Muzeum dopravy

© Culture & Sport, Glasgow

Glasgow je důležitý dopravní uzel Skotska s dlouhou tradicí ve vnitrostátní a mezinárodní dopravě. Již od konce 18. století se město stávalo díky poloze na řece Clyde důležitým překladištěm pro obchodování v zámoří. V továrních halách a loděnicích se stavěly vlaky a lodě, roku 1896 byla zprovozněna třetí nejstarší podzemní dráha. Dnes se zde křižují čtyři dálnice a dvě letiště napojují město na mezinárodní leteckou dopravu.
Tuto tradici a vývoj města mohou obyvatelé a návštěvníci Glasgow obdivovat od roku 1964 v muzeu dopravy. Muzeum bylo původně umístěno v bývalé tramvajové vozovně a od roku 1987 na výstavišti Kelvin Hall. Protože zde ale nemohly být umístěny všechny exponáty, bylo rozhodnuto o stavbě nové budovy, která vznikla přímo u řeky Clyde a zároveň měla za úkol zhodnotit oblast přístavu.
Zakázku na projekt a realizaci získala nositelka Pritzkerovy ceny Zaha Hadid z Londýna. Navrhla budovu, která díky své neobvyklé a svérázné architektuře představuje nové lákadlo přístavu v Glasgow. Formou a půdorysem připomíná nové muzeum dopravy Riverside nepravidelně složený, nadvakrát přehnutý ubrousek. Jeho začátek a konec tvoří plně prosklené štíty. Zde se návštěvník vydá na svou cestu tunelem muzea, kde jeho pohled upoutá nejdůležitějších 3000 exponátů. V muzeu můžete všemi smysly vnímat a obdivovat motocykly, automobily, tramvaje, autobusy, lokomotivy a věrně napodobený pouliční provoz. Různé výstavní prostory na sebe navazují tak plynule, jak proudí klidná doprava na silnici nebo voda v řece Clyde. Viditelné spodní záhyby složeného ubrousku, tvořící strop výstavních prostor, zvýrazňují směr prohlídky a snadno tak provázejí návštěvníka muzeem.
Návštěvníka mohou zastavit nebo donutit k malým "objížďkám" jen exponáty, protože muzeum je uvnitř tunelu zcela bez pilířů a toku návštěvníků tak nebrání žádné překážky. To bylo možné realizovat díky skládané konstrukci z oceli, která překlenuje šířku 35 m a délku 167 metrů. Podporu má pouze v polovině muzea prostřednictvím dvou meandrujících ohybů, které dodávají ocelové konstrukci stabilitu.
Měkké, plynulé přechody charakterizují také vnější design muzea. Fasády a střechy se plynule prolínají bez viditelných napojení. Vnější povrch střechy tak věrně ukazuje zevnitř vystupující, meandrující vyvýšeniny a údolí s výškovým rozdílem až 10 metrů.