Care for Architecture: Asking the Arché of Architecture to Dance

La Biennale di Venezia 2016

Architect: Benjamín Brádňanský, Petr Hájek, Víto Halada, Ján Studený, Marián Zervan

Spolupráce:Maroš Bátora (SK), Tereza Keilová (ČR), Benedikt Markel (ČR), Martin Stoss (ČR)
Komisař výstavy: Monika Mitášová, Monika Palčová - SNG
Produkce: PP - Production a Nadační fond Art-Now

Address: Pavilon České a Slovenské republiky, Venice, Italy

Investor:Ministerstvo kultury SR

Contest:2016

Project:2016

Completion:2016 <B>Reinstalace: </B>03 / 2017

fair and exhibitions

snímek Benedikt Markel

Záštita nad národním pavilónem České a Slovenské republiky je rovným dílem rozdělena mezi Českou národní galerii a Slovenskou národní galerii. Hlavním kurátorem bienále pro rok 2016 je laureát Pritzkerovy ceny Alejandro Aravena. Ten vyhlásil téma letošního bienále pod heslem „Reporting from the Front“.

Rozhodli jsme se naplnit vyhlášené téma bienále problémem architektury střední Evropy, (který se liší například od řešení problematiky sociálního bydlení v Africe, živelného růstu sídel v Číně, znečišťování životního prostředí v Indii....) a to je téma odkazu architektury šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století. V tomto období vznikla na území bývalého Československa řada architektonicky výjimečných staveb. Tyto stavby dnes v mnoha případech chátrají a chybí vůle i finanční prostředky je opravit.

Expozice Care for Architecture: Asking the Arché of Architecture to Dance poukazuje na zápas o zachování, rekonstrukci a obnovu areálu Slovenské národní galerie (SNG) v Bratislavě. Tento soubor staveb byl z části realizován v letech 1969–1979 podle projektů (1962, 1963, 1967–1969) předního slovenského architekta Vladimíra Dedečka. Výsledek veřejnost nikdy jednoznačně nepřijala a bylo zapotřebí velkého úsilí mnoha aktérů, včetně architektů, aby areál nezanikl.
Model SNG v měřítku 1:17,78 spolu s obrazovkami instalovanými na stěnách pavilonu dokumentují reakce veřejnosti, umělců a architektů několika generací. Expozice prostřednictvím tohoto tématu vstupuje do diskuse se zadáním 15. bienále architektury v Benátkách s přesvědčením, že pro architekturu jsou kromě péče (solicitude) a obstarávání (concern) důležité především nové architektonické koncepty a projekty (care for architecture / starost o architekturu), proměna metafor frontových a předních linií na metafory tance.

Na projektu přímo spolupracovali studenti ateliéru Petra Hájka a Jaroslava Hulína Fakulty architektury ČVUT v Praze, Virtuálneho štúdia Katedry architektonickej tvorby na VŠVU v Bratislavě a FF Trnavská univerzita v Trnavě

snímek Martin Stoss

Reinstalace a doprovodný program v Centru současného umění DOX
6. 3. – 12. 3. 2017

Architektonické řešení reinstalace: Martin Stoss
Hudební interpretace 1: Ladislav Soukup, Martin Janíček
Hudební interpretace 2: Pavel Fiedler
Choreografická interpretace: Farma v jeskyni Viliama Dočolomanského, Koncept: Viliam Dočolomanský, Monika Mitášová, Min Hieu Nguyen. Interpretace: Min Hieu Nguyen, Andrej Petrovič /tanec/ a Vít Halška /perkuse/. Projekt je realizován ve spolupráci s Lenkou Flory.
Kulatý stůl: Rostislav Švácha, Petr Kratochvíl, Petr Hájek, Marian Zervan, Monika Mitášová

Výstava Care for Architecture-Asking the Arché of Architecture to Dance není pouhým přesunem architektonické expozice Pavilonu České a Slovenské republiky z 15. mezinárodní výstavy architektury v Benátkách do pražského DOXu. Je v pravém slova smyslu re-instalací. Je nejen přeuspořádáním modelu a jedné instalační zdi s diagramy a obrazovými dokumenty. Je komplexnější. Některé komponenty, které byly v Benátkách jen textové a katalogové, se stávají součástí obrazového celku tak, jak to bylo původně zamýšleno. Re-instalace rozvíjí a obohacuje také klíčovou linii tance o hudební a choreografické interpretace areálu Slovenské národní galerie – jedné z nejvýznamnějších a současně nejkontroverznějších staveb druhé poloviny 20. století na Slovensku od architekta Vladimíra Dedečka. Zdůrazňuje a prohlubuje se tím smysl celé expozice, který spočívá v přesvědčení, že zápasy o tuto – ale také o jakoukoliv architekturu – není možné vybojovat ve střetech stoupenců a odpůrců architektury – ať se jedná o zástupce libovolných táborů a pozic. Naopak zápasy je třeba proměnit v tanec projektů a obnovu architektonické řeči, bez které by jakákoliv péče – včetně té památkářské – a jakékoliv obstarávání – nebyly ničím. Právě starost o architekturu, o její roztancování – radostná architektura sama – dokáže vlastními prostředky a tvůrčími postupy pomáhat řešit akutní problémy a vrátit otázky architektury do centra společenského zájmu. To je odkaz Dedečkova areálu a k tomu by mohla přispět i tato re-instalace.