Expozice polygrafie do Národního Technického Muzea

Návrh expozice vytváří obraz tiskárny tak jak vypadala na přelomu 19. a 20. století. Tuto dobu považuji za vhodnou, protože je ještě možné zřetelně pozorovat tisk jako proces v celé šíři technik, nikoliv jen jako „magickou skříňku“ do které jde čistý a vychází potištěný papír jako v současnosti. Prostředím tiskárny tím vytváří strojům přirozené prostředí, které násobí pocit z většiny autentických exponátů. Základním výtvarným názorem z expozice je pocit skutečné fungující tiskařské dílny se všemi atributy jako je celkové přítmí se silně nasvícenými detaily strojů a pracovních ploch s industriálním osvětlením, nepořádkem na stolech i na zemi, vůní barev, zvukem, lidmi a celkovou  poznamenaností prostoru jeho používáním. Věrohodnosti pocitu z prostoru staré dílny je dosaženo také použitím typických materiálů a patiny, porvchů a detailů, jako je zašlá hrubá prkenná podlaha, omlácené betonové bloky pod stroji, nabílená cihlová zeď, rozvody elektřiny na zdech, litinové topení, industriální svítidla... Vytváříme charakteristický „tiskárenský“ halový prostor, s vloženým mezipatrem, pilíři, masivními průvlaky, a dalšími atributy halového industriálního prostoru. Celá dílna ve výstavním módu tone ve tmě, zatimco exponáty a výstavní plochy (stoly) jsou navíceny razantními bodovými světly.
Pocit staré dílny podtrhují dále maličkosti jako zapomenutá plechovka s barvou, skvrny, zbytky z práce na podlaze nebo zanechané osobní věci na stolech. Na stolech, jako kdyby se mělo pokračovat v započaté práci, jsou samotně prezentované drobnější exponáty jako litery, matrice, nástroje, tisky, funkční modely přibližující principy tisku návštěvníkům, ale i moderně designově zpracované doprovodné texty a popisky exponátů ve formě kovových štočků evokujících tiskovou techniku, ke které se exponát vztahuje. Stoly, doplněné tiskárenskými regály, zásuvkami, policemi, boxy na litery apod., které jsou zaplněné exponáty, tak fungují jako zásadní výstavní plochy, aniž bychom sahali ke klasické „vitrínové“ expozici. Na první pohled viditelné základní a atraktivní exponáty, které přitáhnou pozornost laiků, jsou prezentovány na volných deskách stolů. Při hlubším zájmu ovšem každé místo nabízí další množství uložených předmětů, doplňkových textů, modelů, knih, tisků atd., pro které však již návštěvník musí sáhnout a tím se sám aktivně začíná účastnit děje.  Zároveň se tak expozice jednoduše vrství pro návštěvníky různého stupně odbornosti a je poutavá, zábavná a poučná pro různě fundované skupiny. Expozice poskytuje názorný, byť přirozeně značně zjednodušený „zážitkový“ vjem pro naprosté laiky, i přístup k informacím a ojedinělým autentickým reliktům a zážitkům pro odborníky.
Je podstatné, aby se divák strojů, nářadí a materiálů dotýkal a pracoval s nimi.  Kromě několika málo historických strojů, u kterých je práce možná, je navržen soubor strojků, modelů a hraček, které si návštěvník může sám vyzkoušet. Návštěvník si z expozice odnese vlastnoručně vytištěné drobnosti, jako ukázky jednotlivých principů a způsobů tisku.
Na druhou stranu pro druhý základní mód - pro workshopy a kroužky je prostor naopak maximálně světlý, především díky užití přirozeného osvětlení velikými okny. To vytváří velice výrazný jak světelný tak pocitový kontrast oproti výstavnímu módu. Všechny zmiňované principy a prvky se tak dostávají do zcela odlišného kontextu, ale jinak fungují stejně. Navíc se z mnoha strojů – exponátů stávají stroje funkční. Tím je zachovaný výše popsaný pocit tiskařské dílny i pro workshopy a kroužky a navíc se „tiskárna“ oživí i pro běžné návštěvníky, kteří vidí stroje pracovat. K tomu zatím však bohužel nedošlo.

Za zásadní považuji práci s autenticitou - do historické haly s tiskárnou a původními stroji, jsou vkládány zřetelně soudobě navržené prvky – ukázkové modely principů tisku, hmatová a čichová expozice, další zjednodušené pokusné stroje a hračky pro návštěvníky, skryté plochy pro workshopy.  Bylo důležité vyvážit pocit ze staré tiskárny a zároveň představit expozici soudobým způsobem.