Letošní expozice v pavilonu České a Slovenské republiky na 15. Bienále architektury v Benátkách je vážným pokusem vyhnout se pouťovému charakteru této stále populárnější přehlídky. Projekt s názvem Péče o architekturu: Vyzvání arché architektury do tance (Care for Architecture: Asking the Arché of Architecture to Dance), který připravil autorský tým ve složení Benjamín Brádňanský, Petr Hájek, Vít Halada, Ján Studený s teoretiky architektury Mariánem Zervanem a Monikou Mitášovou, se zaměřil na jedinou, zato radikální a dodnes provokující stavbu – budovu Slovenské národní galerie v Bratislavě, která byla dokončena roku 1979 podle projektu architekta Vladimíra Dedečka. Koncepčně propracovaná výstava představila tuto stavbu v co nejširších souvislostech, velkou pozornost věnovali autoři především různým interpretacím, reflexím, diskusím a projektům, které až do dnešních dnů vyprovokovala.
S jakým cílem autoři výstavu připravovali? Komu byla primárně určena? Jak splnila jejich očekávání? Jaké byly a jsou ohlasy? Je vůbec smysluplné připravit takto náročnou výstavu na bienále, kde chce většina návštěvníků vidět co nejvíce v omezeném čase? A dá se jen tak říct, že nás tento typ návštěvníka nezajímá? A co má být vůbec smyslem expozice v národním pavilonu? Na tyto i další otázky se pokusíme odpovědět během diskuse v Galerii VIPER.
Hosté: Petr Hájek (architekt, docent na FA ČVUT v Praze, vedoucí ateliéru na VŠVU v Bratislavě, spoluautor koncepce pavilonu) Marián Zervan (teoretik architektury, vedoucí Katedry dejín a teórie umenia FF TRUNI Trnava, odborný asistent VŠVU Bratislava, spoluautor koncepce pavilonu) Osamu Okamura (architekt, programový ředitel mezinárodního festivalu a konference pro obyvatelnější města reSITE)