Budova zastupitelského úřadu ČSSR v DDR

Při studiu československé architektury šedesátých let se nelze vyhnout skutečnosti, kterou již v roce 1968 popsal architekt Ivan Rulller jako "nezdravou preferenci staveb". /1 Zatímco běžná, bytová výstavba postupně upadala, socialistický stát nešetřil prostředky na svou vnější representaci. Neplatí to jen o tolik uznávaném československém výstavnictví, ale také o budovách, jakými byly doma sídla podniků zahraničního obchodu a v cizině potom budovy zastupitelských úřadů. Například ambasády architekta Karla Filsaka stojí v Pekingu, Brazílii, Ženevě a Dillí, a protože v době, kdy byly dokončeny, už nesměly být publikovány, představují podivný, protože ve své době veřejnosti prakticky neznámý vrchol tehdejší tvorby. /2
Zastupitelský úřad v tehdejším Východním Berlíně od manželů Machoninových byl (a je) přece jenom dostupnější stavbou, přesto se v domácím tisku objevil poprvé až roku 1990 /3 a dodnes nepatří mezi stavby nejznámější. Vyzvaná soutěž, vypsaná na tuto stavbu v roce 1970 byla poslední, které se Machoninovi mohli zúčastnit, a nevyvíjela se zrovna ideálně, neboť německá strana nakonec určila vítěznému týmu úplně jiné podmínky i parcelu. /4 Návrh manželů Machoninových, který se dnes nachází ve sbírce architektury NG, byl určen pro Leipziger Strasse, budova ale nakonec stojí ve Friedrichstadtu, na rohu Wilhemstrasse a Mohrenstrase. Nechová se zde zrovna kontextuálně, nutno ale dodat, že na půl cesty mezi budovami říšského ministerstva letectví a říšského ministerstva propagandy bych to ani neočekával. Přesto nese prvek, charakteristický právě pro Berlín – kamenný obklad fasády. Po roce 1970 se v práci architektů Věry a Vladimíra Machoninových objevuje formální motiv geometrické hry s příčně dělenými krychlemi. Nejprve v nerealizovaném soutěžním návrhu na hotel do Dlabačova a nejsilněji právě u berlínské realizace. Uvědomíme si to nejlépe, představíme li si zastupitelství v axonometrickém pohledu – osnovou je krychle se dvěma volnými protějšími rohy. Dojem abstraktního, krystalického tvaru posilují plochy zlatavých termálních skel. Abstrakce pohltila i starší motiv děl manželů Machoninových, tedy podlaží, chápané jako ploché kontejnery vynášené na konzolách. Namísto nich se stavbu zdají držet pohromadě dvě schodišťové věže, další varianty těch, které známe z DBK a Kotvy, tentokrát obložené kortenem. Různá výška podlaží a nezvyklý formát oken ztěžuje odhad měřítka budovy, a to i z bezprostřední blízkosti. Neskutečně dnes působí také proto, že na něm nejsou patrné žádné stopy stárnutí. Podle slov Jiřího Gruši ji místní překřtili na Raumschiff Enterprise. Co ale za berlínskou zdí znamenal Star Trek!