white gallery

Komorní stavba White Gallery je určena především pro uložení celoživotního výtvarného díla malířky a graficky Ludmily Jandové (1938-2008). Společně s tímto dílem je v depozitáři White gallery uložena sbírka grafických listů od více než 300 autorů, s nimiž byla Ludmila Jandová v kontaktu. Celkový sbírkový fond White Gallery čítá více než 14000 předmětů. Galerie je navržena tak, aby v ní bylo možné tento sbírkový fond nejen trvale uchovávat, ale i kunsthistoricky zkoumat, digitalizovat, třídit v online systému na webových stránkách a popularizovat pořádáním pravidelných výstav v galerijní části budovy.
Objekt je navržen do malebného zákoutí meandrujícího potoka na okraji vesničky Osik. Bujná vegetace lemuje břehy potoka a vymezuje tak volnou vnitřní plochu určenou pro stavbu. Průhledy mezi stromy umožňují kontakt s okolní krajinou a vytváří množství nečekaných a překvapivých zážitků. Pozitivně, zcela v souladu s místem, působí starý dům, ve kterém manželé Jandovi společně žili a kde se nachází i původní ateliér.
Cesta na pozemku je vedena diagonálně k hlavnímu vstupnímu průčelí depozitáře. Takto lze lépe vnímat objem stavby a její architekturu. Je zde možné hledat historické analogie v drobných architekturách klasicistních nebo romantických zámeckých zahrad. Ty byly doplňovány drobnými stavbami, které se odkrývaly v rafinovaných pohledových osách. Byla to místa odpočinku, zastavení, setkávání, tajných schůzek. Inspirační zdroje je také možné hledat v úspěšných realizacích 30tých až 50tých let dvacátého století, kde na téma „domu v přírodě" byla realizována řada pozoruhodných staveb. Přes všechny lákavé historické příklady je však architektonický koncept White Gallery veden snahou o použití současných výrazových prostředků a současného materiálového řešení.
Stavba je orientována vzhledem ke světovým stranám tak, že prosklená část směřuje na sever a je překryta vstupním portikem. Zbývající stěny s minimálním prosklením lemují obvod budovy a jsou proti přímému slunečnímu záření chráněny výrazným předsunutím střešní desky. Toto řešení společně s dalšími důkladně propracovanými stavebními principy napomáhá dosažení konstantního klimatu uvnitř objektu při minimální provozně energetické zátěži.
Projekt White Gallery byl již ve fázi návrhů zcela unikátním případem z hlediska koncepce klimatologie budovy určené k uchovávání cenností na papírovém podkladě. Způsob, kterým se budovu podařilo navrhnout je v celoevropském měřítku existujících depozitářů jedinečný a předurčuje ideální řešení pro další projekty kladoucí maximální důraz na kvalitu vnitřního klimatu. Důsledným dodržením všech obecně formulovaných kritérií a projektem zpřesněných řešení se podařilo vytvořit budovu, která je klimatologicky stabilní ve všech měřených parametrech bez použití chladicích rozvodů vzduchotechniky. Tato skutečnost se ukazuje jako zcela zásadní přínos pro obecná pravidla při stavbě nových depozitářů. Doposud realizované budovy, které jsou klimatizovány pomocí trubních systémů vzduchotechnikou se projevily jako zcela nevhodné a nebezpečné pro uchování cenností na papírovém podkladě. Naše koncepce vychází z řešení „domu v domě", přičemž hmota vnější stavby je temperována, chlazena nebo vytápěna pomocí uzavřených rozvodů kapalného media v tenkostěnných trubičkách osazených přímo do konstrukce stavby. Rozvodům dodává příslušnou teplotu tepelné čerpadlo třetí generace využívající plošný kolektor pod úrovní terénu v okolí budovy. Vnitřní stavba depozitární kobky z nepálených cihel je bez tepelné korekce, využívá pomalý tepelný spád a mikroventilaci k odbourání teplotních a vlhkostních výkyvů meziprostoru, který slouží jako galerijní prostor.
Pro uložení rámovaných obrazů je navržen systém zásuvných modulů pro ukládání ve svislé poloze. Volně ložené grafické práce a díla vytvořená na papírovém podkladě, jako jsou, kresby, pastely, tisky apod. jsou uložena ve vodorovné poloze do zásuvkových skříní. Vnitřní stěny depozitáře poskytují také prostor s plochami pro zavěšení exponátů např. při jejich manipulaci, přípravě pro výstavu apod. K depozitárnímu boxu přiléhá servisní trakt s technickým zázemím pro kontrolu a řízení vnitřního klimatu. Depozitární kobka je vybavena záložním havarijním systémem pro případ dodatečné potřeby filtrace a přečerpání vnitřního vzduchového objemu.
Depozitář zároveň plní funkci trezoru a je navržen v režimu stupně zabezpečení č. 4 stupnice NBÚ - Přísně tajné.
Obvodová chodba je navržena jako galerie. Slouží nejen k prezentaci a popularizaci díla autorky, ale zejména k pořádání výstav. White Gallery se profiluje jako nekomerční galerijní prostor s dlouhodobým programovým výhledem prezentující vrcholná díla světově významných autorů tvořících od druhé poloviny 20. stol. až po současnost. Otevření budovy pro veřejnost proběhlo v červnu 2010 za účasti arcibiskupa Dominika Duky, primase českého, vernisáží prvního výstavního projektu, kterým byla výstava Stanislava Kolíbala - Bílé kresby 1968-1976. V současnosti se připravuje výstava Zdeňka Sýkory.
Uchovávání sbírkových předmětů, zejména vzácných archiválií a výtvarných děl vzhledem k nepříznivému vlivu okolního prostředí v průběhu času je specifická a poměrně složitá záležitost. Všeobecně je známo, že materiály vlivem okolního prostředí v průběhu času stárnou. Tento proces však lze výrazně zpomalit. Osvědčeným prostředkem, jak předcházet zbytečnému chátrání a poškozování sbírek a sbírkových předmětů je zajištění optimálních podmínek pro jejich uložení a minimalizace všech rizikových faktorů. S rozvojem muzejních a galerijních budov došlo i k významnému posunu ve vývoji depozitářů. Bohužel v oblasti uchovávání cenností na papírovém podkladě se udělala řada chyb a řada depozitářů vzniklých dodatečnou rekonstrukcí různých objektů je ze stavebního hlediska pro způsob tohoto užití zcela nevhodných a stav sbírkových fondů nezřídka zhoršuje. Standardy pro projekty depozitářů cenností z papíru v době vzniku projektu nebyly stanoveny, naopak nabádaly k užití zcela nevhodných postupů. Až se záměrem zbudovat ideální depozitář vhodný k uchovávání papíru a vznikem White Gallery se podařilo tyto parametry obecně formulovat a nyní je využívají nejrenomovanější instituce jak v České republice, tak i v zahraničí (Francie a Švýcarsko).
Na přípravě a zpracování dokumentace se zúčastnila řada odborníků, ze kterých lze jmenovat za Omnia projekt, s.r.o., Ing. arch. Marka Tichého, který vypracoval principy, jimiž se budoucí stavba musí řídit. Dále za Společnost pro rekonstrukce památek Inreco s.r.o., Ing. Petra Rohlíčka. Do širšího realizačního týmu se zapojili například statik monolitických konstrukcí Ing. Jiří Starý, statik dřevěných konstrukcí Ing. František Češka, specialista topení-chlazení Ing. Zdenek Tichý, specialista elektro Ing. Daniel Hajzler, specialista na plošné zemní podlahové a stropní kolektory Ing. Kurovský a řada dalších.