Serpentine Gallery Pavilion 2005
Za humny je drak
Projekt letního Pavilonu londýnské Serpentine Gallery se stal za dobu svého trvání architektonickou událostí, každoročně netrpělivě očekávanou nejen odborníky a kritiky, ale i dvěma sty tisíci návštěvníky. Letošní pavilon připomínající nahrbené zvíře přichystané ke skoku je již jeho pátou realizací.
Serpentine Gallery se zaměřuje na prezentaci současného světového výtvarného umění. Je známá svou kuráží iniciovat a realizovat komplikované výtvarné projekty šité na míru vlastním výstavním prostorům. Galerie sídlí uprostřed královských Kensingtonských zahrad v neoklasicistním čajovém altánu a projekt letního Pavilonu realizovaného na části jejího vlastního pozemku se zrodil v souvislosti s rekonstrukcí původní budovy (1996) na multifunkční výstavní centrum.
Rekonstrukce budovy přinutila ředitelku galerie Julii Peyton-Jones nejen promýšlet nejdokonalejší možné architektonické řešení výstavních prostor, ale probudila v ní zájem o architekturu z pohledu kurátora: Jak vystavovat architekturu, aby k ní veřejnost nezůstávala rezistentní? Jak vystavovat architekturu, aniž by prezentaci tvořily počítačové rendery, půdorysy, plány, popisy a modely, které vždy vyžadují alespoň elementární technickou vybavenost návštěvníka a u většiny veřejnosti nejsou schopny vyvolat přímý prostorový vjem a představu dimenzionálních relací?
Odpovědí na tyto otázky, jak říká Julia Peyton-Jones, se stal Pavilon: "Každý rok vybereme a oslovíme mezinárodně uznávaného architekta, aby pro nás navrhl pavilon, který bude na dobu tří letních měsíců realizovaný na našem pozemku, přes den bude fungovat jako kavárna volně přístupná komukoli, kdo se rozhodne do ní vstoupit, v podvečer se promění na místo konání přednášek, koncertů, projekcí. Výběr architektů, které oslovujeme s tímto projektem, se řídí jasnými pravidly: vždy se jedná o autora, který významným způsobem posouvá hranice ve svém oboru a který doposud neměl na území Velké Británie žádnou dokončenou realizaci, takže se vlastně tímto projektem "představí" britskému publiku.
Projektem chceme nabídnout návštěvníkům představu o ohromujících možnostech a pestrosti současné architektury, možnost osobní zkušenosti a konkrétního vjemu. Nabízíme jim možnost srovnání. Pavilon pak přetrvá ve vzpomínkách, ale fyzicky zmizí. A jestliže se vám ten letošní nelíbí, nevadí, protože víte, že příští rok se objeví jiný."
Pavilon po svém uzavření neskončí na smetišti výstavních projektů, naopak je pečlivě rozebrán a nabídnut k prodeji. A poptávka převyšuje nabídku!
Autorem letošního Pavilonu je Álvaro Siza, nositel Pritzkerovy ceny z roku 1992, který si přizval ke spolupráci svého dlouholetého kolegu Eduarda Souto de Mouru. Již tradičně se součástí týmu stal Cecil Balmond, šéf inženýrsko-konstrukční kanceláře Arup, kterého do svého přípravného štábu zahrnul v roce 2001 Daniel Libeskind, a který od tohoto roku spolupracoval na realizaci všech návrhů.
"Chtěli jsme, aby náš pavilon vypadal jako zvíře s končetinami pevně spočívajícími na zemi, s tělem vypjatým hlady, vypnutou kůží a svěšenou hlavou. Jako nahrbené zvíře připravené ke skoku. Téměř jakoby se chystalo zaútočit na protější budovu Serpentine Gallery... Nechtěli jsme postavit izolovaný anonymní stavbu. Pavilon má prezentovat totálně odlišný typ architektury, než je ta, kterou představuje protější neoklasicistní budova Serpentine Gallery, ale zároveň by s ní měl vést dialog.", vysvětluje celkovou koncepci Siza.
Mřížová konstrukce je zhotovena z trámů. Přírodní materiál autoři zvolili záměrně s ohledem na prostředí parku, do kterého je Pavilon zasazen. Čtverce mřížoví vyplňuje mléčný polykarbonát, který do vnitřního prostoru propouští příjemné měkké světlo. Rozvlněný tvar konstrukce končí jeden a půl metru nad zemí a do trávníku se zabořuje nespočetnými tenkými nožkami.
Panely polykarbonátové výplně mříže jsou opatřeny válcovitým "komínkem". Ty, které jsou ve stropní části, obsahují solární lampy bodově osvětlující vnitřní prostor. Podlaha centrální části je vyložena šedými dlaždicemi, které barevně přirozeně kontrastují se zeleným trávníkem kolem.
Při navrhování nábytku pro kavárnu využil Siza podobný materiál jako na konstrukci celého Pavilonu - stolky, židle s opěradlem, stoličky a barové židle jsou ze světlého ohýbaného dřeva a mléčného plastu.
Otevřeno: 2.července - 2.října 2005 - vstup zdarma
Projekt letního Pavilonu londýnské Serpentine Gallery se stal za dobu svého trvání architektonickou událostí, každoročně netrpělivě očekávanou nejen odborníky a kritiky, ale i dvěma sty tisíci návštěvníky. Letošní pavilon připomínající nahrbené zvíře přichystané ke skoku je již jeho pátou realizací.
Serpentine Gallery se zaměřuje na prezentaci současného světového výtvarného umění. Je známá svou kuráží iniciovat a realizovat komplikované výtvarné projekty šité na míru vlastním výstavním prostorům. Galerie sídlí uprostřed královských Kensingtonských zahrad v neoklasicistním čajovém altánu a projekt letního Pavilonu realizovaného na části jejího vlastního pozemku se zrodil v souvislosti s rekonstrukcí původní budovy (1996) na multifunkční výstavní centrum.
Rekonstrukce budovy přinutila ředitelku galerie Julii Peyton-Jones nejen promýšlet nejdokonalejší možné architektonické řešení výstavních prostor, ale probudila v ní zájem o architekturu z pohledu kurátora: Jak vystavovat architekturu, aby k ní veřejnost nezůstávala rezistentní? Jak vystavovat architekturu, aniž by prezentaci tvořily počítačové rendery, půdorysy, plány, popisy a modely, které vždy vyžadují alespoň elementární technickou vybavenost návštěvníka a u většiny veřejnosti nejsou schopny vyvolat přímý prostorový vjem a představu dimenzionálních relací?
Odpovědí na tyto otázky, jak říká Julia Peyton-Jones, se stal Pavilon: "Každý rok vybereme a oslovíme mezinárodně uznávaného architekta, aby pro nás navrhl pavilon, který bude na dobu tří letních měsíců realizovaný na našem pozemku, přes den bude fungovat jako kavárna volně přístupná komukoli, kdo se rozhodne do ní vstoupit, v podvečer se promění na místo konání přednášek, koncertů, projekcí. Výběr architektů, které oslovujeme s tímto projektem, se řídí jasnými pravidly: vždy se jedná o autora, který významným způsobem posouvá hranice ve svém oboru a který doposud neměl na území Velké Británie žádnou dokončenou realizaci, takže se vlastně tímto projektem "představí" britskému publiku.
Projektem chceme nabídnout návštěvníkům představu o ohromujících možnostech a pestrosti současné architektury, možnost osobní zkušenosti a konkrétního vjemu. Nabízíme jim možnost srovnání. Pavilon pak přetrvá ve vzpomínkách, ale fyzicky zmizí. A jestliže se vám ten letošní nelíbí, nevadí, protože víte, že příští rok se objeví jiný."
Pavilon po svém uzavření neskončí na smetišti výstavních projektů, naopak je pečlivě rozebrán a nabídnut k prodeji. A poptávka převyšuje nabídku!
Autorem letošního Pavilonu je Álvaro Siza, nositel Pritzkerovy ceny z roku 1992, který si přizval ke spolupráci svého dlouholetého kolegu Eduarda Souto de Mouru. Již tradičně se součástí týmu stal Cecil Balmond, šéf inženýrsko-konstrukční kanceláře Arup, kterého do svého přípravného štábu zahrnul v roce 2001 Daniel Libeskind, a který od tohoto roku spolupracoval na realizaci všech návrhů.
"Chtěli jsme, aby náš pavilon vypadal jako zvíře s končetinami pevně spočívajícími na zemi, s tělem vypjatým hlady, vypnutou kůží a svěšenou hlavou. Jako nahrbené zvíře připravené ke skoku. Téměř jakoby se chystalo zaútočit na protější budovu Serpentine Gallery... Nechtěli jsme postavit izolovaný anonymní stavbu. Pavilon má prezentovat totálně odlišný typ architektury, než je ta, kterou představuje protější neoklasicistní budova Serpentine Gallery, ale zároveň by s ní měl vést dialog.", vysvětluje celkovou koncepci Siza.
Mřížová konstrukce je zhotovena z trámů. Přírodní materiál autoři zvolili záměrně s ohledem na prostředí parku, do kterého je Pavilon zasazen. Čtverce mřížoví vyplňuje mléčný polykarbonát, který do vnitřního prostoru propouští příjemné měkké světlo. Rozvlněný tvar konstrukce končí jeden a půl metru nad zemí a do trávníku se zabořuje nespočetnými tenkými nožkami.
Panely polykarbonátové výplně mříže jsou opatřeny válcovitým "komínkem". Ty, které jsou ve stropní části, obsahují solární lampy bodově osvětlující vnitřní prostor. Podlaha centrální části je vyložena šedými dlaždicemi, které barevně přirozeně kontrastují se zeleným trávníkem kolem.
Při navrhování nábytku pro kavárnu využil Siza podobný materiál jako na konstrukci celého Pavilonu - stolky, židle s opěradlem, stoličky a barové židle jsou ze světlého ohýbaného dřeva a mléčného plastu.
Otevřeno: 2.července - 2.října 2005 - vstup zdarma
0 komentářů
přidat komentář
