Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého

Stavba je výsledkem dlouhodobého úsilí Univerzity Palackého v Olomouci o vybudování moderní platformy pro setkání vědy, výzkumu a výuky pro obory přírodních věd. Investiční příprava a sestavování stavebního programu probíhala od roku 1989, v roce 2002 byla vyhlášena architektonická soutěž, projekt se realizoval v období let 2004 – 2006, výstavba pak trvala od roku 2006 do roku 2009.
Náklady na realizaci nové Přírodovědecké fakulty byly hrazeny ze státního rozpočtu České republiky, rozvojového programu ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Investorem byla Univerzita Palackého Olomouc.

Úvod — Budova Přírodovědecké fakulty stojí v místě poznamenaném myšlenkami Camilla Sitteho. Návrh je přirozeně veden soudobými potřebami a vyjadřovacími prostředky, nicméně je prvotně ovlivněn vazbou k původnímu rostlému městu a Sitteho konceptu. Skloubení obojího je obtížné, ale my se domníváme, že správné.

Koncept — Místo stavby se nachází na rozhraní historického jádra a nového města, v záplavovém území řeky Moravy.
Parcela je také na rozmezí urbanistických koncepcí. Na jedné straně je rostlá struktura historického města a na straně druhé neřád panelové zástavby.
Na základě architektonické soutěže byl k realizaci vybrán projekt, který se při řádném splnění stavebního programu vyznačoval nejmenším obestavěným objemem. Novostavba záměrně silně váže na řád rostlého města. Soliterní blok je umístěn v rozmyšlené juxtapozici. Navržená koncepce zástavby zpevňuje uliční čáru třídy 17. listopadu, městu zachovala vzácnou plochu parku a univerzitě prostorovou rezervu pro další výstavbu.
V celkovém uspořádání budovy mnohé vyplývá ze snahy o přehlednost. Budova má tvar protáhlého kříže, vystupující bloky poslucháren vyznačují vstupy. Vzhledem k hlavní hmotě budovy jsou vyoseny směrem, odkud přichází nejvíce lidí, k centru města. V místě křížení je umístěno atrium s centrálním schodištěm, které je hlavním komunikačním a shromažďovacím centrem. Páteř budovy tvoří 5m široká střední chodba, prosvětlená, rytmizovaná kruhovými sloupy v rozteči konstrukčních polí. Tyto kuloáry jsou využité jako halové funkční plochy. Chodby jsou zařízené nábytkem, vybavené k možnosti setkávání i samostudia.

Fasády a povrchy — Přírodovědecká fakulta je budovou významné instituce. I proto byla pro její výstavbu vybrána významná parcela. Novostavba je začleněna do organismu města tak, že doplňuje a rozvíjí jeho rostlou strukturu. Fasády jsou z tohoto důvodu navrženy důstojné, v kvalitním materiálu, s veškerou péčí, tak, jako jsou stvořeny významné domy rostlého města.
Budova fakulty má délku 209 m. Těmito dimenzemi je překročena hranice ležící mezi klasickým domem a objektem. S designem fasád je proto pracováno s cílem dosáhnout abstrahujícího výrazu, tak, aby tělo budovy bylo kompaktní, aby byl kladen důraz na celkové proporce, jednoduchou formu. Sjednocujícím abstrahujícím prostředkem je lesk. S tím souvisí tmavá barva obkladu. Dále je ve smyslu celkového záměru zacházeno s vyložením oken do líce obkladu, se sjednocením polychromie skel oken, rámů oken a obkladu, spárořezem.
Parter objektu je v kontrastu ke kamenné fasádě prosklený, průhledný, aby dlouhá budova nepůsobila na třídě 17. listopadu jako bariera.
Fasáda na ustupujícím podlaží je tvořena střídáním pevných ploch a oken oplechovaných šedostříbřitým plechem.
Základní barvou interierů je bílá. Pro snazší orientaci je každému podlaží přiřazena jedna barva. Nositelem barvy jsou podlahy v křídlech budovy a výtvarné dílo.

Hospodaření s energiemi — Základem hospodárného zacházení s energiemi je již samotný dispoziční a stavební koncept.
Pro dobrou tepelnou stabilitu místností je fasáda řešena jako těžký obvodový plášť s poměrem plochy zasklení do 50% vůči celkové ploše fasády. Pro prosklené části v přízemí, orientované na jihovýchodní stranu a okna ve střešní nástavbě je řešena ochrana před tepelnými zisky vnějšími stínícími prostředky. Pro posílení schopnosti místností vyrovnávat se s teplotními změnami jsou stropy provedeny v monolitickém betonu.
Koncepční rozvrh spočívá v asymetrickém dispozičním trojtraktu.
Na jihovýchodní - více osluněnou stranu objektu - jsou v hlubokém traktu soustředěny velkoplošné místnosti (laboratoře, zasedačky, počítačové učebny, apod.), které se lépe vyrovnávají s tepelnými zisky a které musí být z principu svého účelu vybaveny vzduchotechnikou, eventuálně klimatizací. Místnosti v tomto traktu jsou větratelné hybridně.
Na severozápadní straně budovy jsou místnosti s malou hloubkou, které budou sloužit především jako kabinety pedagogů. Celý tento trakt je bez vzduchotechniky, odvětrán přirozeným způsobem.

Generální projektant: Stavoprojekt Olomouc
Výtvarné dílo: Barbora Zachovalová
Typografie: Petr Krejzek