Víceúčelový sál

Uplynulo mnoho vody od okamžiku, kdy jsem se začal zabývat stavbou zámku ve Velkých Opatovicích. Víceúčelovým sálem, vestavěným do nádvoří, byl záměrně vnesen vzruch do ospalé kompozice areálu. Ruch však záhy na řadu let zcela ustal. Osud stavby tak symbolicky připomíná osud našeho ateliéru.
Zámek je od roku 1948 majetkem obce. Je využíván pro obecní aktivity. Obsahuje mj. radnici, kino, restauraci, menší kulturní sál, fitcentrum apod. Naše stavba stojí na nádvoří zámku, v místě vyhořelého křídla. V rámci komplexní bytové výstavby byla v 80. letech udělena Velkým Opatovicím dotace na stavbu kulturního domu. Řada variant, zpracovaných tehdejším Stavoprojektem, byla památkáři zpochybněna. Já, jako zaměstnanec ÚHA v Blansku, jsem si ze zájmu naskicoval dnešní výsledné řešení.
Přelom let 1989/1990 nás zastihl při práci na projektu v nově založené firmě. Kulturní dům v Opatovicích byl naší druhou zakázkou (po stavbě na koupališti ve Sloupě v Moravském krasu). Po roce výstavby sálu byla stavba v roce 1992 zastavena, což souviselo s omezením přísunu státních financí. Ve stavu hrubé stavby objekt zůstal dlouhých 13 let. Jeho osud byl téměř zpečetěn, neboť už jednou námi vyprojektované části objektu začal přeprojektovávat S-projekt Zlín. Sál byl odborníky z S-projektu navržen k demolici. Navíc bez jakéhokoliv kontaktu s autorem celé koncepce byla zcela necitlivě navržena a přestavěna stávající historická část zámku, která těsně přiléhá k sálu. Za jasného porušení autorských práv byla zdemolována půvabná štíhlá věž a byla nahrazena věží nereagující na sousední originální nové části zámecké střešní krajiny. Památkáři byla tato tupě odsouhlasena jako původní. Plynulé vystoupení hřebene a plynulé zakrytí střechy křivkami z bobrovky bylo bez známky citu nahrazeno nevzhlednou řadou ustupujících úžlabí a hřebenů. Naděje na záchranu sálu přišla v roce 2004. Tehdy vznikla idea umístit do jeho útrob plastickou mapu Moravy a Slezska, náhodně nalezenou v depozitáři muzea Boskovicka, a dále exponáty, naplňující myšlenku zřízení Moravského kartografického centra. Náš sál byl pro tuto ideu přímo stvořen. Stačí zazdít okna, mírně upravit dispozici, ponechat sál v jeho surové podobě - pohledové betony, neupravené dřevo. Taktéž navržené technické řešení objektu je vhodné. Stavebně je sál řešen racionálně a zcela unikátně. Elipsa, vyskládaná z dutých železobetonových stejných sloupů, nese stejně dlouhé krokve. Takto vznikly konvexní a konkávní prostory sálu, jako průniky geometrických ploch konoidů.
Architektonická podoba byla koláží tehdejší mé zidealizované představy o zapovězených formách, mystičnosti prostoru a velké, nenaplněné touze.