Dům bytové kultury

spolu s kotvou jeden z nelepsich domu v praze. bohuzel trvale prznen idiotskymi zasahy investora. lhostejnost laicke i odborne verejnosti k osudu nejlepsich domu moderni architektury 70 let se stava v cesku tradici . spocitane to ma obchodni dum JESTED v liberci, na kahanku ma MAJ i pardubicky PRIOR a je jen otazkou casu kdy dojde i na KOTVU. nechapu jak je mozne ze tak silna dila zustavaji stranou zajmu kompetentnich uradu, ktere jinak uzkostlive hlidaji velikost stresnich oken u kazde pudy.

Snad je to tím, že tyto domy mají být zkonzumovány a vyhozeny jako zboží, které se v nich prodává. Škoda, že se obchodní domy a kostely tak špatně adaptují na jinou funkci.

Na příkladu dbk a Kotvy by se dala studovat profesionální slepota architektů, které dokáží tyto evidentně ošklivé stavby ohnivě obhajovat. Ano, jsou to silná díla (obzvlášť hromotlucká hmota Kotvy uprostřed tradiční zástavby), možná i "architektonicky čistá", ale přesto se na ně nechci dívat když jdu kolem. Tyto domy jsou cizími věcmi, kterým sice rozumím, ale nepovažuju je za součást lidského světa. Jsou to silná gesta, ale rezignují na řešení praktických otázek každodenního lidského života. "Futuristický plechový sad" na parkovišti pak ve skutečnosti působí jako arogantní výlev architektova sebejistého ega. Moderní architektura prostě programově ignoruje okolní svět. Problém je, že architektura tvoří životní prostředí lidí, kteří se pak musí při své obyčejné denní rutině vyrovnávat s jejími "čistými" koncepty. Moderna je skvělý styl pro monumenty a pomníky; pokud ale vedle sebe postavíte příliš mnoho pomníků, výsledkem je hřbitov. Principem moderny je ignorovat vše co bylo a definovat to znovu po svém. A to je škoda, život je totiž příliš složitý na to, aby se jí to mohlo podařit.

dobre. dve otazky.
1.jak by jste si predstavoval vyvoj architektury?
2.kam chodite nakupovat?

To jste vyjádřil hezky, pane Kolmane.

Kotva je součástí Pražské památkové rezervace, takže případné stavební úpravy budou z tohoto pohledu posuzovány památkáři a vnější vzhled by se měnit neměl, tedy neměla by být odsouhlasena jeho výrazná změna. DBK je pouze v ochranném pásmu Pražské památkové rezervace a pokud objekt není prohlášen a zapsán v seznamu nemovitých památek(je na adrese MONUMNET), tak se stavební úpravy takovéhoto objektu posuzují z pohledu vztahu a působení na Pražskou památkovou rezervaci a projde jakákoli úprava, jestli ovšem se objekt nemá nějak podstatně zvýšit,nebo výrazně nabarvit. Návrh na prohlášení jakéhokoli objektu za nemovitou kulturní památku může podat na MHMP - OKP každý i Vy.

DBK znám dobře jako návštěvník. O jeho historii jsem nic nevěděl ale nad částmi (těmi původními) jeho útrob jsem se několikrát se zájmem pozastavil. Specielně schodiště se zminňovanou lávkou mělo svojí atmosféru, která normalizační dobu mohla připomínat jedině zpracováním v té době dostupných materiálů. O rekonstrukci jsem nevěděl (dlouho jsem tam nebyl). To, co vidím na fotografii je hodně smutné diletantství

Ono to není jen o architektech. Hlavní slovo má investor. Pokud není osvícený, tak to dopadne takto, nebo ještě hůře.
Trochu mi to připomíná vylepšení obchodního domu Labe v Ústí nad labem. Původní eskalátorová hala utrpěla stejným způsobem. Skleněné výplně zábradlí byly vyměněny za drátěné a natřeny na modro, Dřevěnná madla byla natřena na žluto. Původní rozvody vzduchotechniky ukryté v podhledech nebyly zrekonstruovány, ale byly provedeny nové rozvody podvěšené pod stropem a natřeny též na žluto. Vzhled interiéru tím dost utrpěl a to už nemluvím o pocitu stísněnosti.

Podespisuji v zásadě bezezbytku (jen jsem chtěl, abyste to věděli). Ostatně jsem již na toto téma obdobně psal x-krát v ČP (ale teď mě vlastně napadá, zda to pisatel příspěvku nebral jako ironii - to by mě mrzelo).
S demagogicky položenými otázkami pm (např.) nesouhlasím.
Atmosféra lávky, jak zaujala ve vztahu k normalizační době a kdovíčemu ještě pisatele netmouse by nestála za komentář, kdyby nebylo jasné, kolik inteligentních lidí to cítí podobně.

ano vim. prave proto jsem psal tento prispevek. konec jedne snahy prohlasit moderni stavbu za kulturni pamatku jiz zname. odsouhlasena demolice obchodniho domu JESTED v liberci.
vzhledem k neexistenci koncepce pamatkove pece a zejmena ke katastrofalnimu stavu odboru vedeneho panem knezinkem, nepredpokladam vyraznejsi sanci na uspech u podobne snahy na uzemi HMP.

nezlobte se ale nejak nechapu vyznam vaseho textu. na ktery prispevek reagujete? co podepisujete? co znamena zkratka CP? a proc povazujete mnou polozene otazky za demagogicke?

Vážený pane pm, klidně mi říkejte celým jménem (ale raději jen tímto jménem - nebo možná mě raději vynechte!).
Co podepisuji, jsem znázornil uvedením "jména" předchozího pisatele do záhlaví "příspěvku".
K otázkám - fakt nevím, jak bych Vám odpověděl na novou otázku... Proč... Asi jsem se špatně vyjádřil. Vlastně se mi totiž zdá, že předchozí otázky nemají žádný smysl - to může být moje chyba. Ale abych si byl jistější, zkusím: ad 1: Vývoj architektury si představuji jako velmi zajímavé téma z mnoha stránek, a to i pro "pouhého" pozorovatele; přitom ale nijak nemyslím, že vývoj musí spočívat v cílených změnách - naopak myslím, že takové snahy a cíle architektuře škodí; ad 2: Nakupovat chodím do Delvity v olloku téměř denně (ale co s tímhle výsledkem své ankety naděláte, to by mě právě zajímalo).

Myslím, že charakter negativních komentářů již Lukáš Beran předjal ve svém textu. Domnívám se, že vždy když architekt vstupuje do prostoru s novým tvarem, může být označen za arogantního, prosazujícího své ego, apod. Možná by bylo dobré, kdyby pan Kolman a další uvedli stavby, architektury 70. tých a 80, tých let , které považují za kvalitní, aby se dalo věcně diskutovat o úrovni arogance tvůrců Kotvy a DBK. Záleží to na tom, do čeho jste ochotni a schopni se vcítit. Nejenže tyto domy jsou esencí dobové atmosféry a ukázkou aktuálního tvarování a cítění prostoru, pro mne jsou podmanivé i dnes, zvláště DBK, protože má více prostoru a nabízí podmanivé tvary a pohledy. Je to možná až sochařsky cítěná architektura. Jen je škoda, jak již bylo poznamenáno, že veřejnost necítí, v čem spočívá její autenticita. V příspěvku se také objevuje moralizující etický apel. Myslím, že o užívatelských kvalitách domu by bylo možné diskutovat (nejsem obeznámen s dokumentací a nároky tak, abych to mohl soudit), jeho tvarové, výtvarné řešení je podle mne fascinující. Navíc se zdá, že pan Kolman používá chybného zobecnění a považuje celou moderní architekturu za problematickou. (myslí se moderní jako klasická moderna, nebo i postmoderní a současná?) To je ovšem úplný omyl. To si přece nemůže nikdo myslet, že všechno je zde špatně. Existují stovky příkladů, které tento výrok popírají. Jedním z nich je DBK.

pokud jste DBK znali před rekonstrukci a navštívili jste jej nyní, pak se mnou budete souhlasit, když tvrdím, že to co pan Beran ve svém příspěvku píše o DBk jsou velmi zavádějící informace. místy téměř neuvěřitelné ! nebudu zde rozebírat vše ... např. zelená okna - fakt: sklo je průzračně čiré! Nerezové zábradlí - nikdy žádné takové nebylo. červeně mořené dřevo - jedná se o plech !! atd atd. Zrekonstruovat dům takového rázu je téměř nadlidský úkon, nehledě ke kvalitě architektury, ale především k funkčnosti prostoru. Dle mého je v rámci možností rekonstrukce úspěšná.

Přečtěte si tohle: (není to z mé hlavy, zdroj je na konci):
Moderní architektura se snaží vytvořit uniformní prostor, zbavený jakýkoliv připomínek konkrétního místa a jeho minulosti, aby byl co nejvíce podobný abstraktnímu karteziánskému prostoru ve smyslu, jak ho chápe moderní věda: Prostor definovaný pouze matematickými souřadnicemi. Modernita touží zbavit prostor jeho individuálního významu, vyprázdnit jej, aby všechna místa byla stejná a stejně vhodná pro moderní výstavbu v tzv. Mezinárodním stylu, který nebral ohledy na lokální kulturní a klimatické podmínky. Výrazovými prostředky, které měly pomoci dosáhnout takového efektu, byly strohost, geometričnost, opakování, standardizace a hromadná výroba. Takový prostor je ale anti-sociální, sociální vztahy jsou v něm zredukovány na lhostejné ekonomické transakce mezi izolovanými jedinci. Na podobných principech je založeno moderní vězení. Abstraktní prostor je však jen iluze, které nelze v reálných, lidmi obývaných prostředích dosáhnout. Lidé a lidská společenství nemohou existovat bez ustavičného vytváření diferencí, které udílejí místům význam. Abstraktní prostor je neslučitelný s životem jako takovým, a musí mu být násilně vnucen.
volně podle: Smith, M. (2001): Repetition and Difference: Lefebvre, Le Corbusier and Modernity’s (Im)moral Landscape. Ethics, Place and Environment Vol.4. p.31-44

A nebo postoj Le Corbusiera, nedotknutelné modly moderních architektů:
…ulice je příkop, hluboká trhlina…, budí v nás pocit tísně…, je plná lidí, hemžení, aut, nebezpečí…, skládá se z tisíce různých domů, zvykli jsme si na její ošklivost…, je temná, nic nám v ní nemůže poskytnout potěšení z architektury, ani potěšení, které dává řád… Ulice může snášet lidská dramata, může se lesknout, může se usmívat strakatými plakátovými zdmi… Je to ulice tisíciletého chodce, reziduum staletí, neúčinný zastaralý orgán…, opotřebovává nás, znechucuje se nám, proč ještě přežívá?
(citováno podle Halík, P. (1998): Počátky a proměny současné urbanistické scény. In: Halík, P., Kratochvíl, P., Nový, O.: Architektura a město. Praha, p.26)
A to je právě ono: člověk je "tisíciletým chodcem" a co ho zajímá jsou ta "lidská dramata" a ne hygienické prostředí moderních sídlišť. Le Corbusier zaměňuje kvalitu a produktivitu:
Zmocňuje se nás potom zmatek, když náš zrak utkví na starých a hnijících budovách které tvoří naše hlemýždí ulity, naše obydlí, které nás denně drtí – shnilé a nepoužitelné a neproduktivní. Všude jinde vidíme stroje, které něco vyrábějí a vyrábějí to znamenitě, čistým způsobem. Stroj, ve kterém žijeme, je starý dostavník plný tuberkulózy. Není žádná skutečná spojitost mezi našimi každodenními aktivitami v továrně, kanceláři nebo bance, které jsou zdravé a užitečné a produktivní, a našimi aktivitami v náruči rodiny, které
jsou v každém ohledu znevýhodňovány. Rodina je všude ubíjena a mysl lidí demoralizována v otroctví anachronismů.
(Le Corbusier ([1923] 1952): Towards a New Architecture. London, p.256-257)
To už se ale tolik netýká dbk, které rozhodně není uniformní; naopak, má jasnou identitu. Pokračuje ale v ignoranci "tisíceletého chodce" a "lidských dramat", ztrácí měřítko příjemné kolemjdoucímu člověku (mimochodem, ty schody k metru po kterých se nedá chodit, ty taky patří k dbk?)
A chodím nakupovat do tesca, protože to mám nejblíž a nemusím tam jezdit autem

Ano lidé se snaží za každou cenu spojovat si architektruru ze sedmdesátých let s komunistickým režimem. V té dodě bylo dobrým zvykem takové stavby zesměšňovat a mezi lidem se tradovaly jako monumenty režimu. Zmíněnému DBK se například říkalo ,,debilák" atd. Pak není divu že dnes, když se snaží být všichni ,,in" tak tyto stavby zavrhují znovu a nazývají je komunistickými paskvily.
DBK, Kotva, i hotel Thermal v Karlových Varech - díla manželů Machoninových - jsou bezesporu kvalitními stavbami. Okolo DBK se dá chodit hodiny a neustále objevovat zajímavé a překvapivé křivky a různé finesy v proporcích stavby.
Architekrura téhle doby to ošklivě odnáší - zbavili jsem se takřka bruselu - v Praze už není prakticky stavba, která je postavena v tomto stylu a zachována - vyjma ústavu makromolekulární chemiie na Petřinách.
Podívejte se třeba na kdysi fascinující a velice kvalitně esteticky propracované interiéry pražského metra. Jak vypadají dnes?
Vše co je z hliníku, plastu, umakartu - je dnes opovrhováno.
DBk je škoda - utvářelo zajímavý a propracovaný celek včetně stanice metra a plánované budoucí obchodní pasáže.
Byla to opravdu nadčasová stavba - interiéry svým vyzněním připomínají vestibuly trasy metra B - té první - zejména na Karlově náměstí. Trasa B ovšem vznikla o 20let později než DBK.

Mě by tedy s dovolením zajímalo, jestli architekti rozlišují nějakou kvalitu. Památkáři to sice dělají, ale v zásadě se nakonec ocitnou stejně v situaci, kdy kvalita ztratí význam ve prospěch jaksi statistiky nebo vzácnosti naposled dochovaných staveb, kterých dříve bylo víc - jako třeba těch tramvajových vozoven jako v Jablonci nebo kde -, aniž by systém památkové péče dokázal je v té době, dokud jich bylo větší množství, dokumentovat, zkoumat, za jejich zachování agitovat, atp. Ale to není nijak mechanické, řekne se, že každý je po bitvě generálem. Také památkáři si některý věžák, panelák či skleňák oblíbí. Chtějí ho chránit proti modernizacím, výměnám či zdvojováním jinak než dřív lesklých skel atd. Hodně se dnes lká nad těmi ztrátami umakartu - to už je tedy opravdu síla. Pokud někoho zaujmou stavby, které už jsou v učebnicích (katedrála sv. Víta, ollok atd.), samozřejmě vzniká otázka, nakolik jde o poslušného žáčka, a nakolik o osobnost, která zužitkovává dary současné doby s jejím důkladným vzděláváním, poměrně zanedbatelným rizikem vyhladovění, smrti na bojišti, atd. Samozřejmě je možné z každého ohledu najít a označit nechápavce, ignoranty, indolenty (vlastně to je i jeden ze "směrů" v památkové péči od dob MaxiDvořáka). Považoval bych však za velikou škodu, kdyby výsledkem teoretických rozborů či ekvilibristik bylo další podporování atmosféry jakési morální povinnosti obdivovat, uznávat nebo pod. stavby vypočítavého nebo brutálního typu. Vytváření pocitu takové povinnosti a situace omezených práv kritiky "dějinami prověřených" kvalit považuji za škodlivé jak pro ty, kdo se domnívají, že jim "škatule" nedávné doby skýtají potěšení, tak hlavně pro tolik potřebné ozdravění současné a bezprostředně budoucí architektury. Různé propracované formální a slohové analýzy by neměly sloužit jako zástěrky umělecké devalvace (ale připouštím, že prostě nedosahuji některých výšin a některou estetiku prostě neocením, nejspíš ke své škodě - to je třeba jako u hudebního hluchu). Vždy se hledaly jakoby finální ideály různých koulí či krychlí. Naštěstí pro nás se je dařilo realizovat až v posledních pár desetiletích. Těším se až tato éra chimér skončí. Do té doby by se neměly např. proluky v historických městech zastavovat!

Me se stavby libi, jelikoz to je moje babicka.

Nevím proč se plive na stavby vzniklé v komunismu, když byly daleko propracovanější a promyšlenější, než to co vzniká dnes. Nejsou to žádné krabice z komunismu. Nespojujte už dnes politiku a umění. CGPompidou je taky brutální krabice a nikdo by ji už dnes zbourat neprosadil tak o co vám jde. V evropským kontextu je Kotva Máj DBK i Ještěd skvělé stavby a to co by se po nich postavilo dnes v tak brutální době, viz Špalíček, Omega v Brně nestojí za nic to jsem si jist. A ať mě někdo se soudobých umělců architektů vyvede s omylu budu moc vděčný.

Tedy, jak to zprasili teď, to opravdu nemá úroveň. Jestli tohle někdo považuje za povedenou a úspěšně zvládnutou rekonstrukci, tak je opravdu omezený člověk. Současný investor je hloupý a arogantní zároveň. Neuvědomil si včas hodnotu svého majetku, jeho estetickou a originální úroveň, na které by vystavěl mnohem lepší strategii k přitáhnutí dalších zákazníků a sám by si získal věhlas a uznání jako správný a rozumný správce svého majetku a jako velice chytrý obchodník. Na místo toho dal na přihlouplé poučky a návody, které se objevují v publikacích pro marketingové ,,odborníky" a zvolil cestu zahušťování prostoru novými přepážkami - dalšími obchodními prostorami, nevkusným ověšením reklamami a katastrofálně diletantskou přístavbou za účelem získání dalších prodejních ploch.
Jsem zvědavý, co bude dělat milý panáček až mu naproti přes ulici vyroste další z obchodních gigantů - nové shopping centrum, které bude, co naplat ,,nové" a bude pro potencionální zákazníky přitažlivější - protože bude mít moderní ,,look" a bude zajisté přehlednější uvnitř, než ta zplácanina co udělal milý majitel s interiéry dbk.
Pak si může chytrák rvát vlasy.
Kdyby místo toho zachoval co nejvíce původního, využil zabudovaný úchytný systém pro dělící příčky - který byl umístěn na podhledech - v pravidelných odstupech cca. 30cm, takřka po celém stropě v každém patře. Udělal náležitou reklamu tomu že nabízí exluzivní prodejní prostory a pro zákazníky reklamní akci spojenou s osvětou. Tak by vlastnil nejoriginálnělší obchodní centrum v Praze a v dalekém okolí.
Jelikož v současné době jde do módy retro, a lidé mají sklony kde co prohlašovat za kultovní ať už je to model auta nebo arch. styl, myslím že by došel nemalého a velice překvapivého úspěchu.
Ale není divu, evidentě je ředitelství a managment obsazen neinformovanými kravaťáky, kteří jen co dokončili své studium si myslí že mohou zasahovat do všeho a všemu rozumí. Ve svém soukromí se obklopují kýčovitými věcmi z hypermarketů a snobských obchodů o kterých se dočtou ve svých časopisech ,,pro muže". Na vrch všeho mají pocit, že to tak vše v pořádku a vrchol estetiky je pro ně přihlouplý ,,euro nábytek" do kanceláře s nevkusnou okrovou barvou, protože to psali zrovna v minulém čísle.
Tedy takhle to vypadá.
Archtektka Machoninová je pro takové ,,odborníky" potom z odpuštěním ,,stará bába" která ničemu nerozumí a tvořila ,,někdy v těch 60.tých letech" což je už pro tyto lidi evidentně pravěk. Navíc přece se říká že to byla ,,ohavná komunistická stavba" tak proč oživovat ,,relikty" normalizace.
Sakra, jak bude bude ještě dlouho trvat tato slepota.

...když jim do rekonstrukce nemluví památkáři. Ta šikmice vedle té špice od spořitelny... Každé je to jinak vysoké i jinak šikmé. Ten koridor mezi přístavbou olloku a spořitelnou. Nahoře té přístavby ty "chaloupky" od vzduchotekniky. Je to skoro tak povedené, jako to komunistické podloubí, co si nadělali kyslíci kolem baráku na Brumlovce.

podle mě je rekonstrukce velmi nezdařilá. obchodní dům vypovídá o své době, je velkorysý a funkční, má nespornou architektonickou kvalitu a stálý potenciál lákat nové zákazníky. Obchodní centra, která vznikají v dnešní době, jsou řekněme "na jedno brdo", člověk ocení změnu a velkorysý prostor nepřeplněný prodejními plochami. nechápu tedy investora, protože rekonstrukce je zkrátka hloupá. nesnaží se ani o vytvoření moderního prostoru, který by vkusně kontrastoval se stavbou z 60.let, ani o nenápadnou retro revitalizaci DBK. Eskalátorů je podle mě veliká škoda, nové prostory jsou ryze funkční a co "nejekonomičtější", nevadí mi bílé asketické stěny, ale jejich nekvalitní provedení.

Člověk "anoel" míní, že ollok vypovídá o době - dobře, i když já to nepovažuji za lichotivé svědectví, ale to jsem neobjektivní, protože si myslím, že celá ta doba nestála za moc. Jenže zrovna tak vypovídá o nynější době to, co se tam děje teď. Pro mě je to zajímavé proto, že je mi skoro jedno, co tam architekti s investory spáchají, ale je to příkladné v tom, že nejde o historické prostředí, kde by je mohli v rozletu brzdit památkáři. Přesto je výsledek divný. Chápu asi jen částečně, jak je architektská profere složitá (už jenom proto, jak dlouhá je cesta od ideje k realizaci), ale neúcta ke stavbě, kterou mají v učebnicích, to je tedy něco.

Pane Sommer, ale právě že je to velice lichotivé svědectví o době. Navíc jste se minul o desetiletí - to jsou šedesátá léta - tedy přesně jejich konec - doba rozvolnění a obrovského rozmachu českoslevenské kultury obecně. A i kdyby projekt vznikl v letech 70.tých, tedy za doby rozhodně nelichotivé normalizace, byl by to velice ojedinělý počin v architektuřě a kultuře (přinejmenším v kultruře designu). Znova se tu opakuje drastický omyl - tyto stavby považovat za znak a symptom normalizačního režimu.
O době nelichotivě svědčí pouze použití některých dosti nekvalitních materiálů, nic víc.
Současná rekonstrukce, je opravdu nešťastná, chybí koncept rozvoje velice zajímavého prostoru, kulturně historické povědomí, a cit pro design a estetiku. Pak zvítězí bohužel opravdu jen na marketingu odvislá strategie, bez přesahů do ostaních sfér, výše uvedených. Výsledek - víc než rozpačitý.
Ukažte mi stavbu na našem území vzniklou od roku 1989 do dnešních dní, která by byla tak velká, spojovala v sobě několik funkcí najednou, zahrnovala parter, parkoviště, velkolepý podzemní parking, stanici metra, přilehlou pasáž, dvě restaurační zařízení, malý kinosál, velkolepě prodejní prostory, umělecká díla ve formě betonu a dubového dřeva, designersky vypiplaný informační systém včetně fontů, zajímavou podívanou z vnějšku na dotyčnou stavbu ze všech světových stran, potěšení člověka z promyšleně se rozvíjejíchího protsoru a vkusně a svěžě zvolené barevné skladbě, to všě v jednotném prostorovém, kompozičním, barevnostním a designerském celku, Navíc skvěle funkční a prakticky zařízené v 5atrech, 2 střešních kanclářských zařízeních , a 3 podzemních patrech . A navrch s propracovaným konceptem rozvoje okolní zeleně.

Součástí projektu, byl i projekt situování okolní zeleně, obchodní pasáže a 3dalších budov na Budějovickém náměstí. V současné době je dodržen původní projekt (bez konceptu zeleně) rozmístění dalších budov - ale pouze v hmotovém měřítku - výtvarně, tvarově a barevně stavby, které vznikly nejbližším okolí dbk, bohužel stavbu obchodního domu zatlačují a znehodnocují v celkovém dojmu. Původně se počítalo se ,,solitérním" působením všech plánovaných staveb. Stejně jako dbk, měly stavby vynikat až sochařským dojmem, s vysoce kladeným důrazem na tvarovaní jednotlivých částí staveb a okolního prostředí.

Je třeba mít na mysli, že stavba vznikala v době (resp. její návrh a konečný projekt) vznikal v době, kdy se kladl důraz na ,,definitivní" a takřka ,,absolutní" určování funkce objektu a okolního prostředí osobou architekta. Stejně jako všude ve světě, se věřilo, že je důležité ponechat architektovi naprosto volnou ruku při projektování. Oceňoval se autorský rukopis a jeho nový přínos do prostředí města. Spoléhalo se na vytříbené estetické cítění, osobitý vkus pro barvy a originální cit pro tvary. Stavby měly mít ,,formativní" vliv na člověka, který v nich existuje (pracuje, nakupuje, prochází jimi), Stejně jako každé jiné umělecké dílo. V současné době se dost objevuje tvrzení, že ergonomie, nebo ,,polidštění" u staveb v tehdejší době vznikajících nebyly brány v potaz. Naopak tehdejší architekti studovali prameny a podněty ze zahraničí i ohledně ergonomie i ohledně sepjetí například s přírodou. Jenom proto, že se tehdy jak architekti, tak i investoři spoléhali na větší vnímavost uživatelů těchto staveb i na mnohem více času k pochopení dané stavby, tak na současníky mohou a mnohdy působí stavby ,,arogantně" nebo ,,necitlivě". Dále je třeba mít na paměti, že tzv. polidštění je dneska představováno až infantilní barevností a neméně hloupou ,,hravosti" ve formě umisťování různých ozdobných prvků a předmětů jak na fasády staveb tak i do přiléhajícího parteru. V dnešní době se těžko hledá čas na pochopení kontextů tvarů stavby, nebo na pochopení metafory, kterou představuje, těžko se koncentruje na barevnou vyváženost a smysl použití takové a takové barevné kompozice. Není na to čas, ani vůle, ani možnost klidného soustředění. Pak tyto stavby působí na mnoho lidí ,,tzv. špatným dojmem" a nejsou ,,moderní". Ač jsou v mnoha případech nadčasové.

Naprosto souhlasím s výstižnou charakteristikou pana Daniela Kolmana. Tyto stavby záměrně destruovaly přívětivé lidské měřítko veřejného prostoru, staly se chladnými nechtěnými monumenty a to jak na západě tak i v ČSSR. Jejich výstavbou, často na úkor starších činžovních bloků, se ve většině případů zproblematizoval urbanismus dané lokality do neřešitelných vazeb (vztah k starší zástavbě, destrukce uličních sítí, nevzhledné a prázdné vydlážděné plochy kolem nich, nemožnost tento veřejný prostor dostavět). Agilnost pana Šváchy (téměř telefonní seznam takových "unikátních" budov v akademických dějinách) ve věcech ochrany těchto monster je sice obdivuhodná, smutným výsledkem bude ovšem trvalé zjizvení našich měst za cenu uchování těchto staveb jako dokumentů o době 70. a 80. let 20. století. Zjevné urbanistické chyby tím budou zakonzervovány pro libido některých teoretiků architektů, dosud žijících tvůrců těchto domů, pro hrstky intelektuálů panelákové - břízolitové generace.

Ano, nevzhledné prázdné vydlážděné plochy kolem nich - a dokonce nemožnost tento veřejný prostor dostavět.
Nevzhledné proto, že se o ně nikdo nikdy nestaral a zastavěné zrovna tak, jako je to v současné době vidět na Budějovickém náměstí - tak to je vizitka našeho dnešního prý ,,humánnějšího" přístupu k výstavbě. Vůbec nic jste nepochopil. Nejde o žádnou akademičnost ale o prostý estetický a urbanistický názor té doby. Tyhle stavby mají nárok žít, stejně jako staré katerdrály, nebo bloky starých činžáků. S podobným pocitem se koukali komunisté na mnohé sakrální stavby - také se jim jevily příliš monumetnální a byly pro ně nechtěné.
Zapoměl jste podotknout že všude na západě se těchto staveb cení a zdaleka ne jen pouze mezi akademickou obcí. Znovu se tu ukazuje provinčnost našeho myšlení, vše co se vymyká našim vžitým představám - ihned označujeme třeba za akademické - a tudíž nevhodné, A navíc co se týče olloku, Vám opravdu ta stavba příde ,,nekontextuální", vytržená z měřítka a jako chladný monument. To snad ne!? A co potom takové Palladium na Náměstí Republiky - nepříde Vám, že třeba například Kotva - teď zapadá do okolní zástavby oproti Palladiu dokonale? A současný marasmus na Budějovickém náměstí Vám nepřijde jako zpřetrhání přirozených vazeb a naprostý výsměch běžnému člověku? Co bylo špatného na olloku? Že byl až příliš velký? A kam se měl všechen ten nábytek vejít? A není oproti těm příšerám okolo, teď naopak zase nějak malý? He? A ty plochy kolem obchoďáku - velké parkoviště, zelené plochy - bylo něco špatného na tom, že korespodovaly svým výrazem se stavbou samotnou? A čím Vám to vadí? Černou fasádou? Bojíte se černé barvy? Je tak těžké přijmout cizí názor na tvarování terénu a hmoty stavby? A čí názor by to podle Vás měl být? Nějakých (všech) ,,obyčejných" lidí? Nebyl by z toho potom právě takový ,,Jarmark" jako vidíme například skoro u všech venkovních prostorů pražského metra (tu stánek, tu trafika, tu nějaká strakatá prolejzačka, tu babka co prodává ponožky, tu zaplácaná plocha billboardy) - to je podle Vás estetika? Tak nějak by to mělo vypadat podle obyčejných lidí?
A víte o tom že si nechali dokonce ve Francii od Le Corbusiera postavit klášter - celý z ,,ošklivého a tak nelidského" betonu - opravdový ,,monolit". Myslíte, že by si tak duchovní instituce jako je církev nechala postavit nějaký - ,,chladný monument"?
Vše má svůj vývoj - i architektura.
Opravdu se nedivím, že například Kaplického stavba Národní Knihovny vzbuzuje takovou nevoli u většíny národa. Jestli ji čeká podobný osud a hanění jaký schytalo Federální shromáždění na Václavském náměstí, tak je mi líto stavby i pana architekta. Ano panelákově - břízolitová generace - to je správný výraz. Ale pro lidi, pro něž je vrchol estetiky sádrový tprajzlík.
Ať vás ,,temná" černá barva v kombinaci s ,,nehorázně dráždivou" červenou barvou olloku straší celou noc.