Jardí Botanic de Barcelona

Fraktálnost při budování krajiny
Když náš mezioborový tým složený z botaniků, zahradních návrhářů a architektů začínal s projektem barcelonské botanické zahrady zasazené ve svahu kopce Montjuïc, stanovili jsme si pravidla spočívající na dvou základních úvahách:
Prvním z nich bylo přijít na řešení projektu umožňující, aby se území samotné postaralo o vytýčení pravidel pro stavební zásahy, které budou mít podobu nové krajiny vynořující se ze jedinečných morfologických a topografických podmínek místa. Tento přístup je zcela rozdílný od ostatních urbanistických a archeologických zásahů realizovaných na kopci Montjuïc jako základny pro obecné výstavy, olympijské hry a další jednorázové akce, s nimiž je nový zásah je zcela nesrovnatelný.
Druhé ustanovení má co dočinění se strukturou nové zahrady, která má v úmyslu obsáhnout rozmanitou středomořskou flóru spolu s podobnými klimatickými zónami: Kalifornie a část Japonska na severní polokouli a příklady jejich protějšků z jižní polokoule: část Chile, Jižní Afrika a malá oblast australského pobřeží.
Plán nové zahrady byl založen na botanických otázkách a ekosystémových bodech. Stejně tak byl použit koncept morfologicky spřízněných skupin rostlin, který se stane instrumentem vysoké vědecké hodnoty a pomůže vzdělávat ty, kteří se stanou botaniky v 21. století.
Vzešlá idea spočívala v tom, rozprostřít přes terén trojúhelníkovou síť, která by byla schopná přizpůsobit se jakýmkoliv dalším změnám, roztřepení na koncích, rozrůstání nebo zmenšování velikosti podle toho, jak je velký nebo mírný svah terénu. Základní linie trojúhelníkové mřížky sledují tři hlavní směry vrstevnic a zaručují tak, že dva vrcholy každého trojúhelníku budou ve stejné výši, nulové hladině. Toto nepravidelné geometrické uspořádání měnící se podle požadavků terénu, nám umožnilo:
- zhospodárnit běžně nezahlédnutelnou síť infrastruktury, odtoků, zavlažovací systém a automatizaci zahrady;
- vybavit území hierarchizovanou síti cest podle jejich významu a spádu terénu, založení hlavních a vedlejších cest určených pro práci na zahradě;
- dát oblasti řád, který by umožnil vědecké, pedagogické i odpočinkové využití budoucí zahrady a dovoloval zasazení mozaiky fytocenóz (rostlinných společenstev).
Za pomoci osobního počítače jsme složili program, díky němuž, při zadávání sítě do vizuální podoby, můžeme individuálně pracovat s každým trojúhelníkem zvlášť a mít všechny rostlinné druhy zobrazené uvnitř. To bylo vyobrazeno fotograficky a předáno nám v taxidermickém profilu jakéhokoliv rostlinného druhu tvořícího trojúhelník. Tento projektový instrument nám byl nakonec předán. Díky němu jsme mohli spolehlivé kontrolovat tvar budoucího terénu, což jsme pokládali za důležité. Posuvem bodů ve vrcholech trojúhelníků se mřížka mírně zpřetrhala a území se začalo rozbíjet do malých plošek se svojí určitou orientací a sklonem každého z prvků uvnitř celku. Dotyčné plošky budou využity podle potřeby slunce, množství vody, náročnosti na sazbu a vztahům k dalším druhům.
Konstrukční systém umožnil rozlámat síť a sestavit ji ze souborů vydutých nebo vypuklých trojúhelníkových dvojitých stěn lišících se ve výšce, délce a úhlu nastavení. Krajina tak bude, při organizování sebe sama z nepravidelného a zlomkovitého, opět nabývat řád. Setba se bude postupně vyrovnávat s prvotní nadměrnou lidskou činnost, spočívající však jen jako řád ve stavbě zahrady.

architektonická spolupráce: J.L.Canosa, B.Figueras
botanický koncept: Josep Montserrat, Joan Pedrola