Bytový dům Koněvova-Roháčova–Budovcova-Kaplířova
Studie
Žižkov, především jeho nejstarší, západní část je jednou z významných obytných čtvrtí a součástí vnitřního města. Postupem času se čím dál více stává také integrální součástí městského centra. Kontakt s jeho historickou částí je velmi blízký a činí tak území atraktivní nejen pro aktivity komerční ale také pro tradiční residenční funkci. Vzhledem k poloze a půdorysné formě území je však Žižkov také místem silných radiálních vztahů mezi vlastním historickým městem a periferií. Historické linie cest vedoucích od středu východním směrem vytvořily základní prostorový skelet čtvrti. Dominantně obytná zástavba tvořená uzavřenými domovními bloky je uskupena podél těchto tras, které tvoří nejen komunikační osy, ale jsou také soustředěním především obchodních aktivit, nahrazujících na Žižkově neexistující výrazněji vyjádřené centrum. Mají tím tedy i z pohledu funkčního nezastupitelnou roli. Navržený objekt doplňuje chybějící část zástavby podél jedné z nich, Koněvovy třídy a zaceluje existující narušení kompaktní blokové struktury této čísti města.
Urbánní struktura — Okolní zástavba je tvořena uzavřenými domovními bloky. Poměrně dramatický terénní reliéf ovlivnil jejich půdorysné formy a v předmětné části území dal vzniknout prostorově dosti stísněným formám bloků o rozměrech cca 45 x 100-110m. Ty tvoří v této části jednu z největších souvislých ploch tohoto typu v rámci celého města. Jedná se o základní charakter území. Jeho hodnota a stabilita je potvrzena vyhlášenou plošnou památkovou ochranou (Městská památková zóna Žižkov- Vinohrady – Vršovice).
Historie území — Vlastní místo stavby a jeho bezprostřední okolí však prošlo dramatickou, svým způsobem bezprecedentní proměnou v průběhu osmdesátých let 20. století. Stalo se první, a naštěstí i poslední etapou zamýšlené plošné demolice čtvrti. Zamýšlené demolice, resp. plošná přestavba předešla ekonomické možnosti dané doby. Novými obytnými objekty byla uvolněná plocha zastavěna jen z části a tak zůstala nezastavěná část dodnes prázdná. Destrukce původní zástavby vedla i k zániku uličních prostorů. Panelovými domy realizovaná zástavba narušila popsanou sourodou urbánní strukturu jak v půdorysném, tak volumetrickém, resp. i výškovém vyjádření. Vzhledem k tomu, že základní předpokladem uchování hodnot Městské památkové zóny je objemová a prostorová skladba území, je navrhovaný návrat k tradiční formě rehabilitací narušeného stavu. To platí také pro formování, restituci veřejného prostoru do podoby tradičně vymezených ulic.
Volumetrie a výšky zástavby — Městská čtvrt byla založena v nejstarší části jako tří, resp. čtyř podlažní zástavba obytnými domy. Dlouhodobý evoluční vývoj, se projevil nejvíce v postupném navyšování staveb následnou adicí dalších podlaží, a to někdy i opakovaně, posléze přijetím této výšky jako modelové pro novější zástavbu přelomu 19. a 20. století. V současné době jsou často předmětem další exploatace střešní nástavby nebo vestavby do podkroví. Navrhovaný objekt navrací svým objemem a výškou zástavby opět tradiční místní měřítko a koriguje dojem převýšených panelových domů.
Architektonické řešení průčelí — Místo navrhované stavby je dnes charakterizováno kontrastem původní eklektické architektury a brutálního výrazu panelových domů. Návrh průčelí je snahou po uklidnění situace. Přijímá tradiční lapidární formu stěny a rytmus okenních otvorů a oživuje jej ve směrech do nitra obytné části území lodžiemi, do hlavní třidy pak vytváří možnost vzniku komerčních aktivit v parteru. Jemnosti okolních eklektických domů dociluje precisním detailem. Určité výjimečnosti a neokázalé exklusivity pak dosahuje zvoleným materiálem a barevností korespondující s vnitřním charakterem území. Řešení severního průčelí dotvářejícího linii zástavby hlavní třídy je odlišné z důvodu významnosti prostoru i odlišného disposičního a funkčního řešení severního křídla.
Vnitrblokový prostor — Navrhovaná tradiční forma domovního bloku vytváří uzavřený vnitřní prostor vnitrobloku. Jeho proporce je oproti okolním příznivější vzhledem ke zmenšené hloubce o jedno podlaží. Od vnějších průčelí odlišná úprava vnitřních jednak potvrzuje intimitu poloveřejného prostoru, jednak navrženou barevností vytváří pocit vzdušnosti a prosvětlení. Úprava jeho parteru centrálně utvářenými pochozími plochami je funkční, a zároveň abstraktním artefaktem. Volba druhu stromů tvoří harmonický celek s barevností průčelí.
Urbánní struktura — Okolní zástavba je tvořena uzavřenými domovními bloky. Poměrně dramatický terénní reliéf ovlivnil jejich půdorysné formy a v předmětné části území dal vzniknout prostorově dosti stísněným formám bloků o rozměrech cca 45 x 100-110m. Ty tvoří v této části jednu z největších souvislých ploch tohoto typu v rámci celého města. Jedná se o základní charakter území. Jeho hodnota a stabilita je potvrzena vyhlášenou plošnou památkovou ochranou (Městská památková zóna Žižkov- Vinohrady – Vršovice).
Historie území — Vlastní místo stavby a jeho bezprostřední okolí však prošlo dramatickou, svým způsobem bezprecedentní proměnou v průběhu osmdesátých let 20. století. Stalo se první, a naštěstí i poslední etapou zamýšlené plošné demolice čtvrti. Zamýšlené demolice, resp. plošná přestavba předešla ekonomické možnosti dané doby. Novými obytnými objekty byla uvolněná plocha zastavěna jen z části a tak zůstala nezastavěná část dodnes prázdná. Destrukce původní zástavby vedla i k zániku uličních prostorů. Panelovými domy realizovaná zástavba narušila popsanou sourodou urbánní strukturu jak v půdorysném, tak volumetrickém, resp. i výškovém vyjádření. Vzhledem k tomu, že základní předpokladem uchování hodnot Městské památkové zóny je objemová a prostorová skladba území, je navrhovaný návrat k tradiční formě rehabilitací narušeného stavu. To platí také pro formování, restituci veřejného prostoru do podoby tradičně vymezených ulic.
Volumetrie a výšky zástavby — Městská čtvrt byla založena v nejstarší části jako tří, resp. čtyř podlažní zástavba obytnými domy. Dlouhodobý evoluční vývoj, se projevil nejvíce v postupném navyšování staveb následnou adicí dalších podlaží, a to někdy i opakovaně, posléze přijetím této výšky jako modelové pro novější zástavbu přelomu 19. a 20. století. V současné době jsou často předmětem další exploatace střešní nástavby nebo vestavby do podkroví. Navrhovaný objekt navrací svým objemem a výškou zástavby opět tradiční místní měřítko a koriguje dojem převýšených panelových domů.
Architektonické řešení průčelí — Místo navrhované stavby je dnes charakterizováno kontrastem původní eklektické architektury a brutálního výrazu panelových domů. Návrh průčelí je snahou po uklidnění situace. Přijímá tradiční lapidární formu stěny a rytmus okenních otvorů a oživuje jej ve směrech do nitra obytné části území lodžiemi, do hlavní třidy pak vytváří možnost vzniku komerčních aktivit v parteru. Jemnosti okolních eklektických domů dociluje precisním detailem. Určité výjimečnosti a neokázalé exklusivity pak dosahuje zvoleným materiálem a barevností korespondující s vnitřním charakterem území. Řešení severního průčelí dotvářejícího linii zástavby hlavní třídy je odlišné z důvodu významnosti prostoru i odlišného disposičního a funkčního řešení severního křídla.
Vnitrblokový prostor — Navrhovaná tradiční forma domovního bloku vytváří uzavřený vnitřní prostor vnitrobloku. Jeho proporce je oproti okolním příznivější vzhledem ke zmenšené hloubce o jedno podlaží. Od vnějších průčelí odlišná úprava vnitřních jednak potvrzuje intimitu poloveřejného prostoru, jednak navrženou barevností vytváří pocit vzdušnosti a prosvětlení. Úprava jeho parteru centrálně utvářenými pochozími plochami je funkční, a zároveň abstraktním artefaktem. Volba druhu stromů tvoří harmonický celek s barevností průčelí.
0 comments
add comment
