Knihovna vysoké školy trvale udržitelného rozvoje

Vysoká škola v Eberswalde (ležící v německém Brandenburgu 50 km severovýchodně od Berlína) byla založena již v roce 1830 a dodnes je považována za „jednu z nejzelenějších vysokých škol v Německu“. Škola původně zaměřená výhradně na lesnictví začala postupem času přibírat další obory jako regionální hospodářství, obnovitelné energie, udržitelný cestovní ruch nebo ekologické zemědělství.
Z důvodu nedostačujících prostorových kapacit oslovila škola v 90. letech 20. století architektonickou kancelář Herzog & de Meuron, aby pro ně navrhla novou přednáškovou budovu a rozšířila knihovnu. Školní areál byl během 2. světové války výrazně poškozen a v městské zástavbě tak očividně scházely nárožní budovy.
Herzog & de Meuron tuto heterogenní strukturu zaplnili dvojicí nárožních budov: čtyřpodlažní seminární budovou s fasádou z režného zdiva a třípodlažní objekt knihovny z betonových panelů se sítotiskem. K výběru fotografického potisku fasády dokumentujícího německou historii si H&deM přizvali Thomase Ruffa, který je m.j. žákem Bernharda and Hilly Becherových.

Vysoká odborná škola v Eberswalde je rozdělena do několika historických budov postavených v 19. století, třebaže se od sebe výrazně liší velikostí i architektonickým slohem. Areál se nachází na přibližně pravoúhlém pozemku s krásnými vzrostlými stromy a protékající říčkou Schwärze. Před 2. světovou válkou bylo idylickým místem vynikajícího lesnického učiliště a nyní na konci 20. století je na čase získat zpět jeho bývalý význam.
Rozšíření knihovny a nová seminární budova jsou důležitými články v procesu zlepšení infrastruktury technické školy. Obě nároží parkového bloku, které byly dosud nezastavěné, vybízely k umístění dvou nových prvků, které by navazovaly na stávající městskou strukturu pomocí volného rozvržení dvou odlišných objektů.
Novou knihovnu tvoří jednoduchá obdélníková stavba se třemi identickými podlažími pro volně přístupnou knihovnu. Stoly, židle i police mají stejný pravidelně se opakující půdorysné uspořádání. Nový objekt je s historickou budovou, kde se nachází administrativa a knižní sklady, spojen pomocí prosklené chodby. Zvenku knihovna připomíná skladiště tvořené třemi na sebe poskládanými kontejnery. Tento dojem je navíc umocněn podélným prosklení obíhajícím celou fasádu. Touto spárou okna mezi sebou jasně oddělují jednotlivá patra. Štěrbinami proniká rozptýlené denní světlo hluboko do interiéru. Poblíž studijních míst  jsou umístěny menší obdélníkové otvory, které poskytují výhledy z okna jakož i prostorovou orientaci ve vztahu k okolí.
Prefabrikované betonové panely se podobají skleněným pásům 'okenních drážek' a jsou opatřeny potiskem díky speciálně vyvinuté metodě sítotisku. Motivy pro tisk na panely vybral umělec Thomas Ruff v časopisech, které v průběhu řady let nashromáždil ve své soukromé sbírce. Z této kolekce vybral vhodné motivy a ty uspořádal do horizontálních pásů obíhajících kolem celé fasády. Potiskem fasáda získala sjednocující povrch; rozdíl mezi betonem a sklem se zdá být smazán.
Kvůli finančním potížím se stavba několikrát zpozdila a nakonec byla zrealizována s extrémně vypjatým rozpočtem. Bohužel původní návrhy a výkresy interiér od Herzog & de Meuron nebyly použity a materiálové řešení společně s výběrem nábytku bylo na základě předložených kataloů.