Gymnázium
Do vídeňského okrsku Aspern jezdí architekti především kvůli obytnému souboru na Pilotengasse od Herzoga, de Meurona, Krischanitze a Steidleho. V roce 2002 se k architektonickým klenotům Aspernu přiřadilo i gymnázium na Heustadelgasse.
Jeho autory je dvojice architektů Dieter Henke a Marta Schreieck, kteří získali 1. cenu v soutěži. Vídeň je vůbec vyhlášená pořádáním veřejných soutěží. V posledních letech se tak mohla prosadit generace velmi mladých architektů a došlo k oživení a názorovému obohacení vídeňské scény. Henke a Schreieck patří k platformě rakouských minimalistů, a to ortodoxních. Vytříbené používání nemnoha materiálů a forem, pečlivě komponované dispozice a především statické finesy se staly základními pilíři jejich architektonického díla.
Gymnázium bylo postaveno pro potřeby studentů z Aspernu, který se postupně proměňuje z ospalé vídeňské periferie na oblíbené sídelní místo Vídeňanů. Svou hmotou zapadá do okolního prostředí, které je nádherným pelmelem obytných, výrobních a jiných objektů. V gymnáziu studuje 1000 studentů rozdělených do 30 tříd. Kubatura školy je ohromná, avšak nízká hmota svou horizontálností souzní s okolními zemědělskými plochami a obrovský stavební objem v prostředí nepůsobí vůbec rušivě.
Použité stavební materiály gymnázia nevycházejí z dosavadní tradice stavby škol. Obecně vnímané pestré, formálně bohaté interiéry tříd vybízejících žáky k tvořivosti a rozmanitosti nemají Henke a Schreieck příliš v oblibě. Jejich koncept akce a reakce spočívá na předpokladu velkého podnětu pro studenty, kteří konfrontováni s minimalistickou architekturou školy podají mnohem výraznější studijní výkony. S tímto trendem se můžeme setkat i u starší černé vídeňské mateřské školy od Adolfa Krischanitze. O těchto myšlenkách je určitě zajímavé rozvíjet diskusi, avšak gymnázium na Heustadelgasse má něco do sebe.
Gymnázium těží z výborné typologie vnitřního dvora, díky němuž je možné velmi dobře kontrolovat i tak velký počet studentů. Komfortní chodby jsou využívány jako šatny, použité transparentní příčky zcela boří zažitý školní interiér a nabízejí otevřenou velkorysou atmosféru. Absolutní přehlednost dispozic se odráží i na fasádách školy. Zcela prosklené fasády jsou chráněny venkovními hliníkovými žaluziemi a chlazeny sofistikovaným systémem využívajícím zemní přívod studeného vzduchu.
Nejvýraznějším prvkem budovy gymnázia je bezesporu geniální konzola nad vstupem. Ta vytváří příjemný nástupní předprostor chránicí studenty před nepřízní počasí a především fungující jako neagresivní článek mezi interiérem a exteriérem. Statiku stavby počítali Manfred Gmeiner a Martin Haferl (viz rozhovor v časopise ARCH 2/2003). Jejich projekční práce je rovnocenná práci architektů. Až neskutečně subtilní ocelové V podpory ve spolupráci s tloušťkou vodorovných konstrukcí a skleněnými fasádami psychologicky bortí gravitační zákony. Neskutečný dojem.
Poněkud surový ráz gymnázia zmírní rostliny postupně rostoucí v nádvoří a na fasádách školy. Žel tento prvek během naší návštěvy nebyl ještě důstojně vyvinut.
Budova gymnázia ve Vídni-Aspernu je důležitou referencí v přehledu školských staveb na začátku 21. století. Promyšlený provoz, ekologický koncept budovy a atmosféra v interiéru jistě ovlivní další uvažování o typologii těchto staveb.
Jeho autory je dvojice architektů Dieter Henke a Marta Schreieck, kteří získali 1. cenu v soutěži. Vídeň je vůbec vyhlášená pořádáním veřejných soutěží. V posledních letech se tak mohla prosadit generace velmi mladých architektů a došlo k oživení a názorovému obohacení vídeňské scény. Henke a Schreieck patří k platformě rakouských minimalistů, a to ortodoxních. Vytříbené používání nemnoha materiálů a forem, pečlivě komponované dispozice a především statické finesy se staly základními pilíři jejich architektonického díla.
Gymnázium bylo postaveno pro potřeby studentů z Aspernu, který se postupně proměňuje z ospalé vídeňské periferie na oblíbené sídelní místo Vídeňanů. Svou hmotou zapadá do okolního prostředí, které je nádherným pelmelem obytných, výrobních a jiných objektů. V gymnáziu studuje 1000 studentů rozdělených do 30 tříd. Kubatura školy je ohromná, avšak nízká hmota svou horizontálností souzní s okolními zemědělskými plochami a obrovský stavební objem v prostředí nepůsobí vůbec rušivě.
Použité stavební materiály gymnázia nevycházejí z dosavadní tradice stavby škol. Obecně vnímané pestré, formálně bohaté interiéry tříd vybízejících žáky k tvořivosti a rozmanitosti nemají Henke a Schreieck příliš v oblibě. Jejich koncept akce a reakce spočívá na předpokladu velkého podnětu pro studenty, kteří konfrontováni s minimalistickou architekturou školy podají mnohem výraznější studijní výkony. S tímto trendem se můžeme setkat i u starší černé vídeňské mateřské školy od Adolfa Krischanitze. O těchto myšlenkách je určitě zajímavé rozvíjet diskusi, avšak gymnázium na Heustadelgasse má něco do sebe.
Gymnázium těží z výborné typologie vnitřního dvora, díky němuž je možné velmi dobře kontrolovat i tak velký počet studentů. Komfortní chodby jsou využívány jako šatny, použité transparentní příčky zcela boří zažitý školní interiér a nabízejí otevřenou velkorysou atmosféru. Absolutní přehlednost dispozic se odráží i na fasádách školy. Zcela prosklené fasády jsou chráněny venkovními hliníkovými žaluziemi a chlazeny sofistikovaným systémem využívajícím zemní přívod studeného vzduchu.
Nejvýraznějším prvkem budovy gymnázia je bezesporu geniální konzola nad vstupem. Ta vytváří příjemný nástupní předprostor chránicí studenty před nepřízní počasí a především fungující jako neagresivní článek mezi interiérem a exteriérem. Statiku stavby počítali Manfred Gmeiner a Martin Haferl (viz rozhovor v časopise ARCH 2/2003). Jejich projekční práce je rovnocenná práci architektů. Až neskutečně subtilní ocelové V podpory ve spolupráci s tloušťkou vodorovných konstrukcí a skleněnými fasádami psychologicky bortí gravitační zákony. Neskutečný dojem.
Poněkud surový ráz gymnázia zmírní rostliny postupně rostoucí v nádvoří a na fasádách školy. Žel tento prvek během naší návštěvy nebyl ještě důstojně vyvinut.
Budova gymnázia ve Vídni-Aspernu je důležitou referencí v přehledu školských staveb na začátku 21. století. Promyšlený provoz, ekologický koncept budovy a atmosféra v interiéru jistě ovlivní další uvažování o typologii těchto staveb.
0 komentářů
přidat komentář
