Muzejní sbírky Brandhorst

Nové muzeum na mnichovském předměstí Maxvorstadt mělo podle architektonických návrhů i historických podkladů přímo lemovat Türkenstrasse. Kvůli vzrostlému stromořadí však muselo ustoupit o 8 metrů od uliční čáry. Podélnou hmotu muzea zakončuje zvýšená část, která se směrem do křižovatky k Theresienstrasse rozevírá a zkosené hrany při vstupu zesilují první dojem. Výška muzea odpovídá protilehlým budovám od Sep Rufa. V tomto rohu se nachází také vstup do muzea, což vytváří nejen symetrii k Pinakotéce moderního umění se vstupem obráceným do křižovatky ulic Türkenstrasse a Gabelsbergerstrasse, ale také podporuje urbanistické spojení s městskou čtvrtí Schwabing.
Narozdíl od pestrobarevného obvodového pláště jsou vnitřní prostory muzea koncipovány jako “bílé kvádry“ s neutrální atmosférou pro vystavované umění.
Slavnostní otevření nového muzea za 48 milionů Euro se uskutečnilo 21. května 2009. Umělecky ztvárněná fasáda muzejních sbírek Brandhorst patří k nezaměnitelnému rukopisu ateliéru sauerbruch&hutton, kteří ke svému návrhu připojili následující text: „Vnější plášť je složen z několika vrstev. Před spodní konstrukcí a tepelnou izolací se nachází horizontálně skládaný plášť z dvoubarevného plechu, jehož jemná perforace pohlcuje hluk automobilového provozu na ulicích Türkenstrasse a Theresienstrasse. Před tuto fasádu se zvýrazněnou horizontalitou bylo umístěno 36.000 svislých keramických tyčí (4cm x 4cm x 110cm), které mají glazuru ve 23 různých barvách. Tyto keramické prvky rozdělené do tří souborů s různou barevností a odstínem (světlý-střední-tmavý) jsou rozmístěny do třech rovin, aby vznikl optický dojem, že se dům skládá ze tří samostatných do sebe zasunutých objemů. Plošně se projevují horizontálním i vertikálním překrýváním, kontrastem a mísením barev s celkovým účinkem, jako by se vnější stěny domu chvěly a téměř dematerializovaly. Struktura fasády se navíc při každém pohybu pozorovatele proměňuje. Mezi šikmým pohledem, kdy svislé keramické tyče splývají do jedné masivní plochy, a čelním pohledem, u kterého se minerální plášť odkryje a učiní patrným dominantní horizontálně členěné pozadí, spočívá nespočet variací mezi materialitou a konstrukcí. Barevné skupiny se při pohledu z dálky slučují do jednoho neutrálního barevného tónu, každý v jiné světlosti a barevné složce. Zblízka se toto pole znovu rozpadá do jednotlivých barev.“