Experimentální pavilon OAA 2016

Programovaný ohyb je strategie, která přináší možnost dosáhnout komplexních geometrií z jednoduchých typizovaných elementů pomocí metod výpočetního navrhování. Skrze nepravidelné vrstvení dýhových pásů autor programuje následný ohyb struktury, která se sama tvaruje do optimální formy. Kombinace ohýbaných a natažených prvků uchovává v sobě napětí, což přispívá ke zvýšení tuhosti struktury.
Projekt testuje potenciál této strategie a aplikuje ji v návrhu pavilonu, umístěného v okolí Betlémské kaple. Prostorové rozvržení pavilonu reaguje na tvar kašny a tvoří dohromady s ní jednotnou kompozici. Celkový tvar struktury je definován programovanou kombinací použitých prvků, není však zcela předvídatelný, jelikož jeho části jsou v různé míře vystavené vlivům počasí. Přirozené změny a deformace, charakteristické pro použitý materiál, bukovou dýhu, nejsou nežádoucí, ale naopak určují chování celé struktury. Flexibilní ukotvení jednotlivých prvků umožňuje postupnou deformaci částí pavilonu vlivem změn prostředí.
Geometrie pavilonu vychází z jednoduchých pravidel konfrontovaných s nepředvídatelným vlivem prostředí. Použité postupy dovolují zvýraznit a posílit nepravidelnosti materiálu a promítnout je na celkový architektonický návrh. Pavilon tedy nese rysy emergentní architektury, architektury navrhované nikoliv skrz notační systém (půdorys, nárys, řez), nýbrž skrz pravidla (počítačový kód), jejíž tvar se definuje až v procesu stavění či užití.