WDR Arkaden

     Syn, vnuk, manžel a otec architektů Gottfried Böhm zná dobře profesi architektů, kterou, ostatně jako v celém umění, představuje tradiční způsob a smysl architektury. V průběhu jeho více než čtyřicetileté kariéry se staral, aby prvky jeho díla naznačujícího dosavadní zkušenosti zároveň svědčily o jeho připravenosti akceptovat - ať už to bylo při návrzích kostelů, radnic, veřejných staveb nebo kancelářských budov - to nejlepší a poslední ze současné technologie. Jeho zručnost kombinuje to, co jsme zdědili od našich předků se znalostmi, které jsme si osvojili teprve nedávno - tajuplné a příkladné manželství, kterému PAP s radostí přispěje na domácnost.

Budova bývalého WDR (Západoněmecký veřejný rozhlas) je situována v centru historické části Kolína. Výsledkem investorem vyzvané soutěže byla jedna z nejodvážnějších staveb v Kolínském vnitřním městě a díle Böhmovy architektonické kanceláře. Severojižní dopravní tepna (Tunisstrasse) určila lehký oblouk hmoty a doslova vypočítaná vnitřní pěší kolonáda obnovující předválečnou městskou strukturu a život. Od čtvrtého do sedmého podlaží vystupují ven jednotlivá poschodí jako u starých dílen řemeslníků a předstupují pestré plochy předstupující arkýřů třetího patra. Na jihovýchodním rohu se tyto prvky otáčí. Pravoúhlé boxy začínají mutovat z podnětu růžových sloupů, které nekompromisně určují řád a neodpouští jakýkoliv i mírný nepořádek v skladbě. Různými variacemi oplývají i spodní tři patra. Jejich prosklené kanceláře mají částečně hvězdovité a částečně kruhové půdorysy. Motivován rozličnými sousedy městské čtvrti a také jako reakce na požadavky městských úředníků zmenšil Böhm na každé straně komplexu výšku, odstupy i fasády; lesklé fasády na severu a jihu, strana Breitestrasse je pětipodlažní s vysazenými skleněnými střechami sloužícími jako ochrana výloh obchodů před deštěm; volné odsazení sloupů terasovitého západního křídla. Modré neonové trubice, symbolizující rozhlasové vlny, dodávají do heterogenní koláže neklid.
Komplikované je také vnitřní uspořádání. Přízemí a první patro komplexu protínají veřejné pasáže, jejichž tři větve se spojují v centrální rotundě, která je roubena více jak dvaceti obchody, restauracemi a poštou. V sedmipodlažním traktu Tunisstrasse pod střechou tvaru ptačí perutě byla ponechána pětipodlažní hala, ve které jsou jednotlivé redakce, knihovna a kantýna patřící WDR. Z jihozápadního rohu je přes věž jeden ze tří přístupů do veřejných pasáží, pod kterými se nachází konferenční sál a prostory pro interní potřeby WDR. Otevřeností a transparencí byly vysvětleny cíle pro pracovního prostředí WDR, které zahrnují i kanceláře vedení a prosklené rozhlasové studio v přízemí vnitřního dvoru. Tak byly kanceláře v jednotlivých poschodích rozděleny do uzavřených buněk (kombi-kanceláře) a otevřených pracovních míst (kombi-zóny). Podélné lávky, příčné mosty, drobný rastr skleněných dílů, zábradlí, mostů vytvářejí četná optická propojení, která místo komunikativního pracovního prostředí sugeruje labyrint mnohoznačnosti médií. Nová budova WDR nabízí proti sousedící staré WDR (Vierscheibenhaus a archiv) radikálně odlišný program. Na prvních skicách však bylo k vidění podobně staticky působící pojetí jako stará WDR.