný vstup do 2.np z Šaldovy ulice. Vzájemné uspořádání těchto prostor je dle výše uvedeného schématu, tzn. severní pole je tvořeno prostorem schodiště a technické místnosti. O zbylých šest polí se dělí prostor kanceláří a samostatný vstup.
První patro
Prostor tohoto podlaží má z důvodů velkých fasádních oken světlou výšku téměř pět metrů. Hlavní prostor kanceláří je překlenut ocelovými profily tak, aby vnitřní dispozice nebyla narušena sloupy. Střední zázemí toalet je kryto mezipatrem, které rozšiřuje podlažní plochu a zároveň dává prostoru nový náboj.
Podkroví
Tak jako v prvním patře je zde velká světlá výška, avšak profil prostoru je ovlivněn sklonem střechy. Rytmus budovy je v hlavním prostoru podkrovních kanceláří zdůrazněn vystupující nosnou ocelovou konstrukcí. Čelu vévodí původní rozetové okno. Střechu ve hřebeni otevírá světlík nad mezipatrem. V severní části jsou nad schodištěm umístěny technologie vzduchotechniky přístupné z prostoru kanceláří.
Materiálové řešení
Budova je symbiózou původních masivních kameno-cihelných zdí a nových ocelovobetonových konstrukcí. Vzhledem k historii objektu a jejímu původnímu využití jsme se snažili vytvořit moderní konverzi industriálního objektu. Využili jsme struktury původního zdiva pro zdůraznění moderních prvků na kontrastním pozadí historické budovy.
Nová nosná ocelová konstrukce je ve všech prostorech maximálně odkryta, tak aby se vizuálně prosadila. Její proporci jsme se snažili dát do souladu s masivností samotné stavby. Betonové stropy, jsou v podhledech ponechány v hrubé struktuře a barvě materiálu.
Okna a výplně otvorů na fasádě byly vytvořeny jako replika původních oken, jen povrchová úprava byla změněna z estetických na pozinkovanou. V interiérech tato barva koresponduje s pozinkovanými podlahami. Konstrukčně se jedná o dvojitou podlahu, vyskládanou ze čtverců 60 x 60 cm. Zbylé zdivo v kancelářských prostorech je omítnuto a bíle natřeno až na severní stěnu, která sousedí s vedlejším objektem sýpky. Tato stěna zůstala v celé své ploše odkryta a dnes na ní můžeme pozorovat různorodou skladbu kamenného a cihelného zdiva, ve kterém se odrážejí původní ocelové prvky.
Prostor schodiště je na podlahách ponechán v betonu v kombinaci s prvky z pozinkovaného plechu. Výtahová šachta v centru prostoru j vytvořena z ocelové konstrukce kryté pískovaným sklem a v čele s dveřmi z nerezového plechu.
0 komentářů
přidat komentář
