Vědecké centrum Svalbard

Projekt vědeckého centra Svalbard byl zadán na základě vyzvané architektonické soutěže. Nově vytvořená hmota je přístavbou ke stávající univerzitní a výzkumné stanici a přibližně čtyřikrát rozšiřuje její původní kapacitu. Projekt rovněž nabízí nové zázemí pro Svalbard Museum. Vědecké centrum je největší stavbou v Longyearbyenu i na celých Špicberkách.
Kolem požadovaného stavebního programu je ovinutý izolovaný měděný plech, který vytváří vnější plášť přizpůsobený svým tvarem proudění větru a sněhu ve zdejších lokalitách. Aby se všichni ujistili, že hromadění sněhu nebude vytvářet nežádoucí podmínky před okny a dveřmi, byla vytvořena počítačová 3D simulace klimatických podmínek. V průběhu projektování byl obvodový plášť zcela flexibilní, aby svou geometrií dokázal co nejlépe reagovat na klimatické studie a změny ve stavebním programu. Budova je vyvýšena na sloupech, aby se zabránilo tání permafrostu – jedinou věcí fixující stavbu. Hlavní nosná konstrukce je ze dřeva, aby se usnadnily případné úpravy na místě a také se vyvarovalo tepelným mostům. Vnější obklad z mědi lze zpracovávat i při nízkých teplotách, čímž mohla být doba výstavby prodloužena až do zimní sezóny.
Velký zřetel byl kladen na to, aby v budově vznikly živé veřejné prostory a chodby, oblasti “vnitřního campusu“ poskytující teplá a rozzářená místa ke shromažďování během tmavé a studené zimy. Borovicí obložené vnitřní prostory mají komplikovanou geometrii reagující na vnější plášť stavby – efektivita vnitřních komunikací je maximalizovaná, ale zároveň také nabízí rozmanité výhledy a zážitky. Technické zázemí je ukryté v interiéru ve skloněných stěnách. Bylo potřeba použít barvy, poněvadž v těchto přírodních podmínkách se barvy venku vyskytují jen zřídka.
Fyzické i virtuální modely hrály důležitou roli v průběhu navrhování, zatímco konstrukční model v měřítku 1:50 pak usnadnil práci na místě.
V hlavním lobby bude do okna instalováno rozsáhlé skleněné dílo od dánsko-islandského umělce Olafur Eliassona.