Müllerova vila

Müllerova vila v Praze-Střešovicích v ulici Nad hradním vodojemem 14, dílo architektů Adolfa Loose a Karla Lhoty z let 1928-1930, patří nepochybně k nejvýznamnějším památkám moderní architektury ve střední Evropě. Vyvrcholila v ní Loosova koncepce Raumplanu; architektovy dovednosti uvidět nejprve prostor "duchovým okem", jak to Loos vyjádřil v roce 1898 v eseji "Das Prinzip der Bekleidung", a umět přitom hrát šachy v trojrozměrné prostorové šachovnici - jak o tom psal přímo v průběhu prací na Müllerově vile, v roce 1929, v nekrologu vídeňského truhláře Josefa Veillicha. Vynikající architekturu by Loos ani Lhota nevytvořili bez mimořádného souznění se svými klienty, bohatým stavebním podnikatelem Františkem Müllerem a jeho chotí Miladou. Müllera jeho nové sídlo tolik nadchlo, že dokonce zamýšlel napsat o Loosovi knihu, na které se měli podílet ještě historik umění Antonín Matějček a spisovatel Bohumil Markalous-John.
Osudy vily po politickém převratu v roce 1948 nebyly šťastné. Zabavil ji stát. František Müller (+1951) a paní Milada (+1968) mohli nadále užívat jen několik místností. V padesátých letech dům sloužil jako depozitář pražského Uměleckoprůmyslového muzea. Později v něm sídlilo Státní pedagogické nakladatelství a od roku 1976 archív Ústavu marxismu-leninismu ÚV KSČ. Velkou část Loosova mobiliáře tehdy zachránilo Uměleckoprůmyslové muzeum, Národní galerie, Západočeská galerie v Plzni a zaměstnanci Pražského ústavu památkové péče.
Prostor vily po roce 1976 zaplnily skříně a regály. Nevhodnou adaptací prošly místnosti pod střechou. Konstrukce domu, obklady stěn a stropů, tapety i velké soubory vestavěného nábytku sice pomalu chátraly, ale naštěstí většinou zůstaly nedotčené. Mnozí čeští architekti, památkáři i historici umění si uvědomovali velkou hodnotu Loosova a Lhotova díla a vytrvale na ni upozorňovali. V době, kdy brněnský architekt František Kalivoda pronesl výzvu k rekonstrukci vily Tugendhat od Ludwiga Miese van der Rohe, vystoupila pražská historička architektury Marie Benešová s požadavkem, aby také Müllerova vila byla upravena "do původního stavu", včetně nábytku a obrazů ze sbírky bývalého vlastníka (1969) . Rovněž stát tehdy prohlásil Müllerovu vilu za kulturní památku. Trvalo však dalších třicet let, než změněné politické poměry dovolily ideu obnovy uskutečnit. Spoluvlastník vily, město Praha, odkoupil v roce 1995 zbývající díl domu od dcery paní Müllerové. Obnovou Loosovy a Lhotovy stavby pak město pověřilo Muzeum hlavního města Prahy. V roce 1997 toto muzeum vypsalo soutěž na projekt rekonstrukce domu, ve které zvítězil pražský ateliér Václava Girsy.