Univerzitní knihovna Folkwang
Na jižním předměstí německého Essenu byla u příležitosti začátku akademického roku otevřena nová budova knihovny Folkwang univerzity. Projekt berlínského architekta Maxe Dudlera zahrnuje kromě knižního depozitu Folkwang univerzity také sbírky hudebně-vědecké knihovny Ruhr univerzity z Bochumi a hudebně-pedagogické univerzity Duisburg-Essen. Knihovna v současnosti obsahuje přes 200000 knižních titulů, časopisů, notových záznamů, hudebních a obrazových nosičů.
Pozemek nové knihovny se nachází na okraji barokního opatství St.Ludgerus. Na jedné straně musel objekt knihovny navazovat na promyšlenou urbanistickou kompozici ale na druhé straně se umět vypořádat s příkrým pozemkem. Dudler umístil hmotu knihovny na stávající opěrnou zeď z lomového kamene. Jednoduchý hranol, který přirozeně navazuje na urbanismus 19. století, je v místech přilehlé silnice ostře seříznutý. Knihovna, která stojí na místě nedochovaného lazaretu, dotváří čestné nádvoří opatství a svými rozměry odpovídá protilehlému křídlu. Při koncipování nové knihovny měl Dudler na mysli 'klenotnici' – neprůhlednou schránku ochraňující vzácné věci uvnitř. Jednotlivé funkční části knihovny jsou seskupeny kolem čítárny uprostřed domu. Pravidelný rastr knihovních regálů odpovídá celkovému výrazu i účelu stavby. Hlavní vstup do knihovny je z historického nádvoří po předsazeném schodišti. V přízemí knihovny se nachází výpůjčka, správa a šatny. V horních patrech nad nimi pak leží čítárna. Archiv je logicky umístěn v suterénním soklu. Skleněná fasáda je opatřena unikátními velkoformátovými snímky kamenolomu od fotografa Stefana Müllera. Plastický neotesaný kámen je za pomoci speciální techniky přímo vytištěn na skleněnou plochu. Dudler na fasádě uplatnil obdobně iluzivní materiál jako renesanční mistři používali techniku štukového mramoru (Scagliola). Poloprůhledný plášť tak naplno rozehrává vztah mezi vnitřkem knihovny a jejím okolím. Během dne uvnitř panuje příjemné rozptýlené světlo a v noci se 'klenotnice' může naplno rozzářit.
Pozemek nové knihovny se nachází na okraji barokního opatství St.Ludgerus. Na jedné straně musel objekt knihovny navazovat na promyšlenou urbanistickou kompozici ale na druhé straně se umět vypořádat s příkrým pozemkem. Dudler umístil hmotu knihovny na stávající opěrnou zeď z lomového kamene. Jednoduchý hranol, který přirozeně navazuje na urbanismus 19. století, je v místech přilehlé silnice ostře seříznutý. Knihovna, která stojí na místě nedochovaného lazaretu, dotváří čestné nádvoří opatství a svými rozměry odpovídá protilehlému křídlu. Při koncipování nové knihovny měl Dudler na mysli 'klenotnici' – neprůhlednou schránku ochraňující vzácné věci uvnitř. Jednotlivé funkční části knihovny jsou seskupeny kolem čítárny uprostřed domu. Pravidelný rastr knihovních regálů odpovídá celkovému výrazu i účelu stavby. Hlavní vstup do knihovny je z historického nádvoří po předsazeném schodišti. V přízemí knihovny se nachází výpůjčka, správa a šatny. V horních patrech nad nimi pak leží čítárna. Archiv je logicky umístěn v suterénním soklu. Skleněná fasáda je opatřena unikátními velkoformátovými snímky kamenolomu od fotografa Stefana Müllera. Plastický neotesaný kámen je za pomoci speciální techniky přímo vytištěn na skleněnou plochu. Dudler na fasádě uplatnil obdobně iluzivní materiál jako renesanční mistři používali techniku štukového mramoru (Scagliola). Poloprůhledný plášť tak naplno rozehrává vztah mezi vnitřkem knihovny a jejím okolím. Během dne uvnitř panuje příjemné rozptýlené světlo a v noci se 'klenotnice' může naplno rozzářit.
0 komentářů
přidat komentář
