Hala století

Vratislavskou Halu století (pol. Hala Stulecia, něm. Jahrhunderthalle) postavil v letech 1911-13 městský stavební rada Max Berg. Kupolovitou železobetonovou konstrukci o průměru 65 metrů vyvinul Günther Trauer a ověřil ji inženýr Heinrich Müller-Breslau. Po dokončení bylo rozpětí největší svého druhu na světě. Autorům návrhu jako předobraz posloužila Festhalle ve Frankfurtu nad Mohanem, která je však postavena z ocelových nosníků.
Hala století představuje centrum vratislavského výstaviště, jehož celkovou koncepci navrhl německý architekt Hans Poelzig a sám zde postavil Pavilon čtyř kopulí a pergolu. Stoletá výstava ve Vratislavi se konala v období od 20. května do 26. října 1913 u příležitosti vzpomínky vítězství Pruska nad císařem Napoleonem I. Městští radní nezvolili téma náhodně. Očekávaná finanční podpora ze strany císařského dvora se však nedostavila a město se muselo s ohromnými investicemi vypořádat samo.
Po začlenění Slezska k Polsku v roce 1945, kdy hala zůstala válkou téměř nedotčená, se budova přejmenovala na Lidovou hal (pol. Hala Ludova) a hostila nespočet obchodních, kulturní i sportovních událostí pro 6000 sedících nebo až 20000 stojících diváků. V 70. a 80. letech hala sloužila jako kino Gigant. V roce 1997 byla u příležitosti návštěvy papeže Jana Pavla II hala kompletně zrekonstruována. V roce 2004 se hala dostala na seznam 25 nejvýznamnějších polských budov a v roce 2006 byla pro svoji jedinečnou železobetonovou konstrukci zařazena na seznam světového dědictví UNESCO. V roce 2011 byly započaty nákladné stavební práce, které navrátí Haly století do její původní podoby z roku 1913.