Rozšíření Kunsthausu

Loňský výlet s Kruhem byl plný překvapení. Ačkoli jsem ve Švýcarsku byl už několikrát, dovedli Marcela s Martinem vymyslet program výrazně jiný než poznávací zájezdy, které se v poslední době uskutečnily. Kromě staveb v harmonogramu, který musel být nakonec výrazně zredukován, jsme viděli stavby, o nichž něměli potuchy ani samotní průvodci. Dodneška zjišťuji, co všechno jsme vlastně viděli. Mezi ty neplánované zastávky patřilo i dnes recenzované rozšíření musea. Z řešení detailů, užití textů Rémyho Zaugga a vtipný odkaz na historii (v tomto případě průchod Stirlingovou galerií ve Stuttgartu) do stavby naznačovalo, že by se mohlo jednat o dostavbu dvojice H&deM, ale nikdo neoplýval jistotou. Následně se mi o stavbě podařilo získat tyto informace:
V roce 1997 se uskutečnila soutěž, kde Herzog s de Meuronem získali zakázku s projektem, který byl v naprostém opaku, co vypisovatelé očekávali. Místo aby dům z roku 1959 rozšířili pod zem, expandovali do strany. Projekt přesvědčil porotu svým smyluplným urbanistickým uvažováním. Novostavba obsadila místo mezi Kunsthausem a sousední vládní budovou. Nebylo to však na úkor veřejného prostoru, ten byl přesunut o jedno patro výš - na pochůzí střechu musea. Střecha neslouží jen k vyhlídkám na historiké jádro Aarau. Její daleko důležitější funkcí je spojka zapomenuté městské osy mezi historickým jádrem a radniční zahradou. Aby dali této ose náležící váhu, byla střecha vydlážděna mechem obrostlým tufem. Tímto gestem byl ve vší úctě přenesen do města kus šlechtěné přírody skryté Rathahausgarten. Teď už park začíná na Bahnhofstrasse. Jako závit šroubu prořezává se schodiště domem a spojuje zeleň střechy (bohužel není vidět na fotografiích, protože tráva se zatím neuchytila) a park s úrovní silnice. Cesta pro pěší, která vede po střeše a skrz domem, vytváří z přístavby veřejný prostor s nezaměnitelným duchem. Tento způsob myšlení byl převeden i dovnitř budovy. Z kavárny a knihkupectví uvnitř se stalo místo ke střetávání. Staré a nové jsou zde nenásilně propojeny. Expresivní formy foyer v přízemí stojí v opozici proti pragmatickému uspořádání výstavních místostí za nimi. Vestavěné ostré sádrokartonové formy znázorňují skálu, na které se stavba nachází. Zároveň slouží jako regály, odládací a pracovní plochy. Teátrálně se bortící stěny tvoří kulisu původnímu černě natřenému točitému schodišti, které bylo jedním z malá cenností staré stavby a zároveň jediným "skutečným" objektem ve fiktivní bílé krajině H&deM.