Kimbell Art Museum

"Muzeum zdá se být druhotným, pokud není samo velkou pokladnicí. Pokladnicí láskyplně střežící vaše zdroje. Ó jaké by to bylo místo! Ne pro stísněné hromadění. Vy procházíte sály a sály a dalšími sály. Káhirské muzeum je stísněnou stavbou, která vypadá více jako skladiště než muzeum. Muzeum by se mělo umět rozprostřít. První věcí, co chcete v muzeu, je dát si šálek kávy. Okamžitě se cítíte unaveni. Muzeum potřebuje zahradu. Vkročíte do zahrady a můžete se vrátit nebo také ne. Velká zahrada vám poví, že můžete vejít a vidět věci nebo můžete odejít. Zcela svobodně. Nejste nuceni k tomu vejít. Přicházíte se podívat na jednu věc nebo jste uneseni ji spatřit a to vše je součástí vizuální historie, nezměřitelného smyslu.“

Texaské muzeum Kimbell Art ukrývá významnou stálou sbírku, hostí řadu putovních výstav, skýtá prostor pro renomovanou vědeckou knihovnu, ale hlavní pozornost však přitahuje samotný objekt muzea, prokazující konstrukční ukázněnost, provozní logiku a estetiku vycházející z klasických řecký budov.
První kolekci muzeu věnovali manželé Kimbelovi po nichž nese muzeum název. Kay Kimbell byl bohatým průmyslníkem, který se díky své ženě Velmě začal zajímat o umění, aby po své smrti odkázal sbírku hromaděnou po třicet let nadaci, která je dnes považovaná za výběr 'nejlepších starých mistrů na jihozápadě Spojených států'. Kimbelovi kromě svého majetku odkázali nadaci také finance potřebné k vybudování nového 'prvotřídního muzea'. Ředitel nadace Richard F. Brown prosazoval, aby se muzeum stalo stejným uměleckým předmětem jako díla vystavená uvnitř. V místech, kde již předtím stála tři muzea, Brown zakoupil téměř deset akrů velký pozemek a sepsal vyčerpávající stavební program. Pro zadavatele přitom hlavní roli představovalo přirozené osvětlení. Výsledný tvar měl zůstat upozaděn, aby nepřemáhal vystavovaná díla a neodlákal pozornost návštěvníků. K pohovoru byli přizváni nejvýznamnější tvůrci své doby Marcel Breuer, Ludwig Mies van der Rohe, Pier Luigi Nervi, Gordon Bunshaft, Edward Larrabee Barnes, aby z řady renomovaných architekt byl zakázkou nakonec v říjnu 1966 pověřen Louis I. Kahn. Kahn byl tou dobou kromě vynikajících realizací známý také pro časové prodlevy i finanční prodražení svých budov, proto byl místním architektem pověřen Preston M. Geren, aby vše ohlídal, což vyústilo ve vzájemný konflikt obou architektů. Stavba byla dokončena v říjnu 1972 a ihned si získala široký obdiv a respekt. Nové muzeum vzniklo na mírně svažitém pozemku pod Amon Carter Museum, zatímco vstupní terasa je orientována směrem k Fort Worth. Kahn byl požádán, aby muzeum nebylo vyšší než 40 stop (12 metrů) a jeho stavba tak nenarušovala výhled z Carter Museum na město. Kahnův prvotní návrh byl sice nízký, ale velkoryse pojednaný čtverec o délce strany 450 stop (137 metrů). V dalších variantách se výsledná podoba zmenšovala až do výsledných šestnácti identických souběžných kleneb (30 m dlouhých, 6 m vysokých a 6 m širokých). Výsledné klenby jsou sestaveny do tří křídel. Severní a jižní křídlo tvoří šest kleneb. Západní křídlo se otevírá krytým venkovním sloupovím. Louis Kahn docílil opakováním výrazově silných kleneb s olověnou krytinou úchvatný vnitřní prostor se stříbřitým přirozeným osvětlením přicházejícím z vrcholku klenby. Jednoduchý rastr betonových sloupů a na ně položených kleneb je vyplněn travertinovými stěnami. Kahnův cit pro nadčasovat vždy vychází z úcty k materiálu a pozornosti k detailu. Jednotlivé části projevují vzájemný respekt a společně vytváří harmonický celek. Kahn dokázal mistrovsky využít jakýkoliv materiál a dosáhnout dokonalosti i při velkých finančních omezeních.