Bytový dům Labutí

Ulice Labutí ve Šternberku je obyčejná a nepříliš dlouhá. Jedinou zajímavostí je skutečnost, že zde sídlí autoškola, kde jsem dělal řidičák. Ulice začíná u řeky, kde stojí městské divadlo. Směrem na západ z ulice kvalita města pozvolna vyprchává a v jejím závěru se až donedávna nacházel nevábný výrobně-skladový areál snad stavebního dvora. Poněvadž se jedná o jedno z exponovaných míst, kudy denně prochází spousta obyvatel do a z centra města, rozhodla se šternberská radnice zregenerovat toto území a učinit jej atraktivním. Prvním krokem je realizace bytového domu, jehož autorem je zpracovatel územního plánu města - architekt Roman Koucký z Prahy.
Dům je to smělý a ve Šternberku jedinečný. Ve městě se snad po revoluci nepostavil jediný kvalitní dům, vše v duchu provinční upachtěné architektury, vzhledem ke kvalitám centra se investuje především do rekonstrukcí a zvelebení stávající stavební struktury. Tak konečně je o čem se bavit!
Dům není zrealizován podle úvodní studie. Zamýšlená barevná labutí mozaika zůstala jen v zateplovacím reliéfu, chybí markýzy nad okny, kosmické interiéry ustoupily konvenčnějším řešením. Proklamovaná atmosféra vizualizací interiéru dostala reálný rozměr, modelky se v domě nevyskytují, překvapivě zde potkáte obyčejné lidi. Osobně si myslím, že dům přináší více pozitivního než negativního. Nádherný výhled na historické centrum pod úpatím Jeseníků jistě bude těšit obyvatele z nejvyšších mezonetů po celý život, otázkou je kvalita bydlení v nejnižším suterénním podlaží, ale v současné atmosféře hladu po nových bytech jsou lidé vděční za každý nový pokoj. Při návštěvě mne poněkud zarazilo řešení schodiště, které jistě přinese obyvatelům řadu komických situací a úklid stíráním se patrně na jeho výrazu projeví.
Na domě nechybí několik svěžích detailů - skleněná zábradlí, oplocení, tabule masivního plechu, zkrátka důkaz přítomnosti architekta. Dispozice jsou netradiční, koupelny však byly zkolaudovány.
Nezbývá než těšit se na plánovanou regeneraci navazujícího prostranství, z kterého se architektura nového bytového domu ještě více uplatní a na mapě Šternberka jistojistě vznikne pro obyvatele příjemné místo. Jan Kratochvíl | 12.03

Autorská zpráva:

Labutí dům je postaven v prodloužení Labutí ulice severním smě- rem. Základní objem a proporce domu vychází z okolí. Hloubka domu je přibližně 15m. Délka domu je osově 3×11,2m=34m. Výška vychází z hladiny okolní zástavby a odpovídá principu tří nadzemních podlaží a jednoho ustoupeného (místo střechy). Štít do ulice pokrývá reliéf Lédy s labutí Leonarda da Vinciho.
Činžovní domy mívaly svá domovní znamení, svá jména a charakteristické identifikační prvky. Labutí dům v Labutí ulici by měl být charakteristický jemnou hravostí fasád dělenou štíhlými vysokými spárami schodišť a obrazovým štítem.
Celý dům je rozdělen na tři prakticky shodné celky, kde v ose každého je štíhlá vysoká schodišťová hala, oddělená od venkovního prostoru jen vysokými pásem skleněných stěn. Skleněné vertikály člení dlouhou fasádu na menší úseky a zároveň umožní, díky schodištím bez podstupnic, průhled celým domem. Zevnitř se v noci interiér schodišťové spáry ve skleněných stěnách zrcadlí a dává tak pocit nekonečnosti a otevřenosti tohoto prostoru.
Plné plochy fasád mezi svislými liniemi prosklení schodišť jsou členěny rastrem nepravidelných oken. Různě široké ale stejně vysoké svislé pásy okenních křídel jsou posouvány kolmo k vodorovné ose vždy tak, že jsou buď oknem s parapetem, nebo oknem francouzským. V částech oken která mají zvýšená nadpraží, jsou barevné výklopné markýzky k částečnému zastínění vnitřních prostor. Šikmé barevné plochy pláten doplňují komposici fasády. Různé skladby a tvary oken do jednotlivých bytů umožňují i různé řešení interiérů a mohou odrážet jejich individualitu.
Halou prochází dlouhá stoupající linie přímých schodů přerušovaná jen mezipodestami s přímými vstupy do jednotlivých bytů. Mezipodesty jsou opticky rozšířeny o prostory malých nik okolo vstupních dveří, ve kterých mohou být například police na boty, květiny a podobně, niky jsou výrazně osvětleny a pozorňují tak na vstupy do jednotlivých bytů. Ve spodní části schodiště jsou ve stěně zapuštěné dopisní schránky a tabule na vzkazy a různá upozornění pro nájemníky i návštěvy. Vnitřní schodiště prochází skleněnou fasádou až na chodník. Vstupní schodiště (rampy) překračují podélný anglický dvorek.
Většina bytů je přístupná těmito dlouhými schodišti (typické byty ve druhém podlaží a mezonetové ve třetím a čtvrtém podlaží). Byty v prvním podlaží mají samostatná krátká schodišťová ramena z prostoru dvorku. Garsoniéry mají přímé vstupy přes široký anglický dvorek.
Vlastní byty jsou v základních objemech shodné obdélníkové prostory s velkými nepravidelnými okny v obou kratších stranách a vstupem ze strany delší. Členění jejich vnitřních prostor je již prakticky libovolné. Je závislé pouze na místech připojení k jednotlivým médiím (voda, elektřina, větrání a pod.), které jsou ve stěně u schodiště.
Byt může být zcela otevřený, kde se v jednom dlouhém oboustranně prosvětleném prostoru mísí všechny funkce. Stejně tak ale může být byt i standardně rozdělený na samostatné místnosti. Největší vůle pro individuální pojetí jednotlivých bytů je v řešení vstupních prostor, kuchyní a koupelen. Tady je možné se pohybovat mezi minimálními rozměry těchto prostor ve standardním provedení i dispozici, přes větší prostory se samostatným přímým osvětlením až po zcela kreativní členění křivkami oblých stěn a zástěn.
Všechny tyto vestavby jsou řešeny pomocí lehkých montovatelných (a demontovatelných) příček, takže jednotlivé úpravy nemusí být neměnné a definitivní a je možno je upravovat při změně potřeb uživatele.