|
Andrea Pujmanová, 2013 |
Španělsko patří mezi vinařské velmoci. S rozlohou vinic přes 1,17 milionu hektarů se řadí ke světové špičce jako Francie nebo Itálie. V současnosti je Španělsko třetím největším výrobcem vín na světě. Tato skutečnost ovlivňuje nejen kulturní zvyky, ale projevuje se také v současné španělské architektuře.
Vinný sklep tzv.
“bodega“ je samostatnou typologií, která si množstvím kvalitních realizací zasluhuje zvláštní pozornost. Velké rozdíly panují v různých přístupech ve výrobě a zpracování vína, které ovlivňují výsledek architektonického ztvárnění. Od rodinných podniků s malou produkcí, kde je veškerá výroba zajišťována manuálně, až po velké koncerny zásobující celosvětový trh. Rozdíl je také v přístupu k navrhování místními architektonickými kancelářemi oproti světově proslulým ateliérům.
Jedním z malých vinařství s rodinnou atmosférou je katalánské vinařství Bell-Lloc, které bylo navrženo místní kanceláří RCR Arquitectes. Vinařství se nachází ve stejnojmenném údolí mezi zalesněnými horami s výhledem na Středozemní moře. Objekty vinařství jsou tu rozmístěny v kopcích mezi viničními poli. Přístupová cesta se klikatí až návštěvníka zavede ke staré kapli, která byla později přestavena na usedlost. Při prvním pohledu vinařství působí běžným dojmem, na jaký jsme u středomořských usedlostí zvyklí. V okolí se však nachází něco, co okamžitě upoutá naši pozornost.
Zkorodované železné pásy jsou z dálky téměř neviditelné. Jen mírně vystupující nad povrch a navazují na viniční řádky. Později zjišťujeme, že se jedná o světlíky podzemních sklepů. Celá vinice se lehce zvedá a navazuje na zalamovanou plechovou střechu. Pomalu již začínáme tušit, jak podzemní objekt vypadá. Dlouhá cesta se zlehka zanořuje pod vinici. V nejvyšší části objekt navazuje a doplňuje mírný viniční svah, čímž chtěli architekti vyjádření splynutí stavby s přírodou. Víno vyrůstá ze země a v ní i uchováváno. Dalším prvkem připomínajícím koloběh přírody je užití materiálů z recyklovaných lodních trupů, které svou životní etapu končí v Bangladéši, kde jsou rozřezány na úzké pásy, aby se opětovně použity a dodaly charakter vinařství kdesi uprostřed Španělska. Ocelové pásy během let postupně korodují, rozpadají a stávají součástí krajiny.
Přístupová cesta k vinařství se svažuje z jedné i druhé strany. Cesta je úzká a země je pokryta drobným štěrkem. Podlaha, jak ji známé z klasických staveb, tu neexistuje. Mezi pásy prosvítá kamen, který tvoří výplň mezi jednotlivými ocelovými zdmi. Díky zkosení tu člověk má pocit nejistoty v kroku. Uvnitř panuje šero a zemitá atmosféra. Permanentně chladné klima je v jinak parném období vítané. Lisování vína probíhá ještě venku. Tanková hala, sklady vína a bariková místnost se však již nachází ve svahu. V dalších místnostech se nachází sudy a lahve srovnané do řad. Pod svahem se ukrývají i další funkce. K ohništi proniká světlo skrz železné pásy, které neslouží jen jako světlíky ale jako i komín. Z místnosti s ohništěm vede úzká chodba do prostoru malého divadla nebo také promítací místnosti. Na opačné straně se nalézají prosklené prostory lahvovny a etiketovny s výhledem do malého korkového háje. Degustace probíhá opět pod střechou venku. Jedinečné propojení přírody a výroby vína je až překvapující. Přítomnost země je tu na každém kroku. I přes svoji jedinečnost zůstává stavba velmi jednoduchá. Tvoří ji jediný zářez do země. Vše ostatní zůstává ukryté pod svahem. Zvenku nic nenasvědčuje tomu, že by se zde mohla nacházet funkční výrobna a sklady vína.