Experimentální školní areál Herning

V důsledku rozmachu textilního průmyslu a štědrosti majitelů továren zažíval dánský Herning během 60. let minulého století nebývalý kulturní rozmach. V padesátitisícovém městě uprostřed Jutského poloostrova vznikaly zajímavé umělecké sbírky a konal čilý kulturní život. Tou dobou byl do Herningu přizván také Jørn Utzon, aby zde navrhl experimentální školu, která by v sobě snoubila dva způsoby výuky: anglosaský systém a grundtvigskou tradici. Nakonec se podařilo zrealizovat jen pár vzorových jednotek. Utzon se nechal volně inspirovat kompaktní zástavbou islámských měst, jejichž krásy odhalil při své cestě do íránského Isfahánu. Celý areál je zamýšlený jako shluk menších objektů, které vytváří ucelenou masu s malými nádvořími. Hlavní zdroj světla do interiérů proniká shora skulpturálně ztvárněné střechy. Utzon strukturalisticky opakuje identické jednotky vycházející ze čtvercového rastru 3 x 3 metrů. Každý z modulů disponuje samostatnou střechou. V rozích těchto modulů jsou sloupy ve tvarů písmene L vykusující ze čtvercové dispozice vnější prostor pro odvod dešťové vody. Tyto čtvercové moduly lze vzájemně propojovat, aby vytvářely větší místnosti. Utzon tento systém nazýval “aditivní architekturou“, kdy šlo moduly libovolně přidávat nebo ubírat podle potřeby uživatele, aniž by tyto zásahy narušovaly celkový koncept. Areál se tak mohl organicky rozrůstat společně s institucí. Nakonec bylo z velkolepého Utzonova projektu realizováno jen několik modulů, které se v průběhu doby proměnily z kanceláří na byty, výstavní galerii a dílny.