Chtěl jsem v tomto smyslu odpovědět.Je hezké bez ironie,že to tak podrobně studujete.Chtěl jsem k tomu také říci,že není jedné pozice umístění okna v tak rozvržené ploše,určitě jsou pozice úplně blbé a pak řada dalších přijatelných pozic,kdy já ty domy stavím jako živý organizmus a když se upřesnilo vnitřní uspořádání koupelny,považoval jsem ji za možnou nepatřící k těm blbým,takže je tam jak jste podle snímku z interieru konstatoval.
Pane architekte a pane investore, "méně mohlo být více". Tvarový a materiálový guláš. Určitě si na své přišel každý obyvatel usedlosti . Myslím, že tudy cesta nevede.
To je těžké-víme kudy cesta vede?Ta co jsem si vybral a kterou poměrně důsledně jdu je docela hezky popsána v článku Rostislava Šváchy-Nekrabicová architektura,jako součást publikování Kostelecké usedlosti-zde.
Dům mně z hlediska plochy připadá za hranicí rozumného, jakoby z publikace týkající se spíše Spojených Států či Brazílie, než Evropy, ale to je vždy spíše věc požadavků investora, než architekta. Je-li investor movitý a chce-li tomu úměrně velký dům, pak zaplaťpánbůh za tuto realizaci. Nicméně k architektuře: dle mého názoru zatím nejlepší výsledek snahy o vytvoření intimního venkovního prostoru v moderní české architektuře, snad s výjimkou (městského) domu EGGO. Gratuluji panu arch. Línkovi k další kvalitní realizaci, i když dle mého čistě subjektivního pocitu je stejně nejlepší z jeho prací vila u obory Hvězda - též - alespoň zvenku, od ulice - můj dům, můj hrad, navíc ve skromnějším měřítku.
je to pane Línek ve Vaší tradici volného vrstvení inspirací a provozní logiky. Trochu mi tahá za oči ten vzorně posekaný trávník a trendové nábytky, věřím, že až dům oprší a zaroste do zahrady, tak ještě získá. Dost mi zaujal ten plechový botník.
Pro mě mimořádná citlivost pro materiály či barvy. Doufám, že do budoucna se bude dařit dalším investorům podobně "zhodnotit" i pustnoucí skutečně staré usedlosti. I když jsou mnohé materiály nákladné, jsou voleny s výjimečně vysokou citlivostí. Potenciál či koncept "staré usedlosti", jakoby postupně narůstající, je jedinečně využit. Mimořádné a chvályhodné je, že všechna mnohá schodiště mají zábradlí (to není u zde prezentovaných realizací vůbec běžné, což je nepochopitelné pro člověka, který sám z njěakého osudového udělání schody vždy "bere po dvou", ale v rodině má chudáčky o berlích, jednonohé, vozíčkáře apod.). Jen nechápu nejednotnou svažitost schodišť. Ale je možné, že je to součást součást výtvarné koncepce.
Jsem rád za tento dům. Jde vidět, že arch. Línek je někde dál, než stále se opakující krabice od ´´mladých ctižádostivých architektů´´ lišící se pouze v uspořádání oken na fasádách. Tento dům má dle mého názoru šťávu. Už mě přestává bavit se pořád koukat na bílé kostky. Díky za Vás, díky za investora. Těším se na Váš další příspěvek.
z této stavby. Nevím, kam se dívat dřív, příliš mnoho předmětů, příliš mnoho úskoků, příliš mnoho všecho... Marně hledám hlavní myšlenku celého komplexu, která by vše tak nějak sjednotila a uklidnila. Doufám, že jí není záměr utopení co nejvíce finančních prostředků, neboť myslím, že by se i tento úkol dal splnit lépe.
Tento dům je nádherný, moderní venkov, řekla bych . A ba co více s osvíceným investorem uvnitř sídlícím, kterého dům neomrzí, jó, na to bych vsadila gatě .Dům má plno krásných průhledů a výhledů , velkoryse řešné prostory , dovedu si představit tu scénickou proměnlivost dle ročních období a svitů slunce a velkou rodinu, která se tam pohodlně vejde i s vnoučaty stavící sí dřevěné vláčky přímo pod nohami dospělých Navíc krásně výtvarně řešený interiér a sem tam kousek designový. Nepodlehne žádné módě a nemůže ani soupeřit s hranatým minimalismem, neboť tady je to o životě a vášni životní...............Děkuji autorovi a investorovi za kochačku a insppiračku a i víru v to, že má smysl být jiný ...................
Konečně "rozrostlý" barák, vytvářející zákoutí a soukromá místa, jak to bývá u statků a hospodářských dvorů! Velmi příjemné! Jen ten kámen mi, stejně jako dalšímu laikovi Petrovi, nesedí. Je škoda, že autor rezignoval na smíšené zdivo, třeba kombinaci opuky a bouraných cihel- ovšem muselo by to být spárované vzdušnou vápennou maltou s minimem cementu, kterou může unikat vzlínavá vlhkost- s tím má většina českých zeďourů taky problém a radši mezi kameny pěkně narve a utáhne beton ("aby to drželo"). .
Tady je to vyloženě škoda... ten kámen vypadá studeně a cizorodě a výslednému dojmu bohužel hodně ubírá.
Přestože se máte za laika Šárko, je vidět že jste se od svého otce mnoho přiučila. To o tom cementu v maltě neví ani mnohý architekt. Však to také, tu snahu, aby to "drželo", odneslo svým zničením již mnoho památek, všude na světě. A i s tím "zbytečným kamením" si take myslím že máte pravdu.
Jinak se vším tím bohatstvím různorodých zážitků tato práce naznačuje, že v českém kotlíku venkovská usedlost není ještě zcela mrtva. V porovnání jiných prací pana Línka (třeba Kostelec /Černými lesy) zde zákazník vládl zcela zřejmě značnějšíma prostředky. Z vlastní zkušenosti vím, že pak je zdařilá práce architekta o to obtížnější. Především udržet, jak sebe tak zákazníka, tak říkajíc "na uzdě”. Ale jinak proti gustu žádný dišputát.
Obrazem vývoje doby je, že dříve "obranný perimetr" takovéto usedlosti byly její vnější zdi a dubová vrata. Zde je to již drátěný plot kolem celého "gruntu". Doufám, že není také napojen na síť.
Obranným perimetrem jsou pane Dr.L.skutečně zdi a stěny objektů ,masivní dřevěná posuvná vrata a plechové dveře na schody do dvora.Pro zbytek stačí fotografiemi zmíněný plot a pes.Žádná elektrika či kamery,neboť klent je normální a nechce pouze ,aby mu zvědavci lezli až k oknům.Co se týče prostředků,součty jsem nesledoval,ale stavba je realizována "svépomocí",tím míním majitele a jeho švagra,kteří stavbu řídili sami a pouze najímali vhodné dodavatele,což je značnou úsporou.Uzdu jsme si popouštěli vzájemně,protože nás každý nápad vycházející ze vzájemné spolupráce-viz botník ,bavili a realizace nápadů byla pro majitele otázkou zadostiučinění,že nápad dotáhl do realizace.
Dobrý den, ikdyž je na mne exterier trošku přebujelý, pořád ho vnímám jako celkem teplý, lidský, schopný komunikace s okolní brdskou přírodou. Přes to, že je to tvz obrácená do sebe. Naopak velmi studeně na mne ale působí interiér, který je jako - omlouvám se - vystřižený ze žurnálu. To mi příjde trochu škoda.
Děkuji pane architekte za Vaše laskavá vysvětlení. Váma popsaný způsob dodávání stavby bez hlavního dodavatele prosazuji u bydel svých zákazníků již více jak třicet let. Nejenom že, když prováděno zručně, to stavbu patřičně zlevní ale i plně umožnuje "dotváření" díla během jeho uskutečňování (hezkyčesky: realizace) ale hlavně, jak zákazníkům zduraznuji: Jedno co vám navrhnu, stavitel postaví jenom to co je schopen, či ochoten, postavit.
V případě smlouvy se stavitelem každé to "dotváření" bývá zpravidla zhrzeno jeho (vzhledem k tomu, že má již smlouvu v kapse) značným "navýšením" ceny změny. Někdy i stavitelé, buď nemohouce či jen nechtíce změny návrhu zvládnout, ceny za ně tak "našponují" že i toho vice movitého stavebníka to od nějakého "dotváření" zcela odradí. Jak vidno i v tomto případě, majitel dostal takto za své peníze mnohem více muziky.
Jinak ta poznámka o nabitém plotu byla míněna tzv. "with tongue in cheek" (s jazykem v líci). A když už i o psech. Naše psisko má samozřejmě také architektem navržený barák.
mezi "Mene je vice" a lidmi jako je pan Linek ci investor je puvabny. Mene je vzdy mene, nekdy je to dobre a nekdy ma holt clovek chut si pridat. Kdyby vam v restauraci dali pul rizku s tim, ze mene je vice, uspech by to nesklidilo. Moc dekuji za tato slova:
"...není jedné pozice umístění okna v tak rozvržené ploše,určitě jsou pozice úplně blbé a pak řada dalších přijatelných pozic,kdy já ty domy stavím jako živý organizmus..." a jdu se inspirovat.
Ono to pročišťování a zjednodušování mělo svůj význam před 20 lety, dnes už jde o to vnášení smyslu, který se v tom purismu kamsi vypařil.
Add new comment
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve vyjímečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Tady je to vyloženě škoda... ten kámen vypadá studeně a cizorodě a výslednému dojmu bohužel hodně ubírá.
Jinak se vším tím bohatstvím různorodých zážitků tato práce naznačuje, že v českém kotlíku venkovská usedlost není ještě zcela mrtva. V porovnání jiných prací pana Línka (třeba Kostelec /Černými lesy) zde zákazník vládl zcela zřejmě značnějšíma prostředky. Z vlastní zkušenosti vím, že pak je zdařilá práce architekta o to obtížnější. Především udržet, jak sebe tak zákazníka, tak říkajíc "na uzdě”. Ale jinak proti gustu žádný dišputát.
Obrazem vývoje doby je, že dříve "obranný perimetr" takovéto usedlosti byly její vnější zdi a dubová vrata. Zde je to již drátěný plot kolem celého "gruntu". Doufám, že není také napojen na síť.
V případě smlouvy se stavitelem každé to "dotváření" bývá zpravidla zhrzeno jeho (vzhledem k tomu, že má již smlouvu v kapse) značným "navýšením" ceny změny. Někdy i stavitelé, buď nemohouce či jen nechtíce změny návrhu zvládnout, ceny za ně tak "našponují" že i toho vice movitého stavebníka to od nějakého "dotváření" zcela odradí. Jak vidno i v tomto případě, majitel dostal takto za své peníze mnohem více muziky.
Jinak ta poznámka o nabitém plotu byla míněna tzv. "with tongue in cheek" (s jazykem v líci). A když už i o psech. Naše psisko má samozřejmě také architektem navržený barák.
"...není jedné pozice umístění okna v tak rozvržené ploše,určitě jsou pozice úplně blbé a pak řada dalších přijatelných pozic,kdy já ty domy stavím jako živý organizmus..." a jdu se inspirovat.