Co nám říká minulost o budoucnosti českých sídlišť
Stručná přednáška americké historičky architektury Kimberly Elman Zarecor se spolu s následnou diskusí zaměří na to, jak se dnes česká sídliště proměňují a jaký potenciál představují pro současný pohodlný život ve městě hledící na životní prostředí. Diskutováno bude i téma, do jaké míry tato zástavba tvoří alternativu neoliberálního přístupu k nové výstavbě, která je pro většinu místních usedlíků finančně nedostupná.
„Když jsem před patnácti lety začala se svým prvním výzkumem na téma poválečného bydlení v Československu, o historii paneláků a sídlišť ještě nikdo nemluvil. Bylo to téma, které nebylo hodno vážného akademického studia. Svou prací jsem začala vyplňovat mezery ve znalostech této oblasti a současně vytvořila rámec, ve kterém lze hovořit o využití industrializace a standardizace jakožto produktivních architektonických tropů. Dnes již vzniká na toto téma tolik výzkumů, že je lze jen obtížně všechny sledovat. V této přednášce chci využít své výhody pozorovatele zvnějšku, tedy někoho, kdo do Čech přišel ze Spojených států, a podělit se o to, jak chápu sídliště minulosti a jak se budou podle mne proměňovat v nadcházejících desetiletích. Dlouhodobé plánování infrastruktury a socialistický přístup k urbanismu vytvořily města, která se neustále snažila blížit slibovaným lepším zítřkům, v nichž se splní cíle formulované socialismem. V rámci tohoto procesu, a to pouze po mnoha letech zápasení, se těmto městům a jejich poválečná výstavbě podařilo vytvořit systémy infrastruktury městských měřítek, které socialismus přežily a dále pomáhají českým městům prosperovat. Sídliště, a to obzvláště ta ve velkých a ekonomicky živě pulzujících městech, jakými jsou Praha a Brno, mají potenciál stát se vzorem takové koncepce městské výstavby, která by byla dostupná, orientovaná na komunitu a otevřená veřejné dopravě. Pro mladé lidi, kteří si chtějí pořídit vlastní bydlení, jsou již nyní oblíbenou alternativou k neoliberálním enklávám drahých a do sebe orientovaných zástaveb postavených spekulanty, jež jsou dnes často jediným typem nové výstavby v mnoha českých městech. Toto oživení poptávky po panelákových bytech zcela jistě popírá očekávání, která lidé měli ještě v 90. letech, totiž že tento typ staveb bude brzy určen k demolici. Jenže pokud realitní developeři nemají žádné další závazky ke komunitě s výjimkou těch, které mají přímo ke svým platícím zákazníkům (což je situace, kterou obyvatelé Spojených států znají velmi dobře), začíná být model výstavby období komunismu, tedy integrovaných čtvrtí s obytnými domy poblíž škol, obchodů, restaurací, veřejných prostranství a veřejné dopravy, opět přitažlivý.“ K. E. Zarecor
Kimberly Elman Zarecor je profesorkou architektury na College of Design na Iowa State University. Ve své knize Manufacturing a Socialist Modernity: Housing in Czechoslovakia, 1945-1960 (University of Pittsburgh Press, 2011; česky jako Utváření socialistické modernity. Bydlení v Československu v letech 1945–1960, Academia, Praha 2015) se zaměřuje na průsečíky tvorby architektů, navrhování bytové výstavby a státního aparátu v raném období vlády Komunistické strany Československa. Její současný projekt se zabývá poválečným vývojem Ostravy, českého průmyslového města s uhelným a ocelářským průmyslem z počátku devatenáctého století.
Eva Novotná je historička architektury, zabývá se dějinami architektury druhé poloviny 20. století a historií sídlišť s důrazem na experimentální výstavbu. Přednášela dějiny architektury na Ústavu dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty UK v Praze. V letech 2013–2017 se podílela na grantovém projektu Paneláci (Panelová sídliště v České republice jako součást městského životního prostředí: Zhodnocení a prezentace jejich obytného potenciálu), financovaného z prostředků Ministerstva kultury ČR v rámci programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI) Ministerstva kultury ČR.
Matěj Spurný je český historik, zabývá se sociální dějinami po roce 1945, nacionalismem a multietnicitou, dějinami diktatur, urbanismem a památkovou péčí. Působí na Ústavu hospodářských a sociálních dějin FF UK a na Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, kde je mj. členem pracovní skupiny pro urbánní dějiny. Jeho poslední kniha s názvem Most do budoucnosti. Laboratoř socialistické modernity na severu Čech, zabývající se likvidací starého Mostu a výstavbou nového města v širších politických, ekonomických, technologických, společenských a kulturních souvislostech v době státního socialismu, vyšla v nakladatelství Karolinum v roce 2016.
Moderátor: Michaela Janečková je historička architektury, doktorandka na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Věnuje se poválečné architektuře. Pracovala pro Centrum pro středoevropskou architekturu (CCEA), v současné době vyučuje na ARCHIPu. V letech 2013–2017 se podílela na grantovém projektu Paneláci (Panelová sídliště v České republice jako součást městského životního prostředí: Zhodnocení a prezentace jejich obytného potenciálu), financovaného z prostředků Ministerstva kultury ČR v rámci programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI) Ministerstva kultury ČR.
„Když jsem před patnácti lety začala se svým prvním výzkumem na téma poválečného bydlení v Československu, o historii paneláků a sídlišť ještě nikdo nemluvil. Bylo to téma, které nebylo hodno vážného akademického studia. Svou prací jsem začala vyplňovat mezery ve znalostech této oblasti a současně vytvořila rámec, ve kterém lze hovořit o využití industrializace a standardizace jakožto produktivních architektonických tropů. Dnes již vzniká na toto téma tolik výzkumů, že je lze jen obtížně všechny sledovat. V této přednášce chci využít své výhody pozorovatele zvnějšku, tedy někoho, kdo do Čech přišel ze Spojených států, a podělit se o to, jak chápu sídliště minulosti a jak se budou podle mne proměňovat v nadcházejících desetiletích. Dlouhodobé plánování infrastruktury a socialistický přístup k urbanismu vytvořily města, která se neustále snažila blížit slibovaným lepším zítřkům, v nichž se splní cíle formulované socialismem. V rámci tohoto procesu, a to pouze po mnoha letech zápasení, se těmto městům a jejich poválečná výstavbě podařilo vytvořit systémy infrastruktury městských měřítek, které socialismus přežily a dále pomáhají českým městům prosperovat. Sídliště, a to obzvláště ta ve velkých a ekonomicky živě pulzujících městech, jakými jsou Praha a Brno, mají potenciál stát se vzorem takové koncepce městské výstavby, která by byla dostupná, orientovaná na komunitu a otevřená veřejné dopravě. Pro mladé lidi, kteří si chtějí pořídit vlastní bydlení, jsou již nyní oblíbenou alternativou k neoliberálním enklávám drahých a do sebe orientovaných zástaveb postavených spekulanty, jež jsou dnes často jediným typem nové výstavby v mnoha českých městech. Toto oživení poptávky po panelákových bytech zcela jistě popírá očekávání, která lidé měli ještě v 90. letech, totiž že tento typ staveb bude brzy určen k demolici. Jenže pokud realitní developeři nemají žádné další závazky ke komunitě s výjimkou těch, které mají přímo ke svým platícím zákazníkům (což je situace, kterou obyvatelé Spojených států znají velmi dobře), začíná být model výstavby období komunismu, tedy integrovaných čtvrtí s obytnými domy poblíž škol, obchodů, restaurací, veřejných prostranství a veřejné dopravy, opět přitažlivý.“ K. E. Zarecor
Kimberly Elman Zarecor je profesorkou architektury na College of Design na Iowa State University. Ve své knize Manufacturing a Socialist Modernity: Housing in Czechoslovakia, 1945-1960 (University of Pittsburgh Press, 2011; česky jako Utváření socialistické modernity. Bydlení v Československu v letech 1945–1960, Academia, Praha 2015) se zaměřuje na průsečíky tvorby architektů, navrhování bytové výstavby a státního aparátu v raném období vlády Komunistické strany Československa. Její současný projekt se zabývá poválečným vývojem Ostravy, českého průmyslového města s uhelným a ocelářským průmyslem z počátku devatenáctého století.
Eva Novotná je historička architektury, zabývá se dějinami architektury druhé poloviny 20. století a historií sídlišť s důrazem na experimentální výstavbu. Přednášela dějiny architektury na Ústavu dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty UK v Praze. V letech 2013–2017 se podílela na grantovém projektu Paneláci (Panelová sídliště v České republice jako součást městského životního prostředí: Zhodnocení a prezentace jejich obytného potenciálu), financovaného z prostředků Ministerstva kultury ČR v rámci programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI) Ministerstva kultury ČR.
Matěj Spurný je český historik, zabývá se sociální dějinami po roce 1945, nacionalismem a multietnicitou, dějinami diktatur, urbanismem a památkovou péčí. Působí na Ústavu hospodářských a sociálních dějin FF UK a na Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, kde je mj. členem pracovní skupiny pro urbánní dějiny. Jeho poslední kniha s názvem Most do budoucnosti. Laboratoř socialistické modernity na severu Čech, zabývající se likvidací starého Mostu a výstavbou nového města v širších politických, ekonomických, technologických, společenských a kulturních souvislostech v době státního socialismu, vyšla v nakladatelství Karolinum v roce 2016.
Moderátor: Michaela Janečková je historička architektury, doktorandka na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Věnuje se poválečné architektuře. Pracovala pro Centrum pro středoevropskou architekturu (CCEA), v současné době vyučuje na ARCHIPu. V letech 2013–2017 se podílela na grantovém projektu Paneláci (Panelová sídliště v České republice jako součást městského životního prostředí: Zhodnocení a prezentace jejich obytného potenciálu), financovaného z prostředků Ministerstva kultury ČR v rámci programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI) Ministerstva kultury ČR.
0 komentářů
přidat komentář
