Motto:
"...práce architekta bude nejlepší, není-li na památce vrácené životu vidět...." (Pavel Janák: Architekt a památka, 1952)Budova Husova sboru byla jednou z posledních Janákových realizací architektury velkého měřítka.Dnes je význačnou památkou funkcionalistické architektury nejen v českém, ale i světovém významu a kulturní památkou zapsanou v seznamu kulturních památek ČR.
"Do krajnosti promyšlená sestava tří základních prvků - obřadní síně, obytného domu a zvonice nás na každém kroku může překvapit proměnlivými konfiguracemi hmot, hrou vržených stínů na bílých plochách a nečekanými průhledy. Vědeckofunkcionalistický ráz stavby nicméně podtrhuje tovární shedové osvětlení obřadní síně, tovární luxferové pásy na její podnoži i konstruktivistický skelet zvonice, připomínající konstrukce vodních rezervoárů v továrnách nebo na nádražích." (Rostislav Švácha, Od moderny k funkcionalismu, 1994).
V roce 1998 jsme jako architekti dostali možnost podílet se na vývoji budoucí obnovy objektu. Vědomi si skutečné potřeby rozsahu oprav, která se finančně řádově lišila od objemu prací, doposavad prováděných, jsme vypracovali celkovou koncepci, sestavení pořadí naléhavosti jednotlivých oprav a vytvoření etap dle stavební návaznosti.Vypracovali jsme rámcový projekt a spolu s Radou starších Československé církve husitské jsme se začali snažit získat finanční prostředky od možných dotačních orgánů. Změna přístupu vlastníka, Církve československé husitské, spolu s existencí koncepce a projektu, našly u dotačních institucí odezvu a v roce 1999 tak bylo možné zahájit první etapu obnovy .I přes zvýšenou podporu dotačních institucí však bylo a nadále bude nutné rozdělit obnovu do řady menších etap, odpovídajících v každém roce možným finančním objemům. I přes částečný úspěch, tj. možnost vůbec celkovou obnovu zahájit, byl celkový přístup k obnově památky ovlivněn omezeným množstvím financí. Volili jsme proto postupy, které jsou kompromisem mezi provedením maximálního možného rozsahu úprav z omezených finančních prostředků a výsledkem adekvátním významu objektu.,
Do prvních etap obnovy byly zařazeny opravy střech, po nich následovaly fasády a úpravy exterierových prvků a úprava interieru kostela. Do dalších etap zůstává část interierových úprav (kolumbárium), věž, interiéry obytné části a opravy vnitřních instalací.
Původní fasády provedené způsobem obvyklým v době stavby a typickým pro funkcionalistické stavby, škrábaným břízolitem se slídovými zrny, byly narušeny vlivy zatékání srážkové vody, vzlínáním vody z podzákladí a především kondenzací vodní páry pod omítkou a následným vymrznutím a destrukcí celých vrstev exterierové omítky.Cílem navržené rekonstrukce fasád bylo obnovení původního vzhledu a charakteru omítky a odstranění faktorů , které by způsobily následnou destrukci nové omítky, tj. především odstranění kondenzace vodních par v konstrukci. Jako nejvhodnější byla zvolena technologie použití atypického systému zateplení tvořeného kombinací tlustovrstvé škrábané omítky se slídovými zrny a barevnýmí kamínky ve skladbě dle původní omítky a lepených, navíc hustě kotvených termoizolačních desek.
Ploché střechy objektu byly provedeny s obrácenou skladbou vrstev. Na střechu obytné části a na terasy byla použita replika původní terassové dlažby architekta Janáka, jejíž zbytky byly nalezeny. Původní šedy na střeše modlitebny zastříkané purovými nástřiky a přelepené asfaltovými lepenkami byly obnoveny a opatřeny titanzinkovým oplechováním
Cílem rekonstrukce detailů bylo:
- obnovit barevnost a povrchovou strukturu zachovaných prků,
- odstranit dodatečné utilitární úpravy a prvky ,
- vyhledat a znovuosadit demontované původní prvky,
- nové prvky provést v duchu původního tvarosloví jednoduchou geometrickou formou s minimem výrazových prostředků a s použitím tradičních materiálů.
Před započetím rekonstrukce interiéru kostela byl proveden stavebně historický průzkum původní barevnosti z doby výstavby kostela a byla zpracována počítačová animace původní barevnosti interieru. Cílem rekonstrukce barevnosti bylo obnovení původního stavu. Problémem návratu autentických barev je stávající sochařská výzdoba interiéru, tři plastické reliéfy sochaře Znoje, dodané do interiéru dodatečně bez spolupráce s architektem Janákem a bez kontextu s jeho architekturou. Vzhledem k výrazné barevnosti těchto reliéfů bylo nutné odstíny barev přizpůsobit tak, aby nebyly s reliéfy v rozporu. Důsledně bylo zachováno původní rozdělení barev ploch podle tektoniky. Obnoven byl princip osvětlení kostela dle původního konceptu postupného nahrazování denního světla umělým ze stejných směrů. Posíleno bylo funkční osvětlení scénické při dodržení stejného principu.