Rekonstrukce řadového rodinného domu

Sídliště Solidarita v Praze Strašnicích bylo postaveno jako kolonie několika typů domů pro bydlení dělníků v poválečném období, t.č. se zde dojíždělo "za Prahu". Přestože jednotlivé domy byly svým účelem i samotnou skladbou stavěny jednoduše, účelně a nejspíš i na dobu určitou (tzv. sociální bydlení), svému účelu slouží dodnes.

Projekt řeší rekonstrukci řadového domu, jenž je vystavěn na základním půdorysu o šířce 4m a délce 12 m ve dvou nadzemních podlažích, podkroví a nově suterénu. Vstup do domu je předzahrádkou z východní strany. Západní fasáda je orientována do zahrady. Prostorové řešení zahrady je u jednotlivých řad a sekcí sídliště různé, závisle na jakési historické dohodě jednotlivých vlastníků - sousedů, kteří zeleň za domy spravují buď společně, nebo jednotlivě v pásech, jenž těsně přiléhají k jednotlivým bytům. Tak či onak je zahrada, bezprostředně navazující na přízemí domu, jednou z největších kvalit tohoto typu strašnického bydlení.

Vnitřní prostor domu je jasně definován po delší stranách nosnou konstrukcí, která v každém podlaží vymezuje úzký interiér domu. Návrhem jsme se snažili docílit co nejlepšího využití a vzájemného propojení jednotlivých prostor. Hlavním úkolem bylo dobře umístit prostorově úsporné, avšak pro denní používání pohodlné schodiště, jenž je hlavním komunikačním prvkem mezi jednotlivými podlažími - ty mají různý charakter nejen svým prostorovým uspořádáním, ale také funkčním využitím :

Přízemí - je s kuchyní, která přechází v obytný prostor, hlavní společenskou částí domu. Kromě  zádveří a toalety, umístěné pod schodištěm, je vzájemné propojení prostor otevřené - bez dveří a plyne přes terasu do obytné zahrady.

Patro - je jako klidová část domu uzavřenější. Z chodby, kam ústí schodiště je přístupná každá z místnosti jednotlivě: ložnice rodičů, dětský pokoj a koupelna. Ložnice i dětský pokoj jsou oknem otevřeny do parku resp. do zahrady.  V chodbě je podél jedné ze stěn vestavěna skříň se zrcadlovými dveřmi. Chodba je tak nenápadně, ale prakticky také šatnou.

Podkroví, které je útulně stísněno šikminami střechy je řešeno jako jeden otevřený prostor s vloženými místnostmi sociálního zázemí. Toto podlaží slouží proměnlivě jako prostor pro práci, hry dětí nebo zázemí pro hosty.

Suterén - dům byl dodatečně podkopán a dostavěn, čímž vznikl suterén přístupný schodištěm z terasy v zahradě. Tento slouží jako technická a skladovací část domu.

Materiálové a barevné řešení exteriéru stavby je střídmé s ohledem na kontext řadové zástavby. Neutrálně bílý rámec plochých fasád s jednoduchou kompozicí oken je doplněn akcentem v podobě betonových prvků : vyrovnávacího schodiště s lavičkou u vstupu a zahradního sezení s květníky, jenž vymezují obytnou terasu v zahradě. Asymetrická kompozice uliční fasády s vloženou horizontálou - stříškou, jenž zvýrazňuje vstup do domu je v protiváze fasádě do zahrady, která je symetrická. Koncept řešení interiéru navazuje na přístup, uplatněný v exteriéru. Bílé pozadí vnitřní scény s vloženými prvky vestavěného mobiliáře akcentují betonové stěrky v kuchyni, na schodišti a v sociálním zázemí. Vcelku lapidární, avšak v detailu zpracování důsledné řešení od počátku počítalo s vložením několika kusů repasovaného dobového nábytku, jenž je pro majitele domu rodinou památkou.

Dům obývá manželský pár se synem a dcerou.

Rekonstrukce byla provedena "na klíč" od návrhu po realizaci pod vedením architekta.