Půdní byt
Od samého počátku byl v zadání na rekonstrukci půdy silný individuální požadavek. Klient - bratr věděl přesně, co chce jak po stránce funkční, tak formální a já, autor, jsem věděl, co tím míní. Povolání tvůrce a organizátora multimediálních akcí vyžaduje mnoho poměrně atypických řešení funkčních (od pracovního stolu s videostřižnou až po občasné pracoviště jednoduchého zvukového studia) a navíc dovoluje, resp. požaduje inspirativní prostředí. Vzhledem k mojí dvojaké profesi architekta-scénografa se zájmy a názory zadavatele a tvůrce vzácně spojily do navzájem se provokujícího uvažování, při kterém byl přijat jakýkoli extravagantní nápad. Je na místě ovšem podotknout, že přijetí tak atypické koncepce bylo podloženo detailní a poctivou rozvahou. Ale čas diskusí byl intenzivně naplněn díky našemu dlouhodobému osobnímu i pracovnímu soužití. Korektivem pro přijetí extrému byla navíc naše zkušenost (běžná i divadelně filmová), že žít v pouhých nápadech nelze. Musí mít pevné funkční, obsahové a neomezující vlastnosti. Dalším aspektem byl silný individuální přístup klienta (bez rodiny) i ve vztahu
ke společenskému životu. Apartmá umožňuje soustředěnou práci a čas od času přivítání větší společnosti přátel a spolupracovníků. Díky takovému programu se například masivní postel ocitá v rozlehlé a členité místnosti horního podlaží, nebo (minimální) kuchyň je ve spojeném prostoru jídelny-salonu-entrée, který se dá posuvnými vraty spojit i se samotnou pracovnou.
Prostorové a výtvarné řešení. Vstup byl předsunut do chodby (obdobně jako u bytů v nižších podlažích domu). Proti jeho stísněnosti působí vstupní stěna pokrytá nerez plechem sloužícím zároveň jako zrcadlo. Žulový balvan zabudovaný již během stavby slouží jako sedátko při obutí. V dekoru čela botníku se promítá obliba autorů (v tomto vzácném názorovém sepětí klienta a architekta musím opravdu mluvit o společném autorství) v orientálních motivech (daná čtyřletým pobytem v Egyptě) ovšem v netypických materiálech a kombinacích - pískované sklo, broušená sklíčka a plech perforovaný vodním paprskem. Pracovna - forma je výsledkem přání, aby i funkčnost těšila.
Salonu dominuje stůl jako základ bytu, kde za cenu popraskání a pohybu byla zvolena skladba desky z pěti druhů dřev masivních desek, aby oblá hrana nebyla rušena spárou dýhy a aby se dal do desky zaseknout nůž... Amorfní tvar, který navazuje na druhý menší stolek v kuchyni, se nám jevil po dlouhém rozhodování jako optimální. WC je malou autorskou lahůdkou, kde jsem strávil mnoho dní převáděním návrhu do realizace. Dveře z černého plechu na sobě nesou dekorativní motivy inspirované činnostmi za nimi. Oponka je fialové sametové barvy evokující diva-delně-sentimentálně-zaprášené prostředí a postupně ponese fotografie a obrazy srdci obyvatele blízké.
Různé úrovně spodního podlaží jsou sceleny pódiem s mosaznou hranou a malovaným korkovým kobercem. Přechody trámů krovu řeší stupně složené z odřezků truhlářských dílen. Tento motiv (tzv. šašlik) se opakuje i na nohách stolů. Stavba je částečně zděná, strop je sádrokartonový.
Horní podlaží, vzniklé paradoxně na popud samotného Útvaru hlavního architekta, který nedoporučil změnu střechy do ulice, ale otevřel možnost nástavby na rovné střeše vedoucí do dvora, s výhledem do široka do daleka. To je také umožněno atypickými okny: pevné neotevíratelné-panoramatické ve středu délky stěny a otevíratelné okno-dveře s horním pevným obloukem, které realizovala firma Thyssen, bez jediné dělicí (pohled rušící) příčky. Stavba je dřevěné konstrukce, stěny z veloxových desek. Vnitřní omítky hrubé, strop sádrokarton. Tuto část bytu doplňuje terasa rozprostírající se částečně na původní střeše domu.
Celé apartmá je i přes svou značnou půdorysnou rozlehlost limitováno výškou i členěním polí krovu. Proto například technická komůrka pod koupelnou a vedle spodního WC je napěchována technologií a výšky průchodů mezi úrovněmi jsou na hranici (některé kusy nábytku se musely stěhovat venkem). Toto dílo je odrazem mého názoru, že architektura je zhmotněním vztahu mezi lidmi, vztahu k životu a je to prostor nejen pro tělo, ale i duši. Zvláště v dnešní postfunkcionalistické době bylo rozkoší rozlámat pravítka a nechat si vést ruku společným soutokem pramenů rozumu, srdce a citu.
ke společenskému životu. Apartmá umožňuje soustředěnou práci a čas od času přivítání větší společnosti přátel a spolupracovníků. Díky takovému programu se například masivní postel ocitá v rozlehlé a členité místnosti horního podlaží, nebo (minimální) kuchyň je ve spojeném prostoru jídelny-salonu-entrée, který se dá posuvnými vraty spojit i se samotnou pracovnou.
Prostorové a výtvarné řešení. Vstup byl předsunut do chodby (obdobně jako u bytů v nižších podlažích domu). Proti jeho stísněnosti působí vstupní stěna pokrytá nerez plechem sloužícím zároveň jako zrcadlo. Žulový balvan zabudovaný již během stavby slouží jako sedátko při obutí. V dekoru čela botníku se promítá obliba autorů (v tomto vzácném názorovém sepětí klienta a architekta musím opravdu mluvit o společném autorství) v orientálních motivech (daná čtyřletým pobytem v Egyptě) ovšem v netypických materiálech a kombinacích - pískované sklo, broušená sklíčka a plech perforovaný vodním paprskem. Pracovna - forma je výsledkem přání, aby i funkčnost těšila.
Salonu dominuje stůl jako základ bytu, kde za cenu popraskání a pohybu byla zvolena skladba desky z pěti druhů dřev masivních desek, aby oblá hrana nebyla rušena spárou dýhy a aby se dal do desky zaseknout nůž... Amorfní tvar, který navazuje na druhý menší stolek v kuchyni, se nám jevil po dlouhém rozhodování jako optimální. WC je malou autorskou lahůdkou, kde jsem strávil mnoho dní převáděním návrhu do realizace. Dveře z černého plechu na sobě nesou dekorativní motivy inspirované činnostmi za nimi. Oponka je fialové sametové barvy evokující diva-delně-sentimentálně-zaprášené prostředí a postupně ponese fotografie a obrazy srdci obyvatele blízké.
Různé úrovně spodního podlaží jsou sceleny pódiem s mosaznou hranou a malovaným korkovým kobercem. Přechody trámů krovu řeší stupně složené z odřezků truhlářských dílen. Tento motiv (tzv. šašlik) se opakuje i na nohách stolů. Stavba je částečně zděná, strop je sádrokartonový.
Horní podlaží, vzniklé paradoxně na popud samotného Útvaru hlavního architekta, který nedoporučil změnu střechy do ulice, ale otevřel možnost nástavby na rovné střeše vedoucí do dvora, s výhledem do široka do daleka. To je také umožněno atypickými okny: pevné neotevíratelné-panoramatické ve středu délky stěny a otevíratelné okno-dveře s horním pevným obloukem, které realizovala firma Thyssen, bez jediné dělicí (pohled rušící) příčky. Stavba je dřevěné konstrukce, stěny z veloxových desek. Vnitřní omítky hrubé, strop sádrokarton. Tuto část bytu doplňuje terasa rozprostírající se částečně na původní střeše domu.
Celé apartmá je i přes svou značnou půdorysnou rozlehlost limitováno výškou i členěním polí krovu. Proto například technická komůrka pod koupelnou a vedle spodního WC je napěchována technologií a výšky průchodů mezi úrovněmi jsou na hranici (některé kusy nábytku se musely stěhovat venkem). Toto dílo je odrazem mého názoru, že architektura je zhmotněním vztahu mezi lidmi, vztahu k životu a je to prostor nejen pro tělo, ale i duši. Zvláště v dnešní postfunkcionalistické době bylo rozkoší rozlámat pravítka a nechat si vést ruku společným soutokem pramenů rozumu, srdce a citu.
0 komentářů
přidat komentář
