Venkovní třída

Venkovní třída podporuje v dětech chuť se učit
Venkovní třídy se v českých školách vyskytují zatím jen výjimečně. Jejich výhody jsou ale natolik patrné, že získávají postupně stále více příznivců. Kdo si výuku venku, mezi stromy a na čerstvém vzduchu jednou vyzkouší, velmi často a rád se k ní vrací. Zvláště pak, když se na budování své netradiční učebny mohou podílet sami žáci.
S výukou v přírodě přišel již v roce 1926 známý spisovatel a archeolog Eduard Štorch, který založil tzv. dětskou farmu. Výuka venku podle jeho zjištění přinášela řadu výhod. Žáci byli uvolněnější a mnohem pozornější. Podobnou zkušenost zaznamenala i Mgr. Jarmila Macečková, ředitelka ZŠ Plamínkové v Praze, které se myšlenka na vybudování venkovní třídy v areálu školy líbila. „Výuka ve třídách situovaných na východ je velmi náročná především v době teplého počasí. Nápad s vybudováním venkovní třídy mi proto přišel velmi zajímavý,“ říká J. Macečková. Projekt byl financován příslušnou městskou částí, kde vedení školy našlo pro tento záměr podporu.
 
Děti si postavily vlastní třídu
Za vzhledem třídy stojí architekt David Kubík z ateliéru Huť architektury Martina Rajniše a Petr Štambach z ateliéru A3B, který s nápadem přišel a třidy také na objednávku vyrábí. Realizovat takový projekt bylo výzvou. „Chtěli jsme navrhnout dřevěnou konstrukci, která by se hodně podobala oblíbené dětské stavebnici Kapla. Naším přáním bylo, přiblížit venkovní třídu dětem a probudit v nich zájem o nový učební prostor. V dětské hře skládáte dřívka se stejnou tloušťkou na sebe, kříží se a překládají. Je to jednoduché a přitom vzniká nekonečné množství variant a tvarů. Vytvořili jsme konstrukci stěn, která se opakuje po vrstvách a je po modulech rozměrově variabilní,“ vysvětluje Kubík.
„Děti pomáhaly při realizaci stavby truhlářům, podepisovaly se zespodu na prkna a bylo vidět, že je to baví. Dřevo je blízké lidem, navíc se jedná o trvale udržitelný zdroj. Mohly se velmi snadno zapojit a přiložit tak ruku k dílu,“ doplňuje Kubík. Příjemným faktem pro objednatele také podle něj je, že vyřízení stavebního povolení pro tento typ stavby je velmi snadné, je totiž navržená jako soběstačná, bez napojení na sítě. Realizace celého projektu je tak rychlá. Venkovní třída má podle jejích uživatelů celou řadu výhod. Příjemný je pobyt nejen v letním parnu, ale výuka probíhá pro oblíbenost třídy celý podzim a od jara až do léta.
„Děti mají výuku ve venkovní třídě moc rády. Učitelé si pochvalují, že jsou tady žáci otevřenější, komunikativnější, lépe spolupracují a jsou ochotnější i otevřeněji hovořit,“ upřesňuje J. Macečková. Přínosná u venkovní třídy je pak podle ní také variabilita vnitřního uspořádání lehkého dřevěného nábytku, což umožňuje snadnou organizaci skupinové výuky. Dále pak propojení s okolím. Prostor se osvědčil v ZŠ Plamínkové třeba při výuce cizích jazyků, kdy se dětem lépe konverzuje a jsou bezprostřední.
Na stavbu venkovních tříd se používá hoblované smrkové dřevo se straženými hranami, ošetřené přírodním olejem. Podlaha je prkenná, střecha z bezpečnostního skla, třída je vybavena velkou posuvnou tabulí. Děti sedí na rozkládacích židlích, na klíně mají destičku z překližky ve formátu A3. Větší vstupní otvor do třídy může sloužit jako venkovní divadlo i pro rodiče.
„Stavba nevyžaduje úpravy terénu pro základy. Je založená na dubových hranolech, které se doskládají do potřebné výšky. Existuje také varianta venkovní třídy se slunečním panelem nebo vrtulí, kdy je třída zásobována elektrickou energií pro dobíjení počítače, či zapojení projektoru. Na obyčejné žárovce tak studenti vidí praktickou ukázku moderního nakládání s energiemi. Součástí třídy může být sud na dešťovou vodu, aby děti měli kde vyprat mořskou houbu na umytí tabule“ doplňuje architekt Kubík.