Revitalizace městského parku Studánka

Rekonstrukce parku Studánka, který je prostorově a historicky součástí městského brněnského parku Denisovy sady dříve Františkov, byla zrealizována díky za 9 let od vydání stavebního povolení na projekt rekonstrukce celého parku. Park jako místo s bohatou a významnou historií není pouhou či klasickou rekonstrukcí, ale i novou, osobně podmíněnou úpravou, která se týká proměny formy v původním a zároveň soudobém chápání širšího místa. Založení parku císařem Františkem I. na počátku 19. století zaznamenalo v založení silných míst města vliv rakouského, dnes jakoby středoevropského osvícenství. Již tehdy se zde architektura nejzřetelněji spojila s přírodou pomocí zahradního umění. Park v té době ještě celistvý útvar, je dnes rozdělený nově zbudovanou ulicí Husovou na dvě samostatné části, které však ideově vždy tvořily jednotu.

Brno, od josefínských reforem hlavní město spojených korunních zemí Moravy a Slezska, představovalo na počátku 19. století dynamicky se rozvíjející průmyslové středisko a současně mohutnou říšskou pevnost. Formální podoba parku, která se v Evropě konstituovala před sto lety, začala být výrazně korigována dvěma souběžnými proudy; rousseeaovskou sentimentálně symbolistní koncepcí a ideou "osvobozeneckého", malířsky komponovaného výseku krajiny. Po stržení městských hradeb a zásahu do pevnostního systému se podobně jako ve Vídni stal v zápětí i v Brně podnětem k úvahám o novém využití pevnostních bašt. Vysoko nad krajinou byl upraven anglický parčík se serpentinovými cestami mezi vinohrady, skleníkem, kavárnou a vyhlídkovou plošinou, z níž je za dobré viditelnosti možno dohlédnout až na rakouské pomezí."Vlastenecky" koncipovaný areál se stal "školkou" všech domácích stromů a keřů. Ve svahu směrem ke Starému Brnu byl podchycen pramen vody do fontánky s antikizující exedrou. Forma Pramenu zdraví - Fons Salutis (1815) ozdobeného reliéfem Aeskulapova hada byla projektantem brněnského okrsku převzata z dobového vzorníku předloh. Okrsek n Františkově pozoruhodným způsobem ztělesnil některé základní dobové ideje - včetně protikladů. (Brněnská Okružní třída; Pavel Zatloukal, Památkový ústav v Brně, 1997)

Návrh na rekonstrukci propojuje jednotlivé části parku, z nichž dokončení předchozí etapy v horní části Františkova byla provedena v r. 2004. Ideově je projekt propojený a to jak přístupem k rekonstrukci parku, tak použitými materiály - pískové mlaty, plochy jemně probarveného betonu, cesty v původní stopě z kamenných žulových malých kostek (droby). Jednotícím prvkem jsou zábradlí z plných ocelových žárově pozinkovaných profilů. Park je doplněný novým atypickým, speciálně navrženým mobiliářem - dřevěné lavičky, nerezové jehlanovité koše apod. a novým osvětlením.

Svahy byly očištěny od náletových křovin, včetně keřů šeříků i stromů, a jsou pokryty (proti erozi) půdopokryvnou vegetací zejména břečťanem a vinnou révou - symbolu kulturního prostředí a jižní Moravy.  Za cenu kácení většího množství nevhodných dřevin se objevily nové průhledy a kompozice a stromy na některých místech byly znovu vysázeny. Pro řešení druhové skladby bylo použito odkazu jakoby na celou krajinu jižní Moravy. Romantizující kamenné zídky stejně jako úprava střechy altánku s tympanonem a mohutné terénní úprav, pocházející až ze šedesátých let minulého století. Objekt Fons Salutis byl sanován proti vlhkosti, kamenné prvky byly zrestaurovány. Skutečný vyvěrající pramen v podzemní komoře, je nově slyšet za kovovou mříží a napájí opravenou kruhovou kašnu lemovanou původními kamennými deskami. Do zkultivovaných travnatých ploch byla zavedena závlaha. Výrazné linie v parku jsou stejně jako v horní části podpořeny řadami stříhaných habrových plotů, dnes teprve vzrůstajících.

Uplatněním pluralitní ideje synkretismu, tzn. zde jednoty z více prvků, se tak propojuje klasická (universálnější) větev s ideou současné identity (původně vlastenectví). Byla doplněna nově vznikajícím tématem (původně v anglickém stylu) nového utváření silného místa s estetickou preferencí universalistického odkazu (z doby založení osvícenství, konzervatismu, neoklasicismu i romantismu).

Přestože v architektuře je dnes Brno vnímáno hlavně jako metropole meziválečné architektury, spadá jeho rekonstrukce spíše do sféry obnoveného smyslu více klasického než přírodního založení parku dříve zvaného Františkovem, dnes Denisovými sady.