 |
Po vzoru berlínské Uranie z roku 1888 založili také ve Vídni s několikaletým zpožděním založili osvětový astronomický spolek, který v roce 1910 přesídlil z Prateru do nového objektu na břehu dunajského kanálu. Slavnostního otevření domu s veřejnou observatoří se ujal císař František Josef I. Za historizující formou Uranie překvapivě stál secesní architekt Max Fabiani, který se ve Vídni proslavil například domy Portoix&Fix nebo Artaria právem řazených k nastupující moderně. Kvůli barokním tvarům obou nároží se domu začalo přezdívat „baroccus fabiensis.“ Bez ohledu na historizující obálku (Fabiani o dva roky později zrekonstruoval i konopišťský zámek) budova dokonale splňovala svoje edukativní poslání. Uvnitř se kromě 36 metrů vysoké observatoře nacházely také přednáškové místnosti, knihovna, kanceláře a kavárna umístěná v lehkém přístavku k severní fasádě s přímým výhledem na kanál. V roce 1935 byla připojena pokladna od Otto Schottenbergera a Adolfa Kautzkiho. Za druhé světové války byl objekt výrazně poškozen a observatoř zcela zničena. Na opravu se čekalo až do roku 1957, ale zásadní rekonstrukce se Urania dočkala až v letech 1994-2003 od Holzbauerova spolupracovníka Dimitrise Manikase. V současnosti objekt slouží především jako loutkové divadlo s návštěvností až 1500 lidí.
