Univerzitní menza Moltke

Studentská menza s kavárnou a restaurací v univerzitním kampusu na západním okraji německého města Karlsruhe nabízí místo pro střetávání studentů pedagogické fakulty, umělecké akademie a místní techniky. Nízký žlutozelený kvádr o rozměrech 40 x 55 metrů s proměnlivou výškou od 6 do 11 metrů působí jako rozpustilá obyvatelná socha, která však splňuje veškeré přísné německé normy. Nosnou konstrukci tvoří prostorová dřevěná příhradovina, která si již stačila vysloužit ocenění Schweizer Holzpreis. Jednotlivé dřevěné prefabrikáty vznikly za pomocí počítačem řízených strojů. Výsledný tvar je pak potažen 2 milimetry tenkou vrstvou polyuretanu. Barvou i formou připomíná nová menza období 70. lét minulého století, zároveň však do campusu přináší nezaměnitelný orientační bod.

---

Nová jídelna pro technickou školu, pedagogickou školu a státní uměleckou akademii byla dokončena severně od Moltkestrasse. Tato nová adresa vytváří v kampusu nové přitažlivé centrum, kde se lidé z různých oborů mohou scházet, najíst a předávat si nápady.
Jídelna na Moltkestrasse leží v přechodovém pásmu mezi zastavěným území kampusu na jihu a přírodním otevřeném prostoru lesa Hartwald směrem na sever. V tomto místě je charakter celého školního kampusu jasně patrný. Budova je svým velkoryse proskleným průčelím orientována k městském životu školního kampusu, odkud přichází všichni strávníci.
Nosná konstrukce podobná větvoví odkazuje na nedaleké zalesněné oblasti a vytváří atmosférický přechod mezi budovami na jihu a stinným lesem na severu.
Koncept domu vychází z představy zabrat co největší možnou zastavitelnou plochu, vytažení hmoty ze země a umístění provozu menzy do vzniklé trhliny. Mezi oběma deskami jsou vláknům podobné podpěry, které působí, jako by desky byly od sebe odtrženy, jsou logický důsledkem představy rozdělení dvou desek. Koncept vyzdviženého pozemku je dále rozveden, takže na střeše menzy je vysazená tráva, která zároveň pomáhá vytvořit ekologicky smýšlející architekturu.
Vlastní menzu tvoří vysoká, projasněná a velkoryse koncipovaná jídelní hala orientovaná směrem k jihu a kompaktně uspořádaná obslužná část obsahující kuchyně, sklady a údržbu je situována na sever.
Jídelní sál dále rozšiřuje krytá veranda obrácená k jihu a závětří s výhledem do náměstí Engländerplatz vytvářející pružné spojení vnitřního a vnějšího jídelního prostoru vhodného pro všechny povětrnostní podmínky. Kavárna v jihozápadní části jídelny může fungovat nezávisle na zbytku hlavní menzy. Má delší otevírací hodiny a nabízí příjemné posezení v samém ohnisku kampusu.
Systém nepravidelných otvorů v fasádě se dále přenáší do interiéru menzy. Sloupoví řazené ve vrstvách za sebou vytváří hloubku s překrývajícími se otvory, kudy lze prohlédnout nepříč celým domem nebo se ukrýt za některý ze sloupů. Podobnost lze najít v nedalekém lese. Prostorová kvalita zaměřující se na velká témata přechodu mezi kulturní krajinou a přírodou, se pak odráží v menším měřítku přípravy a konzumace jídel.
Jevištní umění se může odehrávat jen za přítomnosti publika; současná sociologie maže rozdíly mezi umělcem a pozorovatelem – stejně tak stolovníci ve velké kampusové jídelně účinkují zároveň jako herci i jako publikum. V jediném prostoru se veřejně odehrává společné stravování, které je jedním z nejdůvěrnějších a prvotních lidských konání. Zcela běžné akt, který je přesto pro každého z nás tak rozdílné.
V tomto ohledu je jídelna transformujícím se prostorem.
Finančně úspornou a ekologicky trvale udržitelnou nosnou konstrukci stavby tvoří vnitřní betonové jádro obklopené sítí polyuretanem potažených dřevěných sloupů nesoucích fasády a střechu. Tato technologie byla doposud téměř výhradně využívána při rekonstruování plochých střech podobně jako vícepodlažních parkovišť a mostů. Polyuretan je vodotěsný, ale zároveň umožňuje dřevěné konstrukci ukryté pod ním dýchat. Tuhý elastický povlak dobře snáší rozpínavost dřeva. Polyuretan se dokonale pojí s konstrukcí, vytváří povrch odolný vůči mechanickému namáhání jako žádné jiné natírané a lakované povrchy a zároveň brání pronikání vlhkosti.
Vertikální zasklení otvorů ve fasádě je dodrženo na obou stranách a jsou v nich trvale pružné horizontální dilatační spoje. Okraje zasklených částí jsou rámovány profily, které lehce vyčnívají ven z fasády. Svislé zatížení je vnitřně kotveno do nosné dřevěné konstrukce.
Inovativní přístup k osvědčeným konstrukcím a materiálům pomohl vytvořit model, kterého lze se současnými technologiemi dosáhnout v dobách zmenšujících se rozpočtů na veřejné stavby, náročnějších kritérií a rostoucího počtu omezujících technických požadavků. I s nižšími prostředky a za použití úsporných materiálů byla zachována vysoká úroveň návrhu i funkce.
Použitý výrobní proces měl za následek netradiční plastový výraz, který soupeří se štukovým, zděnými nebo skleněnými a ocelovými fasádami očekávanými od veřejných budov.
Menza Moltke je novým základním kamenem při vytváření identity školního kampusu, města Karlsruhe a spolkového státu Bádensko-Würtenbersko, který hned od začátku přitahoval místní i mezinárodní pozornost.