Choreograf Frédéric Flamand přichází s vizí odrážející vztah mezi tancem a architekturou. Tanec i architektura jsou oslavou prostoru.
Ve spolupráci s
Diller+Scofido se rodí Moving Target (1996), EJM1 & EJM2 (1999),
Zaha Hadid - laureát
Pritzker Prize 2004: Metapolis (2000),
Jean Nouvel: The Future of Work-Hannover (2000), Body/Work/Leisure (2001),
Thom Mayne - Pritzker Prize 2005: Silent Collisions (La Biennale di Venezia 2003)
Dominique Perrault a
Frédéric Flamand (již jako ředitel Ballet National de Marseille) představují projekt
La Cité Radieuse / Zářící město (2-3.09.2005 Berlín, 12-13.01.2006 Paříž). Optimistická vize města - světa generovaného procesy globalizace upozorňující na stále početnější anonymní prostory shopping center, letišť, nádraží… (za zmínku stojí Jan Ámos Komenský: Labyrint světa a ráj srdce - 1623).
Scénu tvoří kovová síťovina charakterizující Perraultovy početné realizace, budov jednoduchých forem s porozností k materiálu a experimentu s multiplikací vizuálních efektů.
Divadlo, jeviště, síťovina, ze stropu polozatažená scéna, rastr na podlaze a 7 mobilních panelů.
Odraz rudých sedaček rozechvívá kovové sítě, sítě neslyšně filtující prostor, ryba ve vodě, pavučina, plní se sál, tma, šššššepot, tichoooo.
Hudba, tma, projekce obrazu - panely jako nositelé médií -
MODULOR v modré, bílé a červené, barvy Francie,
Le Corbusier a proporce, Le Corbusier a Marseille (Ballet National de Marseille), zářící město, lesk.
Tanečníci, pohyb v prostoru a čase, pohyb panelů se prolíná s tancem jako hudba, světlo, projekce a prostor. Rozvlněná síťovina, napjaté křivky lidského těla, tanečníci pohybují s panely. Strůjci prostoru.
Kamery. Tanečníci jsou snímáni z úhlů nám skrytým, zpětná projekce na clonu visicí ze stropu a panely.
Lesk, absorbce, propustnost. Pohyb panelů. Perspektiva, rytmus, plocha, objem. Je to sklad reálného s promítaným (záznam z jiného rozměru), jako v životě, co je pravda? Sklad průhledného a reflexniho, pohyb (projekce) před panely, za panely, lesk, pohyb síťovin…
Děj, život, cyklus, hudba burcuje, hladí, je prostupující jak rytmus našeho bytí. Vztah dvou lidí, společnosti… vyjíždí ozářená stěna pozadí, okolní světla pohasínají, z tanečníků jsou černé obrysy, ze sítí svítí jen oka, prostor je plochou.
Pohyb je komunikací, běží pomítané textové zprávy … kam v životě směřujeme??? Dobro … Láska … o něco se snažit, usilovat…….Postavení………Uznání……………..
………………..Je dobré být filmovou hvězdou v Japonsku…
závěrem se dovídáme, že nejdůležitější jsou jen tři věci:
……………………. MLÁDÍ………….
………………………………KRÁSA………… A PENÍZE…….
Světlo, lesk, pohyb, panely se valí k hledišti, scéna se vůči hledišti uzavírá, transparentně uzavírá (polouzavírá), tanec za sítí, krása částečně skrytého…Dominique Perrault
Potlesk. GENIAL!!! MERCI !!! Ballet National de Marseille třikrát přichází po bouřlivém potlesku na scénu. Nejdůležitější je zdraví…
Koncept:
Frédéric Flamand & Dominique PerraultChoreogarife:
Frédéric Flamand tanečníci:
Ballet National de MarseilleScénografie:
Dominique Perrault,
Gaëlle Lauriot-Prévost,
Marie-Pierre Vandeputte>
www.ballet-de-marseille.com